Pan Bobr

Po rozvleklém a nudném začátku začal být the Beaver zajímavý. Mel, který se pere s bobrem (=sám sebou) mě vážně pobavila, ale film měl mnohem větší potenciál a z režisérského křesla Jodie Foster by se dalo vytřískat mnohem víc. Hodnotím to jako mírný nadprůměr a střelenost a jedinečnost BOBRA jakožto hlavní postavy. (19.08.2011)

Neskutočne silná myšlienka filmu, ktorá hovorí za všetko: "sometimes, we reach a point where, in order to go on, we have to wipe the slate clean. We start to see ourselves as a box that we're trapped inside. And no matter how we try and escape, self-help, therapy, drugs, we just sink further and further down. The only way to truly break out of the box is just to get rid of it altogether... Starting over isn't crazy. Crazy is being miserable Crazy is pretending to be happy. Pretending that the way things are is the way they have to be for the rest of your bleeding life. All the potential, hope, all that joy, feeling, all that passion that life has sucked out of you. Reach out, grab a hold of it and snatch it back from that blood-sucking rabble. " (21.08.2011)

Když jde malý bobr spát, bobr spát, bobr spát, tak si chvilku hraje rád, hraje rád, hraje rád... Prosíímvááás buďte tak dobří, dě-lej-te to ja-ko ti bobři, raději hned podobrém, následujte za bobrem.... Mel následoval bobra, a chvíli zdála se to věc dobrá, ale nakonec to bobr začal přehánět, teď se Mel už jenom hákem může ohánět....(SPOILER-UŘÍZNE SI RUKU!!!!!!!) (13.11.2011)

Prečo mi nikto nepovedal, že to bude (aj) vážne aj smutné? Myslela som, že sa budem 90 minúť pozerať na nejakú nezávislú komédiu. Ale práve keď začala prevládať melanchólia, dostal sa príbeh ku mne bližšie. Najprv som myslela, že to nejak prežijem vďaka Yelchinovi, ktorého mám neskutočne rada a čoraz viac mi pripomína môjho brata a áno, bol skvelý, ako vlastne vždy. Ale Gibson sa tiež zhostil svojho depresívneho Waltera s pánom Bobrom presvedčivo. Taký prázdny a úbohý a skoro obesený. Aj tú scénu v garáži som tak nejak čakala keď prišla, nemiestne som si spomenula na Asha a jeho veselú ruku. Jodie bola viac v úzadí, ale napriek tomu sa na ňu stále dobre pozerá a je neuveriteľne sympatická. A ešte dve veci, ktoré potešili - clivá hudba, v nej aj Radiohead a najmä narážka na mojich drahých v Dead Poets Society. Pretože má Porter na stene carpe diem a v reči, ktorú napíše pre Norah začína aj s oslovením dead poets. Nepotrebujem viac, som pohnutá (kúsok dozadu na stoličke) a tak trochu dojatá. (21.01.2012)

Nápad je dobrý a originální. V první polovině jsem se párkrát i upřímně zasmála a příjemně film hrál na emoce. Postupně se originalita začala vytrácet a především poslední půlhodina už mi úplně zkazila dojem. Tam jakoby se film přepnul a najednou se snažil říct něco jiného než v první polovině, začal vyprávět o něčem jiném. Musím říct, že ve druhé polovině se mi daleko více líbila linie s Antonem a Jennifer a ta přitom rozhodně originální nebyla. Prostě celý tento nápad s bobrem nebyl úplně dotažen do konce a je to škoda. Jodie Foster je ale zajímavá režisérka, která umí natočit uvěřitelný film a rodinná dramata jí určitě jdou, takže snad od ní ještě někdy něco uvidíme. Celkově se na Pana Bobra dívalo příjemně, herci byli dobří, ale něco tomu chybělo. (03.03.2012)