Smrtelný hřích

Vyborna dramaticka romance o chorobne zarlivosti. Krasne prostredi a zajimave postavy. Kolorovana verze sice smetla noir zanr pod stul, i tak se jedna o velice kvalitni film. Avsak patou hvezdicku pridavam za neskutecne krasnou Gene Tierney, kterou jiz od Laury povazuji za jednu z nejhezcich herecek v historii Hollywoodu! (19.08.2012)

Spočiatku nevinne pôsobiaca dráma, ktorá sa smerom ku koncu pekne rozbehne. Oceňujem, že vo farbe, pretože veľa záberov, hlavne na jazere, je fakt pekných. Škoda akurát, že prvá polovica je nezaujímavá, má veľmi pomalé tempo a začne príliš skoro nudiť. Sledovať hodinu zoznámovanie postáv a hodinu romantickej idylky, to nie je pre chlapa. A dostávam sa k tomu, že film je určený viac pre nežnejšie pohlavie, ktoré si užive romantiku v lone krásnej prírody, platonické dvorenia a tak podobne. Pre mňa sa začal film až tesne pred prvou "vraždou", čo je trochu neskoro. Až odvtedy sa začal príbeh postupne posúvať vpred. A záver je akoby z iného filmu - súdna dráma, v ktorej sa prokurátor čoraz apelujúcejšie snaží pýtať svedkov, či milujú toho alebo toho. Ja som bol v tom, že na súde sa riešia dôkazy a nie kto koho a ako miluje, resp. že by na tomto stála obžaloba. Herci sú fajn, Wildovi nejen chlap musí závidieť, aké dve krásne herečky mal pri sebe. Oživuje to aj Price-a v jednej z vedľajších postáv, ktorého som tak mladého, ešte k tomu bez jeho typických fúzikov, doposiaľ nevidel. (30.10.2018)

Tak tomu se láska NEŘÍKÁ, Rob Royi !! To je pouhá chorobná závislost na jiné osobě, závislost psychicky nevyrovnaného upnutého jedince, který si neprávem uplatňuje právo "přivlastňovat" jiného jedince natolik, že mu odebírá jeho vlastní právo volně a svobodně žít. To není láska, ale psychická nemoc předurčena k odbornému léčení. Tož asi tak, Rob Royi. Láska znamená dávat i brát, i tolerovat či odpouštět. Ne ovládat, manipulovat a vždy vítězit. V lásce se "vítězství" totiž velmi snadno obrací proti "vítězi"!! ... a to natrvalo. To však neznamená, že bychom se měli lásce bránit, vyhýbat a dokonce se neženit či nevdávat, Matty. Chce to jen z obou stran větší toleranci, vlastní sobeckost omezit na minimum a snažit se pochopit druhého a vyjít mu vstříc. Věřte, je to tak. :-) Mám za sebou desítky let manželství, i když také nebylo stále harmonické, vím že je to tak. Trvale harmonické snad ani neexistuje, to se tak jen tváří ti, co oslavuji diamantové svatby, aby nám nezkazili představy o manželství. I počasí není stále slunečné. Problematika a úskalí lásky je věčné téma, které ani po letech nerezaví. Stále se opakuje, stejně jako my odcházíme a opětovně se nezkušení rodíme. Myslím tedy, že i po těch mnoha letech, kdy film vznikl nám má co povědět. Jen nám to dnes povídá již poněkud zastaralým způsobem vyjadřování. Z hlediska tématu bych filmu věnoval 5 hvězdiček, stáří a tomu odpovídající dialogy či některé herecké výrazy sráží mé hodnocení na 3 hvězdy. (29.03.2011)

Smrtelný hřích, patřící do žánru filmu-noir, byl pro mě velkou neznámou. Tudíž jsem neočekával příliš velkou podívanou a to se i přes můj oblíbený žánr potvrdilo. Film nepůsobí nijak tajemně ani atmosféra není příliš extra a to velmi zamrzí. Postavy se chvílemi chovají jako hloupé panenky a to sráží celkový dojem černobílého snímku. Příběh je poměrně přímočarý a průhledný a tak se nekoná žádné překvapení. (11.05.2008)

Gene Tierneyová se už Premingerovou Laurou zařadila po bok nejpozoruhodnějších femme fatale - Lauren Bacall a Rity Hayworth - a Smrtelným hříchem svoji pozici jen posiluje. Stahlova psycho(pato)logická studie je z žánrového hlediska zajímavým filmem. Je to jeden z mála barevných pokusů o film-noir a tomuto zařazení odpovídá spíš vnitřně, než vnějšně. Nedočkáme se hry světel a stínů, všudypřítomné umělé mlhy, nezvyklých úhlů kamery ani extrémního počasí. Chybí i nadsazená rétorika hlavních hrdinů. Co ale zůstává je osudová přitažlivost mezi ústředním párem, femme fatale, která je ochotná pro svůj cíl obětovat kohokoli (všimli jste si někdy mimochodem, jak za ženskými hrdinkami filmů noir někdo neustále zvedá praporek s nápisem "Freud"?), a také fakt, že je celý příběh vyprávěn retrospektivně. I když v tomto ohledu bych řekl, že by lepší (a poněkud logičtější) variantou bylo, kdyby byl závěrečný soud rámcem vyprávění, spíše než tlachání dvou nedůležitých vedlejších postav na verandě chaty. Film by si to mohl dovolit, protože hraje stejně celou dobu s otevřenými kartami. A to je ostatně pro noir také netypické - většina zápletek žánru se točí okolo detektivního pátrání, jehož esencí je závěrečné překvapivé odhalení. Ať se Leave her to Heaven od konvencí odklání v tom či onom ohledu, v každém případě jde o parádní film. (07.08.2015)