Generál Nil

Velmi silná zápletka - poválečná léta v Polsku, okupace Sověty, umělé procesy, popravy, nesvoboda, napětí, paranoia, pronásledování, teror, odboj, soudruzi komunisti, tajná služba... Herec Olgierd Lukaszewicz a generál August Emil Fieldorf se stali na 2 hodiny jednou osobou. Tady už jsou superlativy málo, Oscar trapná cena. Když si manželé pustili ve svém "novém" lodžském bytě gramofon, oddychli si, že je po válce a vzpomněli na smrt blízkého, tekly mi slzy. /// Vězeňská atmosféra je vykreslena tíživě, hudba se střihem tvoří dokonale sehraný pár, rytmus scén je téměř neměnný, což slouží k dobru filmu, herci výborní a téměř ani jeden zbytečný dailog. To vše + další komponenty vytváří vynikající film, který si můžete pustit, až vás omrzí třeba Schindlerův seznam nebo budete chtít někomu demonstrovat, jaká zvěrstva se děla i řadu let po válce. /// Poslední tři záběry jsou naprosto zdrcující. Spoiler: Natažené lano, vůz s mrtvolami, házení anonymních těl do díry a polévání vápnem. Vzhledem k faktu, že se dodnes neví, kde je generálovo tělo, vás bude ještě dlouho po filmu mrazit po celém těle. Kompozice scény mi připomenula nedávnou Katyň. Při mučení u výslechů jsem jenom zatínala prsty, protože jsem cítila obrovský odpor k té odporné zvůli a naprosté bezmoci vezňů, kteří musí čelit nepředstavitelné fyzické i psychické bolesti a kteří mnohdy i podlehnou - a poté křivě svědčí. Silnější film jsem dlouho neviděla, téma není už mnohokrát zpracované, historicky je film dosti věrný... Škoda jen trochu natáhnutého prostředku. Kéž by u nás tento film vyšel alespoň na dvd! Tohle je poklad, zatím ovšem zakopaný... 90% (28.12.2009)

Kde sa vyretušovaná, v skutočnosti zaschnutými jebákmi poďobaná tvár generalissima krivej nohy a zavšivaveného fúza Stalina čo i len z obrazu pozerala, tam boli monštruózne grc procesy. Aj Poliaci mali svoje a boľševické mozočky mali veru stále dosť priestoru na fantáziu, lebo kým u nás popravili partizánov, tak u nich rovno generála, ale ešte akého a s akými argumentmi. Človeka, ktorý dával počas vojny priame príkazy na likvidáciu nemeckých nacistov, ktorý sa podieľal aj na odstránení čuráka Kutscheru, známeho ako "varšavský kat", tak toho človeka boľševici nemali problém len pár rokov na to označiť za "prívrženca fašizmu a hitlerizmu". Voči oprátke sa postavil ale hrdo, a to nielen vo filme, ktorý popravu ukazuje takmer dokonale presne, ale aj v skutočnosti. Svedok popravy, prokurátor Witold Gatner, tento moment opísal nasledovne: „Bol som nervózny, napätý. Cítil som, že sa mi trasú nohy. Odsúdený sa mi celý čas pozeral do očí. Stál vzpriamene. Nikto ho nepodopieral. Po prečítaní dokumentov som sa odsúdeného spýtal, či má nejaké želanie. Na to odpovedal: «Prosím, informujte rodinu». Oznámil som mu, že rodina bude informovaná. Opäť som sa spýtal, či má ešte nejaké želania. Odpovedal, že nie. Potom som povedal: «Nariaďujem vykonanie rozsudku». Kat a jeden zo strážnikov sa priblížili (...). Postoj odsúdeného by som označil za dôstojný. Pôsobil dojmom veľmi tvrdého človeka. Bolo možné priamo obdivovať jeho pokoj v tvári tak dramatickej udalosti.” Z filmu utkvejú ešte v hlave zaujímavé boľševické výroky, napríklad: "Máme krásnu mládež, Keď im ešte vštiepime ideologické zameranie, čaká nás skvelá budúcnosť." Kde som to len počul, kto to chce aj v súčasnosti vštepovať ideológiu už deťom na školách? Žeby novodobí pokrokári, potomkovia najšpinavejších boľševických lúz, ktorí už nevešajú obrazy Stalina, ale rovno vlajky rôznej farby, ktorým sa máme klaňať, a ak neposlúchneš, tak hrozia najprv cenzúrou, potom by najradšej trestali, vytesnili zo spoločnosti a určití fanatici už aj na uliciach strieľajú? A to všetko v mene tom najvyššom. Veď zachraňujeme slobodu a demokraciu a nám je teda dovolené všetko. Nuž a ich slepí následovníci si o sebe pri odstavenej kolobežke, miešajúc kávičku so šľahačičkou a zasnene sa pozerajúc na prdelky okoloidúcich chlapov svojimi okuliarmi bez dioptrií ešte myslia, že ako parádne vzhůru k lepším zajtrajškom tú spoločnosť oni vedú. Len presne tými istými metódami sa o tie lepšie zajtrajšky pokúšal už niekto iný. A tiež raz padol. (07.09.2024)

