Poslední neděle

… aneb když máte pět vynikajících herců a skvělý námět, nemůže z toho vzejít špatný film. K tomuto filmu jsem se dostal tak, jako k filmu Single Man - nebýt dvou nominací na Oscara v hereckých kategoriích, zřejmě by kolem mě "jen prošel". A stejně jako u Single Mana, jsem rád, že se tak nestalo. The Last Station je skvělý snímek, který mapuje poslední dny velikána Lva Nikolajeviče Tolstého. Ale snímek nám neukazuje Tolstého jako symbol geniality, či počestného života. On jej polidšťuje tím, že se nám jej snaží ukázat takového, jaký opravdu byl. Jako člověka, kterého lidé uctívali jako proroka, ale on sám se tak necítil. Jako člověka, který sám říká "ujišťuji vás, že sám nejsem dobrým tolstojovcem". Prostě a jednoduše, dělá z ikony obyčejného člověka, ALE, což je velmi důležité ale, nedělá to proto, aby jej nějak potupil, to ne. Podle mě to dělá proto, aby divák se s ním dokázal ztotožnit, s jeho názory i ideály. A to se mi právě na tomto filmu tolik líbilo. Navíc, jak už jsem zmínil, herecké obsazení se vyvedlo na jedničku s hvězdičkou - Christopher Plummer zde předvádí obdivuhodný výkon, stejně jako Helen Mirren. James McAvoy zůstává trochu ve stínu, nicméně v ničem nezaostává, stejně jako Paul Giamatti. A jako krásná třešnička na už tak dokonalém dortu je Kerry Condon, která od dob Římu ještě více zkrásněla a stále neztrácí odvahu se nám předvést více neoblečená… :-) Co si budeme nalhávat, tomuto filmu se nikdy nepovede dostat se povědomí diváků tak, jak by si to určitě zasloužil. Umím si totiž představit, jak si při něm může někdo říct, že se tu vlastně nic neděje atd… Já osobně jsem ale rád, že jsem jej viděl a opravdu se mi líbil. Mnohem radši bych zrovna The Last Station viděl v nominacích na Oscara, než např. Precious, ale co se dá dělat. Za mě čistý plný počet. (16.07.2010)

Posledne dni Tolstoja vo formalne bezchybnej drame, pri sledovani ktorej je tazke urcit, ktory z hercov by si zasluzil vyssie uznanie. The Last Station je pomalym, no v ziadnom pripade nie nudnym filmom, ktory si plynie vlastnym tempom, rozprava pribeh stretu dvoch literarnych obrov na sklonku zivota jedneho z nich, napriek dramaticnosti zahreje a vyvola aj niekolko prijemnych usmevov. (19.12.2011)

Nebudu tu pět ódy na hudbu, kostýmy a prostředí (hlavně tedy tu přírodu), to bych opakovala mnoho uživatelů. Ačkoliv jsou herci výborní (a to všichni) film se velmi vleče. Přeci jen je konec života Tolstého na dvě hodiny krátké téma. Tím nechci okolnosti zlehčovat. Ano, před zhlédnutím (už jen poté, co si přečtete název filmu) je konec jistý a zde tedy neplatí pravidlo ''konec dobrý, všechno dobré''. Sice se rodina usmířila, ale zemřel jeden velikán. Těch se ovšem na celém světe narodí za jeden den mnoho, tudíž náš svět nebude ochuzen. Velmi mne mrzí, že jsem si nepřečetla nějakou knihu od něho, asi budu muset chybu napravit. Takto bych nemohla přemýšlet nad tím, že majetek není vše. Je to vlastně pouhopouhé nic. Neříkám, že jsem nad tím nepřemýšlela, ale v průběhu filmu mi to Tolstoj servíroval na talíř každou minutu a donutil mne přemýšlet víc. Tímto vám, Lve Nikolajeviči, velmi děkuji a slibuji vám, že si co nejdříve skočím do knihovny (či zavítám do mé soukromé) a ihned si přečtu Vojnu a mír. Annu Kareninu později. Je moc dlouhá.... (22.06.2012)

Asi najlepšie prirovnanie je príjemný. Takéto životopisné filmy mám rád. Nevydierajú, sú zasadené do pekného prostredia a postavy na plátne ožívajú a mi máme možnosť si ich zamilovať. Samozrejme k dokonalosti to má ďaleko. Film, je takmer bez dramatických situácií. Životné múdrosti predávané z hrdinu na hrdinu tu tiež budeme ťažko hľadať. Ale Mirren a McAvoy sú herecký bezchybný. A kvôli nim dvom som si ten film chcel vlastne pozrieť. Hoffmanov problém je snaha o priame zobrazenie, bez nápaditosti. A to je problém filmu. Herci sú dominantný, vizuálnosť diela upadá. Ale stále je to nadpriemerné dielko. Síce na jedno použitie, ale minimálne navnadí siahnuť po Tolstojovom diele. (05.03.2014)

Hned v úvodu se dozvíme, že "Tolstoj je nejslavnějším spisovatelem na světě". Ano, pokud bychom mluvili o románu "Vojna a mír", dalo by se souhlasit s tím, že je to "román románů", povídky jsou také vesměs velice dobré, u Anny Kareninové je to však už slabší a Vzkříšení je více méně jen proklamativním dílem.... Ostatně Jay Parini, autor románu "The Last Station" (1990), tj. filmové předlohy, je Američan - a jak známo, Američané vidí všechno (zvláště Rusko) poněkud jinak; a také, když konec není happy, musí být alespoň sentimentální (jedna hvězda dolů). Dík mu ovšem patří za to, že opět rozvířil tolstojový kult, který žije právě především z víření. I když bych se s románem srovnával asi obtížně, s filmem se srovnám snadno. Zřetelně viditelné a přehledné vztahy, však mohou klamat. Poměrně nejzřetelnější je vztah manželů Tolstých (především z dopisů a dokumentů, i když beletrie jej dokáže docela zajímavě zapouzdřit); ostatně jde o archetypální vztah starých milenců, z nichž se jeden rozhodne jít svou vlastní cestou. Kdysi mě zaujala propagace pohlavní zdrženlivosti (jak u Tolstého, tak u Ghándího); oba však, když to na ně přišlo, šli za manželkami, které už s "cudností" byly smířeny. Složitěji se vyvíjí vztah mladých milenců (Valentin a Máša). A ještě složitěji (nedomnívám se, že byl dosud ve všech důsledcích pochopen) vztah Tolstého a Čertkova (sám v něm vidím analogii vztahu Krista a Pavla, přestože se nepotkali - ano, nepotkali se skoro v ničem. Pozn. 1.: A kam tak pozdě vyrazil LNT? Do bezdomoví? Nebo domů, na Kavkaz, kde prožil nejlepší léta svého života? Pozn. 2: Snažil jsem se něco víc dozvědět o tolstojovské komunitě Teljatinka, ale zatím se nedaří. Našel jsem zatím pouze Pariniho román v italštině. Pozn. 3: Tuto krátkou recenzi věnuji Sofii Panteleitové (Chemniitz, Německo), která byla celý život věrnou "tolstojkou", i když její velké přání, navštívit Jasnou Poljanu, se jí nesplnilo; před třemi lety zemřela na nevyléčitelnou nemoc. (08.02.2018)