Opustit Las Vegas

Jak sebezničující Ben potkal prostitutku Seru aneb depresivně syrové lovestory, ke které se těžko hledá přirovnání. Dvě existence v městě nekonečných večírků, pití a hazardu. Láska v nejsurovější formě, jakou si lze představit. Zbývající čas utíká a všechny snahy změnit druhého odchází a samotná podstata lásky, být s někým, zůstává. Na první pohled jsem nechápal, v čem je všechno to kouzlo (a chvílemi ze začátku byl i film silně nepřístupný a těžkopádný), ale po zamyšlení na konci filmu jsem pochopil, že Mike Figgis přesně do detailu věděl, co a jak chce ukázat. Přes všechnu tu hudbu v pozadí, která mi až trochu neseděla (bylo jí příliš a jednotvárné), až po smutně skutečného alkoholika Bena a nádhernou Seru. Tohle je příběh Pretty Woman v Las Vegas, který není pro ženy očekávající happyend ani zamilované pohledy a vtípky. Jde o příběh muže, který se zamiluje do prostitutky. Ta jeho city nejen opětuje, ale také je schopna svého milovaného následovat do syrového závěru, který byl nevyhnutelný stejně jako jejich vztah. Neobyčejné kouzlo filmu také dodává scénář, který se v podstatě s divákem vůbec nemazlí a všechnu milost a otázky "proč" nechává nezodpovězené a pouze naznačené. Není jednoduché pustit si styl filmu k tělu, ale pokud mu to dovolíte, vrátí vám destruktivní lásku bez řečí a pozlátek. Kdyby mi někdo řekl, že tohle je po tajnu natočená realita, vůbec bych se nedivil a jen se (opět) smutně zachvěl... Ta pátá hvězdička je za výsledný pocit z filmu, který předčí jeho samotné sledování a skoro i herecké výkony obou hlavních postav.... (31.07.2009)

Když jsem u Obchodníka se smrtí psal, že to je Cageova životní role, tak jsem samozřejmě neviděl tento skvost, jinak bych to v životě nenapsal. Protože Leaving Las Vegas je film, z kterého emoce jen srší. Je to film o beznaději, lásce a (ne)touze žít. K hereckému obsazení nemám co dodat. Cage opravdu předvedl životní výkon, který byl po zásluze oceněn Oscarem. Elisabeth Shue byla sakra vynikající a je jen škoda, že svou nominaci neproměnila. Tohle je jeden z nejsilnějších a zároveň nejlepších filmů, co jsem kdy viděl. Můžu doporučit každému, kdo si myslí, že nemá problémy s pitím… :-) (31.07.2009)

Hodně depresivní film o závisloti na alkoholu a vlastně je trochu i o prostituci. Nicolas se fakt předvedl, role Bena patří k jeho nejlepším a opravdu jsem mu ji věřil. Elisabeth se taky snažila, ale bohužel jsem měl problém uvěřit motivu jejího chování. Hodnotím 4* a doporučuju zvláště těm, kteří znají Nicolase pouze z akčních filmů. (02.08.2009)

Tenhle film s Cagem já asi nedocením. Na jednu stranu jsem se nudil a štvala mě ta saxofonická hudba a na druhou mě občas nějaká ta věc opravdu zaujala. Co z toho tedy? Já asi vim, čim to je. Film je zároveň o Cagevi a taky o tý typce, jenže mě ta typka děsně nebavila a za celý tenhle film mě zaujalo jenom pár rozhodnotí, či věcí co postavy se rozhodli udělat (třeba mi přišla zajímavý když si ta typka začala polejvat kozy alkoholem a Cage byl v sedmém nebi). Samozřejmě taky pozitivně hodnotím Caguv výkon, který je jako vždy úplně dokonalý, ale jinak asi nic. Opravdu jsem tomu dával šanci, ale moc mě to teda nenadchlo. Škoda. (04.08.2020)

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Cage v tomto filmu JE alkoholik tělem i duší, a Elisabeth Shue - až nesnesitelně krásná - si zde zahrála svou životní roli (a nikdy později se mi už v jiném filmu tolik nelíbila). Velká srdcovka, kterou bych mohl vidět stokrát, a nikdy by neomrzela. Na opuštěný ostrov bych prosil Natalii Portman a DVD s Leaving Las Vegas a budu zcela spokojen. UPDATE 23.2.2021 - Když jsem si ten film pustil po letech znovu, díval jsem se na něj asi trochu jinýma očima než dřív. Nejsem si třeba jistý, jestli má diváka odrazovat od alkoholu, nebo o to vlastně tvůrcům vůbec nešlo - nepřijde mi to jednoduše jako nějaká laciná agitka, která by omílala stokrát ohrané tvrzení, že pití je špatné, jako třeba Úsměvy smutných mužů - mám spíš tendenci Leaving Las Vegas vnímat jako příběh chlápka, který promarnil svůj život, a kdyby se místo chlastu rozhodl vystřelit si mozek z hlavy, vyšlo by to nastejno. Nechápal jsem také, co vlastně Sera vidí na Benovi - představa, že by si tak atraktivní žena něco začala s takovou alkoholickou troskou, která ji otevřeně přizná, že má v plánu se upít k smrti a která už ani není schopna mít s ní sex, mi prostě přijde nepochopitelná (byť jistou logiku v tom asi přece jen najít lze - Sera může mít coby prostitutka snížené sebevědomí a navíc se jí na Benovi může líbit prostě to, že ji nechce jen opíchat jako všichni ostatní). Vlastně mě přímočarost toho příběhu skoro fascinuje - jednoduchý děj celého filmu by se dal shrnout do jedné věty (neúspěšnému scenáristovi během jeho řízené alkoholické sebedestrukce vstoupí do života krásná prostitutka, ale jeho rozhodnutí vzít si život zvrátit už nedokáže), a tak mi zde skoro důležitější přijde vývoj obou postav (Benova děsivá cesta do záhuby, nahlížená očima Sery, která ho skutečně milovala a která vlastně celý film někomu vypráví - pravděpodobně svému psychologovi) a především pak celková delikátní atmosféra snímku, podpořená krásnou kamerou, světly nočního města a absolutně dokonalým jazzovým soundtrackem, kde zazní mj. výborný Sting. Svým způsobem je to asi dost depresivní film, ale osobně ho tak moc nevnímám, a jsem hlavně okouzlený jeho formální stránkou a feelingem nezávislosti. Pokud jde o samotného Bena, dnes už asi nemám tolik tendenci si to jeho upíjení se k smrti idealizovat jako za mladších let - dnes mám spíš nutkání říct, že v momentě, kdy poznal Seru, měl se na pití vysrat, ale to by pak byl úplně jiný film, kdyby končil happy endem. No co už, tak třeba za pár roků na to budu koukat zase jinak. (18.04.2011)