Opustit Las Vegas

baví mě tyhle snímečky, kdy zpomínám, že "někdo něco hraje".. baví a bolí mě koukat na bena, na jeho sebedestrukci, na jeho potěšení dostat se na dno láhve čehokoliv, hlavně zapomenout a nebýt sám se sebou.. ano, nicolas cage nehraje, on prostě je.. i když být ani nechce.. být někdy prostě kurevsky bolí.. (13.06.2008)

Requiem za sen s tekutou návykovou látkou. Nicolas Cage hraje dokonale a jeho filmová nestřízlivost je až hmatatelná a leze až nepříjemně silně pod kůži. Přes nesporné kvality není film na pohled moc příjemný, ale "nad vodou" nás drží doslova bizarní vztah dvou lidí, kteří si nemají jak pomoct a stále se hlouběji propadají na vlastní dno, ze kterého není cesta ven. Veselé to moc není a po skončení neskutečně utkví v paměti jako odstrašující příklad, který z ní ne a ne dostat. (31.07.2009)

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Cage v tomto filmu JE alkoholik tělem i duší, a Elisabeth Shue - až nesnesitelně krásná - si zde zahrála svou životní roli (a nikdy později se mi už v jiném filmu tolik nelíbila). Velká srdcovka, kterou bych mohl vidět stokrát, a nikdy by neomrzela. Na opuštěný ostrov bych prosil Natalii Portman a DVD s Leaving Las Vegas a budu zcela spokojen. UPDATE 23.2.2021 - Když jsem si ten film pustil po letech znovu, díval jsem se na něj asi trochu jinýma očima než dřív. Nejsem si třeba jistý, jestli má diváka odrazovat od alkoholu, nebo o to vlastně tvůrcům vůbec nešlo - nepřijde mi to jednoduše jako nějaká laciná agitka, která by omílala stokrát ohrané tvrzení, že pití je špatné, jako třeba Úsměvy smutných mužů - mám spíš tendenci Leaving Las Vegas vnímat jako příběh chlápka, který promarnil svůj život, a kdyby se místo chlastu rozhodl vystřelit si mozek z hlavy, vyšlo by to nastejno. Nechápal jsem také, co vlastně Sera vidí na Benovi - představa, že by si tak atraktivní žena něco začala s takovou alkoholickou troskou, která ji otevřeně přizná, že má v plánu se upít k smrti a která už ani není schopna mít s ní sex, mi prostě přijde nepochopitelná (byť jistou logiku v tom asi přece jen najít lze - Sera může mít coby prostitutka snížené sebevědomí a navíc se jí na Benovi může líbit prostě to, že ji nechce jen opíchat jako všichni ostatní). Vlastně mě přímočarost toho příběhu skoro fascinuje - jednoduchý děj celého filmu by se dal shrnout do jedné věty (neúspěšnému scenáristovi během jeho řízené alkoholické sebedestrukce vstoupí do života krásná prostitutka, ale jeho rozhodnutí vzít si život zvrátit už nedokáže), a tak mi zde skoro důležitější přijde vývoj obou postav (Benova děsivá cesta do záhuby, nahlížená očima Sery, která ho skutečně milovala a která vlastně celý film někomu vypráví - pravděpodobně svému psychologovi) a především pak celková delikátní atmosféra snímku, podpořená krásnou kamerou, světly nočního města a absolutně dokonalým jazzovým soundtrackem, kde zazní mj. výborný Sting. Svým způsobem je to asi dost depresivní film, ale osobně ho tak moc nevnímám, a jsem hlavně okouzlený jeho formální stránkou a feelingem nezávislosti. Pokud jde o samotného Bena, dnes už asi nemám tolik tendenci si to jeho upíjení se k smrti idealizovat jako za mladších let - dnes mám spíš nutkání říct, že v momentě, kdy poznal Seru, měl se na pití vysrat, ale to by pak byl úplně jiný film, kdyby končil happy endem. No co už, tak třeba za pár roků na to budu koukat zase jinak. (18.04.2011)

