Pan Bobr

Bobří maňásek na vaší ruce, který si s vámi povídá, radí vám a občas je na vás zlý, je jasným znamením, že jste totální mešuge. Gibson hraje chlapíka v depresi, který jen leží a nic ho netěší, dokud nenajde hračku, nenavlékne si ji na ruku a začne konečně komunikovat s okolím. Jako by plyšový bobr dokázal rozhryzat zeď, která stála mezi ubitým mužem a okolním světem. Věci se pak stanou stále šílenějšími a psychický stav hlavního hrdiny dojde nápravy až poté, co všechny jeho psychické problémy prasknou jako hnisavý vřed. OK. Snímek má všechny rysy nezávislého filmu, ale byl natočený mainstreamovým stylem s důrazem na rodinnou pospolitost a tradiční hodnoty. Docela nezáživné. (14.05.2018)

Film, ve kterém si Mel Gibson polovinu času povídá s maňáskem? Ehm. Ale! Jodie Foster dokázala film postavit tak, že vůbec nepůsobí směšně. Ani na chvíli. Pousmějete se u prvního "wake up!", ale od té doby nic. Deka a film si vás vodí za nos přesně tak, jak potřebuje. Smekám před všemi zúčastněnými herci, protože vést přesvědčivě važné dialogy s hadrovým zvířátkem je úctyhodné, a klobouk dolů před Gibsonem za to, že tohle dokázal ustát se ctí, a to včetně závěrečného souboje jeden na bobra. (18.08.2011)

Neskutočne silná myšlienka filmu, ktorá hovorí za všetko: "sometimes, we reach a point where, in order to go on, we have to wipe the slate clean. We start to see ourselves as a box that we're trapped inside. And no matter how we try and escape, self-help, therapy, drugs, we just sink further and further down. The only way to truly break out of the box is just to get rid of it altogether... Starting over isn't crazy. Crazy is being miserable Crazy is pretending to be happy. Pretending that the way things are is the way they have to be for the rest of your bleeding life. All the potential, hope, all that joy, feeling, all that passion that life has sucked out of you. Reach out, grab a hold of it and snatch it back from that blood-sucking rabble. " (21.08.2011)

Je zvláštní, že role, ve které se postava Mela Gibsona snaží vykoupit tím, že za sebe nechá mluvit Bobra, přišla ve chvíli, kdy se Mel snažil vykoupit z toho, že za sebe nenechal mluvit někoho jiného. Ale nemíním zde řešit, jaký je či není člověk, nikdo z nás (fanoušků) ho nezná, byť si někteří myslí, že když načetli/viděli/slyšeli x rozhovorů s ním a o něm, že jsou experti na jeho život a jeho osobu jako takovou. Já zde hodlám řešit tento skvělý film a fakt, že Mel je zkrátka a dobře pan herec. V tomto filmu ho navíc podporovali další skvělí herci (Jodie, jako vždy spolehlivý výkon, Anton, překvapivě parádní výkon a Jennifer, která se mi líbila mnohem více než v The Hunger Games a IMHO zde i hrála mnohem lépe). K plnému počtu mi něco chybí, buď přidat více opravdu silných scén, nebo ubrat ty komediální. Ale i tak musím říct, že The Beaver mě opravdu příjemně překvapil. 80 %. (29.09.2012)

Po rozvleklém a nudném začátku začal být the Beaver zajímavý. Mel, který se pere s bobrem (=sám sebou) mě vážně pobavila, ale film měl mnohem větší potenciál a z režisérského křesla Jodie Foster by se dalo vytřískat mnohem víc. Hodnotím to jako mírný nadprůměr a střelenost a jedinečnost BOBRA jakožto hlavní postavy. (19.08.2011)