Občan Karel Kryl (S01E16)

Klaunova zpověď poprvé: Děkuji, Karle! Tážeš se zač? Za vše! Za to, žes mi ukázal, jakou sílu může mít píseň. Za to, že jsem si i skrz Tebe uvědomil, jaké je to štěstí být Čechem, že je být nač hrdý a že je se oč rvát, nerezignovat před nespravedlností, nezaujímat postoje, ale stát! Za to, žes mi ukázal ty skryté krásy mateřštiny, že jsem se díky Tobě naučil též milovat svůj jazyk, hrát si s ním, jakožto s tím jazykem; zkrátka díky za to, žes byl a byls přesně tím, kýms byl! Svět, do něhož se rodí osobnosti tvého ražení, je ještě v pořádku, navzdory tomu, že občasně ryjeme držkou v zemi či jdeme jako ovce, my, cvičení lidé, mezi něž spadám i já, tedy možná, přeci jen jsi mne silně inspiroval, jako onen anděl , který ve starozákonních a vlastně i novozákonních spisech obracel mysl k tomu, co si pozornost zasluhuje, v tomto případě asi k boji za lepší zítřky, nebo ještě lépe dnešky. (11.05.2014)

"Tam prostě stál človíček s kytarou a bavil celej sál...". Zpěvák, textař, básník a nepohodlný občan. Karel Kryl. Ztělesnění naprosté upřímnosti a holé, prosté PRAVDY, kterou hlásá pomocí písně. Neopakovatelné charisma i pohled na svět. ...a jak chcete dělat privatizaci, když nemáte daňový systém? tyhle slova nečekáte od zpěváka...". Doba Karla kryla stále ještě nenastala a obávám se nejhoršího. Dokument o tomto jedinečném člověku si nepochybně zasloužil daleko preciznější zpracování. (31.08.2015)

Nebyla tam až taková hloubka, jakou by si Karel Kryl zasloužil. Ale přesto, mám v sobě nějaký nedefinovatelný pocit. Když hrál a zpíval, bylo to vždy jako o život a jeho oči byly absolutně upřímné. A podívejte se do očí lidí v hledišti, jak jsou jiné a běží v nich jejich životy a ústa zpívají. Kdysi a kdesi jsem jela busem na studijní zájezd, naladila se kytara a celý autobus zpíval písně od Kryla. Jeli s námi dva představitelé KV KSČ. Tvářili se že neslyší a chvílemi si prozpěvovali též. Stačilo na správném místě pronést slovo...po převratu se stalo to co se stalo, zlodějna ve velkém. Další zneužívání moci. Nedivím se, že mu puklo srdce... (19.11.2016)

V umení, aj folkovom, milujem umelcov, ktorí napriek neľútostnému zubu času, nesú aj po rokoch buričsky zástavu nespútanej slobodnej duše, idúcej proti systému. Okrem rebelskej povahy je predpokladom obdivu istá miera talentu a umeleckej invencie. Kryl týmto nepochybne oplýval. Zbierka výpovedí jeho známych nedosahuje síce kvalít dokumentu Bratříček Karel (r. Krystyna Krauzeová, ČR/PR 2016), ale nevadí. Krauzeová ho tvorila vyše 20 rokov po smrti KK. Film M. Zábranského poskytuje pomerne živé spomienky - od smrti Kryla ubehli totiž len 4 roky. Najzaujímavejšie výpovede podáva, ako obvykle, Magor (I. M. Jirous). Sťažuje sa, že ani na pohreb ho nepustili. Väčšina ostatných pricmrndáva pateticky - oslavné ódy. Veľa nových faktov, okrem všeobecne známych, sa divák nedozvie. Vadilo prerušenie piesní po pár tónoch, ďalšou zbytočnou výpoveďou, komentárom. Okrem Magora alebo Anastáza Opaska. Priemernosť dokumentu dvíha charizma a charakter Krylovej osobnosti. Poznámka: Z prednovembrovej Slobodnej Európy mám dodnes uchovanú vlastnoručnú nahrávku básne na kazete, pomedzi ktorú bzučia rušičky: "Keď pluje loďka za loďkou, pijeme vodku s Voloďkou a bratstvo našich národov sa takto tuží. Voloďa býval barónom, teraz má salaš hore nad Hrónom a záhon ruží.". (03.12.2020)

Po svém návratu do republiky, přijel Karel na koncert i do svého rodného města. Jsem ráda, že jsem mohla být u toho, i když v jeho zdejším vystoupení už byla patrna jakási zatrpklost. Před stadionem na něho po koncertě čekaly davy lidí. Posluchači ho chtěli pozdravit a případně získat jeho podpis, ale on nepřišel. Byl to smutný návrat domů pro vlastence bez vlasti. Výstižný dokument o čestném člověku. (13.04.2024)