Zakázaný člověk

Velmi pěkné a potřebné téma, dobrý výběr herců – leč výsledek tak pěkný a potřebný není. Čekal jsem biografické dílo, životopisný film, ale na obrazovce jsem jen stěží v temných stínech rozeznával jednotlivé postavy. Jistě, dnešní filmová technika dovoluje filmovat prakticky za jakýchkoliv světelných podmínek, ale to by ještě neměl být důvod k tomu, aby divák děj na obrazovce musel jen tušit. Postrádal jsem zmínky o literární činnosti Karla Havlíčka. Také jsem se nedozvěděl, kde se vzal jeho přídomek Borovský a ani to, jestli se používal už za života Karla Havlíčka nebo až po jeho smrti. Nezbývá mi než říct, že životopisný film, který místo toho aby život osoby, o které je, přiblížil, vyvolává otázky, není dobrým filmem. (pondělí 21.09.2009) (21.09.2009)

Tady už Kleinovi docházel dech. Celý ten koncept postrádá větší porci odvahy. Nač takové vyfabulované vyprávěnky, když mohl vzniknout velmi slušný životopis? Byl snad život K. H. Borovského málo atraktivní? Vzhledem k časové propasti od posledního Havlíčkova filmu z roku 1931 toho leželo na Kleinových bedrech skutečně mnoho. Zpětně lze snad kladně hodnotit obsazení těch, kteří jsou nám dnes bližší. I v malých rolích tu dostávali šanci tací jako Hofmann, Vagnerová, Plesl nebo Maryška. Taclík a jeho Wagner nezvyzněl moc dobře, Švehlík v titulní roli by naopak snesl i ambicióznější produkci, aniž by musel mnoho měnit. Ale skutečným hercem byl v této malé televizní hře jen Vladimír Dlouhý, bohužel. Není nutné vyčítat slabou výpravu, nijaké masky, když ten hlavní problém leží ve strachu z tématu, který by snad ČT ráda promítala školám. Takže hlavně opatrně. (01.02.2021)

Výtečný film. Musím strašně pochválit nádherné lokace, kostýmy a ze všeho nejvíc herecké výkony. Ty byly jedna báseň. Sice o životě Havlíčka vím jen z toho, jak jsem se připravoval na maturitu a také z bývalých hodin literatury, ale film jsem si řádně užil. A zase jsem samozřejmě nic takového nečekal. Koukám, že když od filmu člověk nemá žádná očekávání, tak tím lepší z něj má potom finální pocit (samozřejmě ten film za něco musí stát..). (24.02.2010)

Byl jsem mile překvapen. Obsazení Davida Švehlíka do hlavní role se ukázalo býti velice šťastným. Jednak je Karlu Havlíčkovi opravdu nápadně podobný, a taky zde podal jede z nejzajímavějších výkonů své dosavadní kariéry. Jinak není moc co vytknout, snad kromě toho, že jsem celou dobu moc nevěděl, jak má působit (polo)záporák v podání jako vždy skvělého Marka Taclíka. (22.09.2009)

"Zle, matičko, zle; Švarcenberci zde." Kdyby Havlíčkovi nebránil v rozhledu šosáckej pohled obrozence poloviny 19. století, nikdy by takovej blábol nenapsal; konkrétně rod Schwarzenbergů znamenal pro Čechy už od 17. století obrovské plus. Jinak ale byl Havlíček mimořádnou personou české politiky a žurnalistiky 19. století, což film moc pěkně ilustruje. Vůbec nevadí to zkratkovité podání, na které tu nadává každý druhý; děj naopak pěkně odsýpá, což jindy bývá velký problém biografických filmů. Je samozřejmě směšné, že všichni chodí oblékání v kostýmech, které jako kdyby teprve včera opustily krejčovské salony; a je veliká škoda, že Havlíčkovu manželku ztvárnila nevýrazná Marcinková, zatímco o moc lepší herečky, Vagnerová a především Anička Fixová, dostaly jen štěky. Zbytek ansámblu ale hraje na výbornou: u Švehlíka či Dlouhého to nepřekvapí, u Taclíka možná ano - a přitom právě on je na celém filmu nejživější a nejzajímavější, hned vedle Rousova (homosexuálního?) policejního ředitele Sachera-Masocha také nejrozpolcenější. Vlastně jsem mu celou dobu fandil, i když od začátku bylo jasné, jak to může skončit: byrokratická mašinerie bachovského porevolučního Rakouska totiž pomalu a nenápadně mlela nejen Havlíčka. (01.10.2012)