Mnoho amerických komerčních filmů, které se prvních patnáct minut tváří, že mají zajímavé téma, jsou zbylých osumdesát minut vždy už stejné a stejně zbytečné. Ne tak tento film. Od začátku do konce se drží myšlenky a dokonce mě i zajímá, jak to dopadne. Oba představitelé hlavních postav jsou skvělí, ale hlavně Cage je tady úchvatný. "Možná bys neměl tolik pít." - "Možná bych neměl tolik dejchat:" (25.02.2011)

„Opúšťať Las Vegas” , alebo ako sa v »Meste hriechu« hľadali dvaja stroskotanci, až sa tým pádom našli, pričom protagonistu Bena Sandersona spoznávam najprv v Los Angeles, ako potenciálneho, hollywoodskeho scenáristu, ktorý ale má jeden zásadný problém, a to konkrétne zrovna taký, vyplývajúci z toho, že extrémne nadmieru holduje alkoholu, čo priam najideálnejšie vidieť už v samotnej, úvodnej sekvencii z obchodu, v ktorom nakúpil požehnané množstvo samých «butiliek» , kedy sa následne ponúkajú iba dve možnosti: „Buď si robí svoje vlastné zásoby, ktoré vydržia aspoň na rok(y), alebo sa skrátka chystá skoncovať so životom, to jest prepiť sa na druhý svet” ? Podľa toho, ako sa správa, že takmer všetky svoje veci popálil, to najpravdepodobnejšie vyzerá asi len na tú druhú alternatívu ? Z práce ho prepustili, na oplátku dostal odstupné, ktoré ale (ne)postačuje na to, aby mohol nasávať úplne každý deň, a tak k tomu ešte predá hodinky i auto, a to som už s ním vo Vegas v plnom prúde, kde stretáva uhrančivú prostitútku Seru, ktorá taktiež »serie« na svoju vlastnú existenciu, i keď nepije, ako dúha, vôbec sa nenachádza v priaznivej situácii, pretože pri vykonávaní « najstaršieho remesla » , nikdy nedokáže(te) poriadne odhadnúť, na koho vlastne natrafí(te) ? Jestvuje akási šanca, že by sa predsa mohol vymaniť z »vlastných sračiek« , ale to už od nej vonkoncom nezáleží, totiž na Bena nemá naprosto žiadny vplyv, i keď žijú v spoločnej domácnosti ? Deň za dňom plynie, ako voda, keď sa čoraz brutálnejšie prepadáva do svojej deštruktívnej závislosti... V podstate je to dobrák od kosti, ktorý by ani muche neublížil, len to s ním ide strašne z kopca. Čochvíľa sa napokon dozviem, ako sa to skončí, či príde (typický) "HAPPY END" alebo sa upije k smrti ?! / Ospravedlňujem sa za niektoré ostrejšie výrazy, ktoré som použil v komentári, ale nedokážem si pomôcť, keďže snímok bol tak neuveriteľne sugestívny a surový, že si jednoducho myslím, že sa k tomu určite hodia. Absolútne si nekládol servítky pred ústa. Zhliadol som asi jeden z najpresvedčivejších stvárnení totálneho »OPILCA-JEDINCA« v histórii kinematografie, a ani sa vôbec nečudujem tomu, že sa Figgisovho počinu neuchopilo žiadne hollywoodske štúdio, pretože by to zrejme bolo pre nich veľmi ťažké sústo, lebo to, čo predviedol Nicolas Cage v hlavnej úlohe, prakticky nemá žiadnej obdoby ! 90. roky boli jeho silnou doménou, kedy som ho považoval za Pána Herca, teraz sa už iba stal karikatúrou samého seba, ktorá ale dokáže možno občas prekvapiť ? To sú nestráviteľné filmy, v ktorých sa momentálne vyskytuje. Zručne mu sekundovala nádherná Elisabeth Shue, ktorá taktiež čelila veľkej výzve svojej postavy, s ktorou sa popasovala viac, než obstojne. Mimoriadne nebezpečný počin, ktorý patrí pod zámok, ale zároveň by ho mali povinne vidieť úplne všetci, ktorí koketujú s ideami Bena Sandersona. (20.12.2020)