Jedna kočka za druhou

František Filip je mistr (navíc skromný) a ani tentokrát nezklamal. Jedna kočka za druhou věrně kopíruje život a to je jeden z aspektů umění. Tento snímek patří mezi nejlepší českou desítku 90. let. Jiřina Bohdalová hraje tak dokonale, až si člověk říká, že snad ani nehraje, ale je taková. Jiřina Jirásková tradičně skvělá, Petr Nárožný vynikající. (18.04.2005)

Vždy když shlédnu podobný film, který se Český filmový kritik nebojí ohodnotit odpadem, mám 100 chutí vlastnit z dotyčnou hlavní osobou ( v tomto případě je to paní Jé Bé ) rodinný dvojdomek, abych jí po takovém výkonu mohl začít znepříjemńovat život. Naši filmový režiséři, se prostě a jednoduše nikdy nenaučí točit filmy které by zaujaly. Film, jsem bohužel shlédl celý, protože při jeho sledování došlo k menšímu nedorozumění. Zatímco Já jsem si myslel že to baví moji partnerku, tak ona si zase myslela že to baví mě. Dám odpad, protože už prostě nehodlám nějak hledat důvody abych tomu třeba za nějakou zajímavou pasáž udělil milosrdnou 1 hvězdu. Takže prostě odpad a šmitec ( Výkon Simony Postlerové ve scéně kdy dramaticky ječí o tom co se jí stalo, byl výkon hodný na udělení Zlaté Maliny ) (09.12.2013)

Úspěšná divadelní hra Jiřího Hubače Dům na nebesích naplňovala během neuvěřitelných rekordních sedmi let hlediště pražského Divadla na Vinohradech a tak se myšlenka na její filmovou verzi vlastně sama nabízela. Nejsem schopen posoudit, nakolik se celovečerní adaptace odchýlila od původní jevištní úpravy, neboť jsem bohužel zatím neměl příležitost k oboustranné konfrontaci, nicméně se domnívám, že film nabízí bez ohledu na aktualizace totožný dějový příběh, který zůstává dominující hodnotou celého díla. Pokud mě paměť neklame, scénář napsal ve spolupráci s režisérem Františkem Filipem, který stále patřil k největším oporám televizní dramaturgie počátku devadesátých let, Jiří Hubač čili veškeré argumenty, týkající se nedokonalosti scénáře považuji za bezpředmětné. Hra - i film - vypovídají spíše dramatický než komediální životní příběh udřené a léty zavedenou praxí devalvované, skutečně lidové obsluhovačky nejen nádražní jídelny, ale i trochu sobecké paní domácí, která nachází smysl svého života v nekonečném obskakování druhých a teprve v závěru zjišťuje, že ne všichni z jejího okolí si tuto péči zasluhují. Jak už tu bylo mnohokrát přede mnou řečeno, vpravdě herecký koncert zde divákům připravila nedostižná Jiřina Bohdalová, která mohla postavu Kláry pojmout jen jako dodatkový bonus k předcházejícím sedmi létům na jevišti, ale naopak do ní vložila nové a svým způsobem originální pojetí a výsledkem je exaltovaný portrét jedné nešťastné ženské. V rámci tohoto hvězdného vystoupení bychom ovšem neměli přehlížet ani další interprety, zejména vynikajícího Petra Nárožného, Josefa Somra a dlouholetou oporu vinohradské činohry Jiřinu Jiráskovou, která s grácií degradované aristokratky ztělesnila sarkastickou majitelku rozpadající se vily. Opakovat neopakovatelné se zdá být pošetilé, ale někdy i pošetilost mívá své opodstatnění a má-li za spojence takové osobnosti jakými jsou Hubač, Filip a Bohdalová, pak nezbývá, než složit zbraně a s úžasem i obdivem sledovat, jak tvoří opravdoví mistři. (26.07.2010)

Třináct let, která uplynula mezi záznamem divadelního představení DŮM NA NEBESÍCH a jeho převodem do KOČEK, nemohlo pronikavě změnit ani tvůrčí síly vynikající české herečky, ani těch okolo ní tím spíš, že se jedná o neméně skvělé herce i tam, kde nemohlo nedojít ke změnám (tj. prakticky ve všech případech). František Filip patří k nejvýraznějším osobnostem televizní dramatické tvorby, ale s textem divadelní předlohy ani on 13 let poté nemohl dělat zázraky; tvar divadelní hry, navíc vynikající divadelní hry světových parametrů a úrovně, nejde znásilnit ani sebegeniálnějším počinem. Citlivá adaptace, skutečný režisérský čin, možný v takto daných východiscích, byla zvládnuta skvěle a jemná filmová řeč nanejvýš jemně a s pietou za ty, kteří již nemohli nastoupit (těžce nemocný Miloš Kopecký skvěle nahrazený Josefem Somrem, výborná Simona Postlerová nahražující jedinečnou Hanu Maciuchovou, totéž platí o Petrovi Nárožném), dokázala převést jevištní projev do kultivovaného, neméně výrazného alternativního tvaru. Jiřina Bohdalová byla stejně jedinečná jako ve svém tehdejším vinohradském působišti (způsob, jakým uchopila svou úlohu, v něčem jakoby připomínal její legendární Fany) a skvěle postihla vzestupný emancipační Klářin vývoj. Ponechání dobových kulis v jejich věcném kontextu je nutné považovat za další přednost typické filipovské jemnosti a noblesy. Ne, neviděli jsme dvě různá představení a ani dva různé filmy; to by bylo nadsazené konstatování. Není ale možné plést si žánry a mechanicky přiřazovat kvalitativně odlišná východiska a dovozovat navazující apriorní soudy, které naznačují výhradně determinovanost svých autorů. O to více a lépe následně oceníme a doceníme nadčasovost Hubačova, Filipova i Bohdalové dramatického - ale i filmového - činu. (05.09.2009)

Tak tento film se mi doopravdy líbil. Taková megera jakou hraje Jiřinka Bohdalová v tomto filmu se nevidí, ale ke konci co to? Vždyť ona má dobré srdíčko... Nejdřív to vypadá, že veškerý její život je složen z všeobecného mínění. Nemá svůj názor, vše dělá pro druhé a žije jako ti druzí. Ke konci se však ukáže ve svém pravém světle. Její bráška, za mlada taková nicka si dovede domů děvče, které má za sebou dost ošklivou zkušenost s muži a okolí do kterého se dostane to není schopné akceptovat. Doopravdy výborný film o tom jak jsou starší generace netolarantní a odmítavé k něčemu novému. (23.10.2005)