Univerzita pro příšerky

Jen málokdy se stává, že by "dvojka" byla lepší než "jednička". Zde dvojka možná nebyla lepší, ale svým způsobem jiná, ale stejně skvělá jako první díl. Příběh nijak nenavazuje na Příšerky s. r. o., ale jedná se v podstatě zas o něco jiného, jiné vedlejší postavy, prostředí děje apod. I ve svých 19 letech si myslím, že Univerzita pro příšerky má ambice stát se jedním z mých oblíbených filmů - a nejen těch animovaných. (08.07.2013)

UNIVERZITA PRO PŘÍŠERKY je sice nejslabší pixarovkou, ale stále jde o nadprůměrný počin, který je dostatečně ozvláštňující svým podvracením vypravěčských a žánrových schémat. Očekavatelné by bylo, kdyby prequel k PŘÍŠERKÁM S.R.O. byl parťáckým filmem ("buddy movie"), ve kterém bychom sledovali dvě ústřední postavy, Mika a Jamese, jak se zprvu nemůžou vystát, aby se později stali nejlepšími kamarády tím, že jeden převezme část vlastností toho druhého. Zasazení dění do univerzitního prostředí a do období her by zase nasvědčovalo tomu, že snímek bude strukturován dle jednotlivých "kol" a hrdinové nakonec dosáhnou svého (znovupřijetí na školu) vítězstvím v nich. První překvapení spočívá v tom, že vyprávění nepřebírá po celou dobu koncept parťácké podívané, ale několikrát změní počet protagonistů (od jednoho přes týmovku až k dvěma), přičemž sjednocujícím prvkem je vždy Mike. Druhý odklon od předvídatelnosti spočívá v závěrečném aktu, který začíná tam, kde jiné žánrovky ze školního prostředí končí. Zároveň nejvíc cílí na dospělé diváky, protože porušení očekávaného vyústění školního syžetu vede k sebeuvědomělé a velmi zábavné hře s hororovými klišé. Ovšem i přes zmíněné klady dokládající, že jde stále o pixarovku odlišnou od většiny nejenom animované produkce, je zde jeden zápor: minimální ozvláštnění na rovině fikčního světa. Na rozdíl od předchozích třinácti celovečerních filmů od Pixaru tento nevytváří svébytný svět s vlastními pravidly ani nestaví na pnutí mezi dvěma různými (hraček, lidí; příšerek, lidí), ale výrazně čerpá z lidského světa a do něj zasazuje příšerky. (27.06.2013)

Tak mi tak přijde, že nám ty Pixarovky v poslední době ztratily duši. Jasně, druhé Příšerky jsou řemeslně zvládnuté skvěle, ale je to hrozná rutina bez jakékoliv přidané hodnoty. Tam, kde se dříve sázelo na odkazy a slovní humor (neříkám, že tady není vůbec), nyní převládá humor situační, aby se film co nejvíce zamlouval dětem. Je to příjemná jednohubka, ale to je pro mě na Pixar prostě málo. Přijde mi, že dříve chtěly Pixarovky i něco říct, teď už jim jde jen o to, aby se líbily a hlavně vydělaly. (23.06.2013)

Při mém současném kritickém pohledu na Pixar je Univerzita pro příšerky do jisté míry příjemným překvapením. Zamrzí, že některé zlomové situace jsou až nepochopitelně triviální (monstra zděšeni tím, že je na konci semestru čeká zkouška, jejíž nesplnění znamená ukončení studia?). Jisté postavy by nemusely být tak černobíle záporné a ty z původního snímku by tu snad ani raději neměly být (viz původ Randallovy nenávisti). Zápletka ani její směřování sice ničím nepřekvapí, zároveň je však film svižný, hlavní hrdinové sympaťáci a mají min. dva emocionální momenty, kterými Univerzita pro příšerky vystupuje z role pouhého produktu. Poslední třetina snímku přináší nejen nápaditý dějový i žánrový zlom, ale je i radostnou a zároveň velmi skličující připomínkou někdejšího velikášství studia s neposednou lampičkou. 7/10 (09.07.2013)

14. celovečerní Pixar Ten narativ jedničky byl tak líbezně jednoduchý a roztomilý, že jsem se na pokračování formou prequelu rozhodně těšila, ale nijak zvlášť jsem se jím nepotěšila. Proč? Právě proto, že do tak jednoduše přímočaré radosti pixarovští vložili všechna ta středoškolská dramata, která už byla zpracována zilionkrát a ten krásný svět Monsters, Inc. žádná další klišé nepotřeboval ani omylem. Je to tedy milý doplněk k prvnímu filmu, ale radost z dvojky zůstává na úrovni bonusových materiálů a jiných kraťásků. Jsem zvědavá na seriál. (10.11.2019)