Pštrosí večierok

Devět pštrosů a jejich chatrné svědomí. To, že byl tento film vůbec natočen pokládám za malý zázrak (už pouhý záběr na tank je gesto z nejodvážnějších). Míra upřímnosti a otevřenosti vůči době a lidem, kteří ji spoluutvářeli je odzbrojující. Hry Ivana Bukovčana, lhostejno zda divadelní či rozhlasové, patřily k mimořádně kritickým dílům, které nacházely odezvu především na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, v době, kdy (znovu) docházelo k lámání charakterů a ohýbání hřbetů. Případ profesora Sumce, tento nepatrný a přece významný dílek z našich nedávných dějin, je mementem, z něhož mrazí až do morku kostí. A také z těch, kteří ze strachu, pohodlnosti, prozíravosti, alibismu či přesvědčení nepomohou druhému, když je v úzkých. Ozdobou této televizní inscenace jsou samozřejmě herecké výkony všech zúčastněných, špičkových slovenských umělců, z nichž nelze nejmenovat alespoň skvělého Gustáva Valacha, Júliuse Pántika, Máriu Prechovskou, Elo Romančíka, Ctibora Filčíka a Františka Dibarboru, jehož Filip je znamenitou tragikomickou figurkou malého člověka, souženého neustálými obavami o svůj budoucí osud. Mistrovské dílo, které nestárne, ale stále ožívá. V tom je jeho síla. (04.04.2021)

Ze scénáristického hlediska brilantní dílo. Na třídním srazu se sejde asi tolik účastníků jako na závěrečné hodině matematiky, přičemž se snaží si společné chvíle užít. To by ovšem nesměli žít v době, kdy je jejich bývalý profesor stíhaný za pádné či méně podstatné zločiny a hrozí mu vězení. Jejich konverzace a zpytování svědomí nabírá na obratkách a vytváří postupně atmosféru neskutečně silnou. K tomu je tam na odlehčení jeden spolužák, který je i s deseti promilemi slovenské pálenky v krvi schopen udělat relativně slušnou stojku. Herecké obsazení je skutečně působivé a mnohé repliky v sobě skrývají opravdovou moudrost. Pro někoho možná uspávající, nudný a táhlý snímek. Každopádně však nutí k zamyšlení nad vztahem mezi lidskou odvahou a ctí. (24.06.2015)

Kvalitna normalizacna drama o stretnuti sa byvalych maturantov po X rokoch. Je to sice len normalizacna konzervacka, ale ked si uvedomim, ze tam hrali vyborni herci ako Gustav Valach /Pod Jezevci Skalou, Na Pytlacke Stezce/ a Elo Romancik /Kladivo na Carodejnice 1967, Volanie Demonov 1967/, tak mam ck tvorcom coraz vacsi a vacsi respekt a rad obhajujem aj tuto normalizacnu ceskoslovensku podivanu. Kvalita, normalizacnu tvorbu mam dost rad /Chalupari, Jachyme, Svako Ragan ...../ 92 % (23.04.2013)

Pomaturitní setkání po 25letém odloučení by mělo vyvolat u někdejších spolužáků spoustu krásných vzpomínek na dobu bezstarostného mládí, prvních lásek a kamarádství. To by ovšem nesmělo jít o generaci, která přečkala 2. světovou válku, budování komunismu a boj s vnitřním nepřítelem. Záhy se do nenuceného přátelského povídání vkradou nepříjemné tóny vzájemných výčitek, obviňování, sebelítosti, strachu a hořkosti. Katalyzátorem konfliktu je vztah k nepřítomnému třídnímu učiteli, který - jak se záhy ukáže - sedí ve vazební věznici pro pokus o ilegální překročení hranic. Postaví se za něj někdo z přítomných, když každý z nich má co ztratit, a rovná páteř v jejich věku a s jejich životními zkušenostmi zdaleka není samozřejmostí? Poněkud uměle naaranžovaná výchozí situace, kde překvapí i nízký počet účastníků oslavy, je vyvážena mimořádně silnou hereckou sestavou, která už možná dnešní mladé generaci českých diváků tolik neřekne, ale pro nás, odchované federací a společnou televizí, (nemohu zapomenout na pravidelná pondělní setkání se slovenskou televizní dramatickou tvorbou) představovalo kterékoli ze jmen zúčastněných herců pojem a velký respekt. Celkový dojem: 80 %. (16.06.2014)

Strhujúca komorná dráma Ivana Bukovčana o stretnutí bývalých maturantoch po rokoch. Počas rozhovoru zisťujú, ako sa zmenili mladícke ideály, ako sa zmenili ich charaktery. Spúšťačom týchto rozhovorov je neúčasť bývalého triedneho profesora, ktorého komunistická mašinéria obvinila a zatkla. Vynikajúce herecké výkony sú podopreté réžijným debutom jedného z nich - Júliusa Pántika. (18.10.2009)