Umělecky je to slabé jak čaj. Svého druhu takový pomník, jakých jsou všude mraky a míjíme je bez zájmu. Ale jsem ochoten připustit, že je to faktograficky přesné. Z toho pohledu je dobré si povšimnout, jak to měli Rusové v Evropě těžké. Evropané jsou neukáznění, pořád mají pocit, že policajti by pokud možno neměli mlátit děti a stařenky, že věznění by mělo mít nějakou souvislost s čímsi jako soudní proces, ... rozumíte - nejen odpůrci, ale dokonce i sluhové systému jsou nakažení liberální a humanistickou nekázní. To snad aby popravili rovnou všechny. V Rusku je to jiná. Tam by si nikdo nedovolil zkomolit nacvičenou výpověď a Nejvyšší soud by na neveřejném zasedání nevedl žádné zbytečné řeči. --- Ve filmu jsou dvě nápadné narážky na roli Židů v provozování okupačního bolševického teroru. Je to v zájmu přesnosti, anebo se v Polsku otevírá jistá tabuizovaná otázka? Já bych byl vcelku pro, aby se o Židech směla říkat a psát plná pravda. Jenže to by se hned vyrojila taková spousta kravin a "důmyslných" teorií... (12.06.2020)

"Fieldorf, Fieldorf...Kto to jest Fieldorf?"...Súhlasím so všetkým, čo napísal užívateľ Big Bear a ďakujem mu za tip. Svěrák vážne túto tému v Tmavomodrom svete nadhodil a paradoxne bola tým najlepším v jeho filme o letcoch. Tu je príbeh úplne iný, ale vyrovnávanie sa s tými, ktorí trochu pričuchli k Londýnu a západnej kultúre je takmer rovnaké. Aj u nás mnoho ľudí skončilo takto, ale nenašiel sa nikto, kto by o tom natočil film. Zato hovadiny točíme jedna radosť. Keď vás v cele začnú mučiť, trhať nechty kliešťami, držať vás v mokrej cele a nútiť vás podpísať nepravdivý zdrap papiera, začnete uvažovať nad tým, prečo a začo sme to vlastne v tej vojne bojovali...Veď tie komunistické svine nie sú o nič lepšie ako tie fašistické... Príbeh generála Nila je výborný, o pravdivosti nezapochybujete ani na chvíľu. Film mi celý čas pripomínal knihu Rozhovory s katom. Veľmi podobný príbeh, s tým rozdielom, že autor to zázrakom prežil a napísal o tom skvelú knihu. Odporúčam ju všetkým, ktorých film zaujal. Už roky čakám na jej zfilmovanie, ale Generál Nil z veľkej časti naplnil moje čakanie na neho, aj keď je príbeh trochu odlišný. Ľudia ako A. E. Fieldorf boli pravý hrdinovia, bohužiaľ komunistické kurvy presne vedeli ako na nich. 100%. (07.10.2012)

Bezprostředně po zhlédnutí jsem nabyl dojmu, že nám pšontci sprostě vyčórovali Heliodora Píku, aby mohli taky frajeřit, že jim jejich zkurvení komanči zařízli významného generála a válečného hrdinu. Historické zásluhy a poválečné osudy Cheliodora a tu tego Emila jsou totiž skoro jako přes kopírák. Ale naše rudé kurvy byly první, heč! Čili jejich rudé kurvy jen o čtyři roky později skopčili nouhau a trapně se opičili. Každopádně je z toho takové to klasicky šablonovité, solidně natočené i zdramatizované životopisné drama o zrůdnostech levotočivých pamrdů a jejich obětech, jakých už bylo uplácáno minimálně několik desítek. Ale zjevně je to pořád málo a my ne a ne se z historie poučit, ač inicializační metody novodobých vypočítavých neomarxistických sviní a jejich zmanipulovaných přitroublých pohůnků, kteří v masově šířené patoideologii kolektivního myšlení nacházejí své místo na slunci i sysel života, jsou naprosto totožné s jejich předchůdci, a je jen otázkou času, kdy od potlačování svobody slova, cenzury a veřejné dehonestace a ostrakizace jiných názorů přejdou zase do masitější fáze dvě. Načež věční gaučoví bojovníci budou opět pár dekád s jhem a kravským zvoncem na krku obětavě orat na 120 % pro „blaho lidu“ a unisono bučet eurointernacionálu ve jménu těch, co „byli ničím a teď jsou vším“. (30.03.2022)