Poslední neděle

Nominace na Oscara pro manželské duo naprosto bez diskuse po právu, možná měla tu sošku tehdy získat právě Helen Mirren. Ale i ostatní herci zaslouží pochvalu, James McAvoy opět v roli, kde mu charakter a morální zásady vyloženě koukají z očí, ale on je pro tyto role vskutku ideální typ. Mojí pozornosti dosud úspěšně unikala irská herečka Kerry Condon. Být to lépe zrežírované a o trochu kvalitnější scénář, mohl mít film i větší ambice, takto zůstalo „jen“ u zajímavě ztvárněného příběhu ruského spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého a skvělých hereckých výkonů. (10.03.2013)

Nadpriemerné herecké výkony, obzvlášť Helen Mirren, a tiež výprava a hudba. Najväčšou slabinou je scenár, ktorý pokrivkáva za technickou stránkou, čo je naozaj na škodu veci. Celkový dojem z filmu je teda slabší, bez výrazných emócií, či vedomostného obohatenia – radšej by som si o Tolstom pozrela nejaký kvalitný dokument. (21.10.2012)

Hned v úvodu se dozvíme, že "Tolstoj je nejslavnějším spisovatelem na světě". Ano, pokud bychom mluvili o románu "Vojna a mír", dalo by se souhlasit s tím, že je to "román románů", povídky jsou také vesměs velice dobré, u Anny Kareninové je to však už slabší a Vzkříšení je více méně jen proklamativním dílem.... Ostatně Jay Parini, autor románu "The Last Station" (1990), tj. filmové předlohy, je Američan - a jak známo, Američané vidí všechno (zvláště Rusko) poněkud jinak; a také, když konec není happy, musí být alespoň sentimentální (jedna hvězda dolů). Dík mu ovšem patří za to, že opět rozvířil tolstojový kult, který žije právě především z víření. I když bych se s románem srovnával asi obtížně, s filmem se srovnám snadno. Zřetelně viditelné a přehledné vztahy, však mohou klamat. Poměrně nejzřetelnější je vztah manželů Tolstých (především z dopisů a dokumentů, i když beletrie jej dokáže docela zajímavě zapouzdřit); ostatně jde o archetypální vztah starých milenců, z nichž se jeden rozhodne jít svou vlastní cestou. Kdysi mě zaujala propagace pohlavní zdrženlivosti (jak u Tolstého, tak u Ghándího); oba však, když to na ně přišlo, šli za manželkami, které už s "cudností" byly smířeny. Složitěji se vyvíjí vztah mladých milenců (Valentin a Máša). A ještě složitěji (nedomnívám se, že byl dosud ve všech důsledcích pochopen) vztah Tolstého a Čertkova (sám v něm vidím analogii vztahu Krista a Pavla, přestože se nepotkali - ano, nepotkali se skoro v ničem. Pozn. 1.: A kam tak pozdě vyrazil LNT? Do bezdomoví? Nebo domů, na Kavkaz, kde prožil nejlepší léta svého života? Pozn. 2: Snažil jsem se něco víc dozvědět o tolstojovské komunitě Teljatinka, ale zatím se nedaří. Našel jsem zatím pouze Pariniho román v italštině. Pozn. 3: Tuto krátkou recenzi věnuji Sofii Panteleitové (Chemniitz, Německo), která byla celý život věrnou "tolstojkou", i když její velké přání, navštívit Jasnou Poljanu, se jí nesplnilo; před třemi lety zemřela na nevyléčitelnou nemoc. (08.02.2018)

Čekala jsem vážné unylé drama o Tolstojově stáří, ale tohle byla velmi zajímavá a dokonce humorná sonda do celého jeho okolí. Možná bych jen místy vytkla větší pomalost. Nicméně příběh, scénář i hudba se skvěle doplňují a herci tady kopou za tu nejvyšší ligu. A protože mám slabost pro historické dramata, zvlášť ty biografické, tak musím dát 4,5*. (12.06.2010)

"Nikdy nepochopili jediné slovo, které napsal," říká manželka Tolstého na adresu několika postav, ale docela dobře by se to dalo vztáhnout i na tvůrce filmu. Důkladným studiem materiálů, dobových reálií a faktických detailů ze života Tolstého vytváří dojem zasvěcenosti, který má dodat důvěryhodnost jejich veskrze jalovým úvahám o tvůrčím géniu. Tolstoj je tu ztvárněn podle oblíbené představy génia jako energií kypícího a bonmoty trousícího pošuka, který se v tomto případě hlavnímu hrdinovi vyznává ze svého přízemně animálního vztahu k životu. Jakoby pro současného kulturního plebejce byla představa něčeho sofitiskovanějšího a duchovně orientovaného zcela neuchopitelná. Zatímco dříve se lidé k ideálu povznášely, dnes jej dokážou přijmout jen tím, že jej napřed vyválí v blátě. (27.07.2010)