Zakázaný člověk

Rozhodně musím pochválit zvolenou dvojici Švehlíka a Taclíka, kteří jako životní oponenti stojí proti sobě v kolbišti šermu, politiky i života. Ovšem celý děj se nějak příliš točí na okraji jejich vztahu a jen málokdy přejde někam, kde by se trochu pokusil ukázat kdo osoba K. Havlíčka vlastně byla, tady ho vidíme jako silného a tvrdohlavého pisálka, který často obětuje štěstí svoje a rodiny pro blaho novin a národa, ale národ a noviny ve filmu prakticky nejsou, je to jen abstraktní pojem se kterým operují nejen čeští vlastenci ale i úřady C. K tajné policii. Škoda, jinak celkově povedené, ale nic nového to světu nepřineslo, možná jen že měl krásnou ženu "Gabriela Marcinková". (15.02.2019)

Tady už Kleinovi docházel dech. Celý ten koncept postrádá větší porci odvahy. Nač takové vyfabulované vyprávěnky, když mohl vzniknout velmi slušný životopis? Byl snad život K. H. Borovského málo atraktivní? Vzhledem k časové propasti od posledního Havlíčkova filmu z roku 1931 toho leželo na Kleinových bedrech skutečně mnoho. Zpětně lze snad kladně hodnotit obsazení těch, kteří jsou nám dnes bližší. I v malých rolích tu dostávali šanci tací jako Hofmann, Vagnerová, Plesl nebo Maryška. Taclík a jeho Wagner nezvyzněl moc dobře, Švehlík v titulní roli by naopak snesl i ambicióznější produkci, aniž by musel mnoho měnit. Ale skutečným hercem byl v této malé televizní hře jen Vladimír Dlouhý, bohužel. Není nutné vyčítat slabou výpravu, nijaké masky, když ten hlavní problém leží ve strachu z tématu, který by snad ČT ráda promítala školám. Takže hlavně opatrně. (01.02.2021)

Chtěl jsem si dnes připomenout režijní umění zesnulého Dušana Kleina, ale skončilo to se značnými rozpaky. Podle názvu filmu by člověk odhadoval, že v centru vyprávění bude zakladatel české žurnalistiky a břitký satirik Karel Havlíček Borovský. Místo toho se pan režisér, jak jsem našel i v jednom jeho vyjádření v tisku, snažil celý příběh natočit tak trochu "po amadeovsku", tedy jako "střet dvou lidí, moci a bezmoci, talentu a netalentu". Tento koncept však ve finále vede k tomu, že se film víc než samotnému Havlíčkovi (o jehož názorech a literárním umění se toho moc z filmu nedozvídáme) věnuje postavě Vlastimila Wagner. Na vině je samozřejmě v první řadě scénárista Martin Šafránek a jeho fiktivní "vyprávěnka" o tom, jak na smrt nemocný Havlíček zápasí s přeludem mrtvého policejního udavače Wagnera, který se v minulosti vetřel do Havlíčkovy přízně. Asi to za mě dlouho bylo na tři hvězdičky, ale ten závěr se šermířským soubojem obou "rivalů" odehrávající se samozřejmě v čiré představě (či snu?) Havlíčka, mi přišel neskonale hloupý a směšný. Herecky byl určitě David Švehlík coby Havlíček hodně dobrý. Naopak Taclíkovi jsem tu jeho chorobnou touhu po kariéře a titulech už věřil méně. Vcelku zaujala mě zcela neznámá herečka Gabriela Marcinková coby Havlíčkova žena Julie a poměrně hodně se mi pak líbila hudba Ondřeje Brzobohatého. Jako celek však považuji tento film za promarněnou šanci. Osobnost formátu Karla Havlíčka si rozhodně zasloužila lepší film. (11.01.2022)

Byl jsem mile překvapen. Obsazení Davida Švehlíka do hlavní role se ukázalo býti velice šťastným. Jednak je Karlu Havlíčkovi opravdu nápadně podobný, a taky zde podal jede z nejzajímavějších výkonů své dosavadní kariéry. Jinak není moc co vytknout, snad kromě toho, že jsem celou dobu moc nevěděl, jak má působit (polo)záporák v podání jako vždy skvělého Marka Taclíka. (22.09.2009)

Výtečný film. Musím strašně pochválit nádherné lokace, kostýmy a ze všeho nejvíc herecké výkony. Ty byly jedna báseň. Sice o životě Havlíčka vím jen z toho, jak jsem se připravoval na maturitu a také z bývalých hodin literatury, ale film jsem si řádně užil. A zase jsem samozřejmě nic takového nečekal. Koukám, že když od filmu člověk nemá žádná očekávání, tak tím lepší z něj má potom finální pocit (samozřejmě ten film za něco musí stát..). (24.02.2010)