Píseň o Bernadettě

Milý a překvapivě historicky věrný film. Jeho první polovina byla více naivistická, druhá zase emotivnější a duchovnější. Několika zjednodušením se sice nevyhnul, například v případě uvěření děkana nebo rozhodnutí Bernadetty pro vstup do kláštera, ale vše se do rozumně dlouhé stopáže zkrátka nevejde. Za nejjímavější scénu považuji rozhovor o utrpení. Je paradoxem Boží prozřetelnosti, že zřejmě nelepší knihu o zjevení Panny Marie v Lurdech napsal žid Franz Werfel. (25.05.2018)

Vzpomínka na svět, ve kterém bylo aspirativní být schopen přinést oběť, pracovat, nestěžovat si, dělit se a milovat s pokorou, tak jak je vetknuto i do Bernadettiny postavy… Film mě velice překvapil svou vrcholnou kvalitou, čekala jsem spíš melodramatickou selanku, ale Píseň o Bernadettě nakonec asi ani nejde vyprostit ze své hloubky a opravdovosti… Krásný zážitek! Odpouštím i filmové převyprávění vstupu do kláštera a vztahu mezi sestrami a Bernadettou v Nevers, které se vymyká předloze i skutečnosti, ale co už, malá skvrnka na potěše ducha :) (11.07.2021)

Vskutku odporný religiózní blábol, plný citového vydírání, všeljakých klišé a náboženské propagandy. Když k tomu ještě přidám neskutečně nesympatickou herečku v hlavní roli a předlouhou stopáž, která prodloužila moje utrpení ze sledovaní na celé dvě a půl hodiny, vychází mi z toho jeden z nejhorších filmů, co jsem kdy viděl. A nezachrání to ani Vincent Price v roli jediné, mně sympatické postavy (tedy až na ten úplný konec). (08.09.2007)

Jo, asi by se to dalo označit jako náboženská propaganda - ovšem prakticky pouze v tom smyslu, že jde o příběh o ženě, která uviděla v Lurdech pannu Marii a byla prohlášena za svatou. Scénář (předpokládám, že přímo pod vlivem románu Franze Werfela, který sloužil jako literární předloha) se jinak téměř důsledně snaží zůstat do poslední chvíle "neutrální" a poskytnout argumenty pro obě strany barikády. A je to pravda velmi chytrý scénář, zejména co se dialogů týče. Nejvíce mě zaujaly jeho satirické části, které zesměšňují nerozhodnost oficiálních státních i církevních míst, pokud jde o to, jak naložit s náhle se objevivším zázrakem (popř. "zázrakem"). Herecké výkony jsou sympatické, nejvíce asi zaujme (i díky tomu, jak je napsaná jeho postava) charismatický Vincent Price v roli císařského prokurátora. Hudba je silně sentimentální, střih a kamera nevybočují z dobových hollywoodských standardů "klasického stylu". (Což je tak báječně nicneříkající věta, že si jí budu muset zapamatovat.) (12.05.2010)

Jemný a ušlechtilý film, který může mít stejný dopad i na člověka. Samozřejmě jsme tu svědky určitého zjednodušení a schematičnosti, a i mi můžeme učinit určitý krok k "zakoušení" tohoto snímku, vyjít ze svých představ o tom jak by měl film vypadat, ale když se nám to podaří, nemůžeme být zklamáni. La grande bellezza. (06.09.2014)