The Hero Is Afraid
Režie:
František FilipKamera:
Jan RothHrají:
Rudolf Hrušínský, Ladislav Pešek, Jiří Sovák, Rudolf Deyl ml., Ilja Prachař, Blanka Bohdanová, Vladimír Šmeral, Marie Glázrová, Jaroslav Moučka (více)Obsahy(1)
Honza Vavřinec (R. Hrušínský) je jeden z těch nenápadných úředníků pracujících v investičním odboru, na kterého je velmi jednoduché zapomenout. Jednoho dne se mu ozve stavař jeřábů František (J. Moučka), co si jej splete s poslancem, a žádá jej o pomoc. Byl totiž neprávem vyhozen za pochybení svého nadřízeného, který potřeboval na někoho hodit vinu za spadlý jeřáb. Honzovi se skutečně podaří vedoucímu domluvit a takové „spravedlivé“ jednání jej uspokojí a namotivuje k podobným činům. A v jeho práci se v tu dobu stane skutečně něco obdobného – za spadlou halu v Brodě nikdo konkrétní nenese přímou odpovědnost, ale viník se najít musí, a tím má být ustrašený vedoucí Hofmánek (L. Pešek). Právě Honza se jej jediný zastane a jako hrdinný rytíř pak začne bojovat za spravedlnost, až situace na odboru připomíná absurdní frašku a Honzu vedení nakonec dosadí na místo Hofmánka... Divadelní hru Jaroslava Dietla s názvem "Nehoda" převedl na filmové plátno začínající režisér na Barrandově František Filip. Vzhledem ke své satirické kritice socialistické společnosti se dostal po roce 1969 do tzv. trezoru a jeho obnovené projekce se dočkal až v roce 1990. (Česká televize)
(více)Recenze (75)
Pohled do nepříliš vzdálené minulosti, který není propagací socialistické společnosti. Tento film byl určitě ve svém čase velice odvážným pohledem na tehdejší realitu doby. Vše umocňuje skvělý Hrušínský. Možná pro někoho banální příběh, ale zobrazení atmosféry a trefné věty s hlubšími podtexty jsou skvělé. Protože o lidech se rozhodovalo bez jejich vědomí. Vlastně se ani nedivím, že film byl v nemilosti a skončil v hlubinách trezoru socialistické kultury. Přes to vše je zajímavé, že domácí tvůrci v období šedesátých let točili mnohdy nápaditěji než současní filmaři. Lze také napsat, že na štěstí pro český film absurdní kulturní politika nevykolejila tehdy skvělou tvůrčí dráhu režiséra Františka Filipa, protože by to byla pro náš film určitě škoda. Vždyť udělal tolik krásných filmů. ()
Kdo má rád film a Česko(-Slovensko), tak si čas po času pustí nějakou "šedesátku". A "Hrdina" má, kromě strachu, už i všechny rysy české nové vlny: vtip, satiru až sarkasmus, problematizování reálné politiky (stranovlády), nezbytná porce absurdity, snaha být vždy nad věcí (byť se to většinou nedaří) atd. - určitě to mnozí popsali obšírněji a rozverněji. Rudolfa Hrušinského bych v roli tohoto hrdiny obzvlášť nevyzdvihoval. ()
Politická satira z šedesátých let v hlavní roli s Rudolfem Hrušínským. Ten se rozhodne postavit se za nespravedlivě potrestaného kolegu a poté si dokonce dovolí kritizovat socialistickou společnost. Namísto výpovědi je však povýšen. Film tak vyjadřuje absurditu tehdejšího společenského systému a ukazuje, že hrdina může být kdokoliv, kdo nejde s davem. Vedle výše zmiňovaného hereckého mistra ve filmu velmi dobře hrají I. Prachař, J. Sovák a R. Deyl. ()
"Já už jako dítě chtěl vidět, co udělá tygr, když se mu šlápne na ocásek." Šlapat na ocásek soudruhům se nemusí vyplatit, protože by se taky mohlo dostat soudružsky přes prsty. Jenže když se na něj šlápne v době, kdy jsou si soudruzi jistí, že se jich každej bojí, tak na takovou diverzní akci evidentně nejsou připraveni. A říkat pravdu, tak to je jasnej pokus o rozklad socialismu. To chápu i já, kterej jsem nikdy neopravoval soudružku učitelku při výkladu dějin. Tohle je prostě naprosto trefný a je logický, že si to muselo jít na pár let odpočinout do trezoru. ()
Filipova skvělá temná satira se nechá dlouho prosit o pointu, jakkoliv v průběhu vypravování sama nabízí řadu smysluplných a různě posilujících i demoralizujících vyvrcholení. Ústřední hrdina, hrdina svého druhu, trasuje svými – dílem sebeironickými, dílem „marloweovsky“ ironizujícími – výroky své existenční teritorium, které jako špinavé zrcadlo nastavuje rozpačitému dnešku plnému bohorovným hemžením ustrašených, pokouší štěstí, zkouší se obrátit se v příliš těsném sevření spokojeností a vyvažuje všechny své ztráty, jimiž společensky rostl, eventualitou iracionálního zvratu, nejčastěji vpádu do náručí vypelichané sekretářky nebo neopeřeného třeštidla. Halucinace, která nakonec film uzavře, musí vzhledem k nabízejícím se cestám zákonitě zklamat. Měl by po ní následovat dvouminutový sivý záběr na oponu s nápisem „přestávka“ a po tom dýchavičném stoupání v první polovině skličující sestup do úzkosti – třeba skutečně na stavbě… Přesto mě Rudolf Hrušínský jako vždy uchvátil – a i jeho přičiněním jsem při sledování tohoto filmu nesvědčil čemusi minulému, ale naopak sledoval to nejpřítomnější. ()
Galerie (2)
Zajímavosti (2)
- Snímek byl natočen na motivy stejnojmenné divadelní předlohy, kterou napsal Jaroslav Dietl. (Terva)
Reklama