Vyprávěj

Sladkobolná nostalgická srágora o tom, jak se mám tehdá za Bolševika krásně žilo... Podává zcela překroucenej romantizující obraz doby, která ve skutečnosti vypadala úplně jinak. A v tom vidím poměrně zásadní nebezpečí. Jestliže se tady bude na Komanče soustavně vzpomínat jako na čas životních jistot, a dobu, kdy nás velkej soudruh sice utlačoval, ale "dalo se to vydržet" a kdo držel hubu a krok, ten se měl celkem dobře, může taková věc výrazně otupit paměť národa. A to není nikdy dobře. (Update: Debilizace se šíří! Sváteční slovo do nového roku 2011 na ČT opanovaly fiktivní postavy seriálu vyprávěj a neumělě blekotaly něco o potřebě lásky a souznění. Nechápu. Zcela a naprosto nechápu co měl tenhle výkřik do tmy znamenat. Gratulanty, kteří mají co říct, Tomáše Halíka nebo Ebena vystřídali vyumělkovaní retro-šašci "z šedesátých let" tupě opakující scénáristovy repliky. Tak tomu říkám HUNS...) (08.12.2010)

Ubohá snaha o pobavení tím jak to tenkrát bylo strašné ale vlastně ne tak úplně, tak jak tedy? Neustále nám někdo v médiích vykládá že v té "totalitě" to bylo hrozně moc ošklivé ale přesto nostalgicky vzpomínáme na staré dobré časy, tento seriál my víc něž reálná sonda do života tehdejší doby připadá jako, předvídatelná snůška klišé a karikatur a to ještě k tomu v nezábavné, veřejnoprávní podobě. (11.09.2010)

Jak už vyplývá z názvu (Vyprávěj (TV seriál) tak je zcela jasné, že jde o seriál s určitým ohlédnutím do minulosti Československa (tedy teď už České republiky). Takhle to přeci v normálním životě u nás v republice fungovalo. Jasně, že nejde o nijak skvostné umělecké dílo či hluboký zážitek. Vlastně jsem ho neviděl ani od začátku, ale přesto a podle toho co jsem viděl, ať chceme, nebo ne, v jednom ohledu je seriál cca na 60% realistický. Především jeho humoristickými pointami uprostřed každodenního údobí života tehdejšího komunistického Československa a také trochu o tom jak se vyvíjelo politické klima. První řada seriálu byla dobrá, ale následně jde kvalita dolu. (21.10.2009)

Zpočátku jsem byl docela mile překvapený schématem, výkony i určitou reálností tohoto dílka, postupem času ale převládlo rozčarování. Chápu, že čas je mocný lékař a utiší kdejaké bebí, ale dělat ze sedmdesátých let celkem pohodovou dobu, plnou zavařování a domácích večírků s chlebíčky? Ano, občas nějaký ten lump, který nejásal v průvodu a nehleděl s nadějí do míst, kde zítra znamená včera, dostal po zásluze po hubě a pět let k tomu, ale i tohle b ylo zbagatelizováno ( nebo zbagetalizováno?:-)) a rozmělněno na hrst prachu na dně sáčku s hliněnkama:-))))) Jediné, co je opravdu opravdové, je občasný proklik do tehdejších týdeníků. (25.01.2011)

Někdy děláme rozhodnutí, která víme, že jsou špatná, ale děláme je pro druhé. A doufáme, že následky nás nedostihnou... Vyprávěj se pro mne stalo opravdu symbolem a klenotem, protože krásně doplňovalo vzpomínky mých rodičů, kteří v této době vyrůstali, studovali, potkali své první lásky, zamilovali se do sebe, a neustále přiváděli na svět nové a nové události, které stejně jako v tomto seriálu voní mi takovou tou zvláštní vůní přibarvené nostalgie. A stejně jako to rodičovské vyprávění, tak i toto seriálové jsem si zamilovala pro to cizí, a přesto tak známé a blízké prostředí, pro milované charaktery, jejich slasti i strasti a vlastně i pro to negativní a zákeřné, které se z jedné doby přeneslo do druhé. Tak mami, tati, babi, dědo...vyprávějte. Poslouchám a naslouchám. (04.09.2020)