Wolverine

Sympatický zmutovaný pomstychtivec je zpátky. Moc dobrých zpráv sebou ale nenese. Další lákadlo Marvelu totiž zřejmě udělalo chybu hned na samém začátku – do režisérského křesla nechalo usednout Jamese Mangolda, chlapíka, který dokázal tu a tam i překvapit, povětšinou ale platícího za obyčejného rutinéra. Moc se ostatně nečinili ani scénáristé. Ještě, že chlapíka s vysunovacími drápy stále hraje charismatický Hugh Jackman, který po oscarovém závanu v přezpívaných Bídnících znovu nasadil drsnou image, zašel párkrát do posilovny a dál magnetizuje dějem lehce otrávené diváky. Velká škoda, že scénárista ignoruje jeho potenciál a do cesty mu staví prapodivné překážky. Už jen tu, která ho každou noc budí. Hlášky taky zřejmě nechal pod polštářem, ty z jeho úst vycházející se hodí spíš do slovníku nějakého puberťáka. Ostatně jako videohra, kterou válí o přestávkách ve škole, působí i skrz naskrz digitální rvačka na střeše tokijského rychlovlaku. Další akční sekvence navíc za řeč ani moc nestojí. Přitom nezačínáme vůbec zle – při bombardování Nagasaki. I další nádech a možnosti Tokia a jakuzy nevypadaly vůbec špatně. Jenže do všeho jakoby mluvily veškeré ty producentské mantinely okolo – „krev raději téměř vynecháme, tohle tam raději vůbec nenecháme a tohle musíme osekat, to už je příliš.“ Z asijských tváří překvapí nová krev ve dvojím podání – filmem netknuté Tao Okamoto a Rila Fukushima. První jmenovaná coby nadmíru sličná dědička průmyslového impéria Mariko, se trápí skrze snoubence, kterého nemiluje a milého z dětství, kterého asi miluje, aby mohla hupsnout do postele vyhřáté Loganem. Výsledek prostě neví, čím chce být – a koho a jak chce vlastně pobavit!! (18.08.2013)

Tak tenhle výlet se Wolverinovi příliš nepovedl. V první polovině je to přitom překvapivě hodně nadějné, Loganova postava stále funguje, příběh vypadá zajímavě a atmosféru to má také slušnou. Jenže po výtečné přepadovce na pohřbu a akci na vlaku se cosi ošklivě pokazí a naplno se začíná projevovat totálně děravý scénář. Charaktery plkají o ničem, pod kůži se jim nedostaneme ani náhodou a tempo je snad pomalejší než kulhající Wolverine. Navíc se upřímně přiznám, že jsem ani moc nepochopil motivy a chování některých postav (nejen) v závěru filmu a celkem sebejistě si myslím, že chyba nebyla na mojí straně. Akce je sice hodně slušná, ale je jí málo a neselhávající Hugh Jackman to sám prostě neutáhne. Jednička i přesto, že u mě za těch pár let malinko klesla, mě bavila překvapivě více. Potitulková scéna ovšem vede. (01.08.2013)

Hele, já samozřejmě vím, že požadovat po adaptacích čehokoli, natož komiksů aspoň přibližnou věrnost výchozímu materiálu je absolutní kokotina, ale když je původní konflikt zvířecí vs. lidská stránka / tupé přijetí sebe samého vs. aspirace ke zlepšení překroucen ve prospěch idiotského trendu absolutní self-acceptance a snahy o potlačení niterní násilnosti ztotožněny s fyzickým a duševním úpadkem, a ústy vzkříšené Jean, tj. dřívější komiksové Mariko, dokonce se stagnací a smrtí, tak si tu hubu holt otevřu a řeknu, že ačkoli jsem schopná nového Wolverina přijímat jako plně samostatnou verzi, filosoficky se jedná přinejlepším o obehrané volání utahaného veterána zpátky do akce, a přinejhorším o směšně upachtěný otisk naší ufňukané doby, které je myšlenka nějakého sebezapření a cíleného napravování vlastních nedokonalostí naprosto cizí, a raději všude cpe srabácký étos, že se sice můžeme jako zvířata válet ve svých sračkách, ale to je v pořádku, páč aspoň jsme u toho sami sobě věrní. Ultimátní komiksový komplet ftw. (01.05.2014)

Tak nám adamantiový týpek zase jednou ukázal své ostré drápky a mne to celkem uspokojilo. Akce totiž byla fajn, asiatky byly fajn, děravý Logan byl fajn a vyhazování Japonců z balkónu bylo taky fajn. Jen se poněkud obávám, že poté, co si to Wolverine v dalších dílech rozdá s arabskými teroristy, kolumbijskou narkomafií, mimozemšťany, sovětskou KGB a rozsápe i husitskou vozovou hradbu, tak už mne to tolik bavit nebude. (25.12.2013)

Ne, bolí to, ale nejde to ani tudy. Hood z Wolverina udělal generický věšák na klišé, Mangold ho zkouší převést do not moderního inteligentního blockbusteru, který pracuje s komorností, emocemi, realismem a mytologií postavy. Výsledek je strašně nevyvážený - prolog temný a vtahující, následuje prostřední část filmu, kde dominuje romance a Loganovo vnitřní usebírání. Tahle část je pomalá, klade důrazy na neexistující významy a v důsledku jenom opakuje to, co třeba Singer dokázal na nesrovnatelně menším prostoru více rozvinout. Kolik slov, kolik motivů, kolik okouzlených citací... a co z toho? Dutý bambus, Logan jako romantický hrdina potřetí. O finále už bych snad raději pomlčel, pokud jsem se do té doby utěšoval, že Mangold schovává trumf na závěr, mýlil jsem se. Jako by si někdo vzpomněl, že tohle je přeci komiksový blockbuster a mizerně semlel veškerou nelogičnost a nadsazenost do apatického vyvrcholení, které z rádoby-dospělého preludování dělá rozklíženou sonátu. Skřípe to. Skřípe akce. Skřípe humor. Skřípou drápy. Neskřípe Jackman, ale oni on tenhle dietní sushi ambient neokoření dost na to, aby na něj člověk rychle a bez provinilosti nezapomněl jako na zbytečnost. Na rozdíl od ostatních Marvelkovek tady naprosto postrádám koncepci, oba spin-offy jsou tonálně mimo hlavní sérii a nevytvářejí nic koherentního. V důsledku strávíte dvě hodiny v kině kvůli tomu, abyste při potitulkové scéně frkli "Byl tenhle ošizený předkrm nutný? Noste hlavní chod!" (25.07.2013)