Čertova nevěsta

"A vůbec, Výsosti, s peklem si radši nic nezačínat !!" Kéž by tak Božena Němcová přestala rotovat ve svém hrobě, vylezla ven a jala se Zdendu nakopat s rozběhem do rekta !! ;) No, tak jsem si se zálibou v sebemrskačství dal repete s Čertovou nevěstou, která mě znovu dovedla k úvaze nad žalostným stavem české pohádky.. Zkusím tedy tuto problematiku v tuzemsku nesmírně oblíbeného žánru znovu Trošku objastnit a rozebrat.. Zásadní potíž rozhodně tkví ve skutečnosti, že doba se prostě a jednoduše změnila a náročný divák si zkrátka žádá víc, proto dnes vlastně prakticky v rámci žánru klasickou pohádku odsunula na vedlejší kolej fantasy, která nabízí nejen - Tedy v zásadě by se nemuselo jednat o jakkoliv zásadní rozpor !! - propracovanější nečernobílé charaktery, méně schematismů a čistých klišé, které samozřejmě většinou fungují pouze, slouží-li nějakým vyšším scénáristickým cílům, ale rozhodně i temnější ladění příběhu, proto taky za nejlepší Troškovu - Dále budu mluvit zásadně o jeho tvorbě, protože právě Zdeněk Troška je naprosto zcestně považován za krále české filmové pohádky !! - pohádku lze jednoznačně považovat snímek O Princezně Jasněnce a létajícím ševci.. Je třeba si upřímně přiznat, že Troška se v zásadě vyhřívá na tom pomyslném trůnu právě a jen dík - Pomineme-li trilogii Slunce, seno !! - natočení již zmiňované Jasněnky, tedy jedné jediné skutečně kvalitní žánrové práce, což se mi zdá naprosto bizarní, byť i zde už lze spatřovat zásadní neduhy celé jeho tvorby, totiž ono odpudivé pitvoření karikatur, které snad postavami v jejich primárním smyslu ani nelze nazvat.. Co se navíc zdá naprosto žalostné, je rozhodně fakt, že Troška, od doby, kdy si své scénáře píše zásadně sám, není vůbec schopen vytvořit jedinou kvalitní postavu, která by budila sympatie ne na základě fyziologické líbivosti, ale především dík svému důvtipu, charakteru či inteligenci, ty pak působí nezajímavě, dojmem karikatur a především neživě, když navíc v případě ženských postav je to až do očí bijící.. Třeba ve srovnání s Petrem Máchalem jedinečného Vladimíra Dlouhého působí Troškovy charaktery až odpudivě.. Postava výborného Honzy Dolanského z Nejkrásnější hádanky budiž učebnicovou výjimkou potvrzující dnes již neochvějné pravidlo !! Vše navíc zesiluje to Troškovo zalíbení v drahých a náročných kostýmech i exteriérech, jimiž se režisér snaží diváka přesvědčit, na jak velký a finančně nákladný snímek se vlastně dívá, ačkoliv jeho filmy naopak ve skutečnosti neplatí vůbec za nic jiného než nesmyslně proti proudu a moderním nejen diváckým požadavkům zarputile jdoucí rozbředlé kýče postrádající vnitřní logiku, kompaktnost a zejména jakoukoliv hlubší myšlenku.. Troška si navíc sám pod sebou řeže větev, když se nepochopitelně a dost nadutě odkazuje především na jednu z nejlepším našich pohádek, totiž S Čerty nejsou žerty Hynka Bočana, jíž však jeho škváry spoléhající na zhovadilý mýtus posledních let, že dětská tvorba snad ani nepodléhá nárokům a měřítkům platícím na všechny ostatní legitimní dospělácké snímky, nesahají ani po ta čertovská kopyta.. Ostatně skutečnost, jak v rámci speciálně české pohádky platí peklo za jakousi vyšší instanci spravedlnosti, což na stranu druhou netřeba vůbec vnímat jako negativum, Troška sice vymezuje jako dogma, aby ho však následně často naprosto ignoroval, ba dokonce i popřel.. Rozklíčujeme-li de facto celou Troškovu tvorbu, dojdeme k nikterak objevnému zjištění, jak moc režisér miluje operní hudbu a především historické období baroka se vším jeho poetismem, které však jinde než právě v té pohádce nemůže a nedokáže realizovat, protože v rámci jiného žánru by se takový jeho film rozhodně jistě ani nezaplatil, což značí jistou Troškovu lenost i zbabělost.. A tak jak právě s Jasněnkou šel režisér proti dobovým zvyklostem a stereotypům zcela sympaticky a drze, dnes jde rovněž cestou naprosto jinou, než by si doba žádala, bohužel však pozpátku, když jedinou otázkou zůstává, zdá právě jen kvůli jakési malostiplné pohodlnosti či prostě jen absolutně netuší, co vlastně dělá.. Velmi zajímavou se nakonec zdá rozhodně i taková drobná paralela, jak se v době nedávno minulé točily na objednávku ty slaboduché normalizační sračky i pod křídly těch nejlepších tvůrců, které tu dnes pro změnu zastoupila česká filmová pohádka, kdysi tuzemská výkladní skříň, která vlastně plní naprosto totožný účel, a zákonitě tak prostě jen roky spěla právě do těch zatuchlých míst, kde se dnes bezesporu bohužel nachází.. A tak se lomení rukama nad tím, proč to kdysi šlo, jeví jako čirá zbytečnost.. Byť se sem tam objeví záblesk naděje v podobě Jiřího Stracha, či nedávno třeba i Svěráků a trochu snad i překvapivě Alice Nellis.. Díky Bohu za ně !! (21.07.2015) (méně) (více)