Jedna kočka za druhou

Děvkař, invalida nebo zbabělec? Toť otázka, ale já se spíš ptám, bylo-li to bance Moravia třeba tolik zhyzdit český film? Bez jejího vkladu by zřejmě byla Jedna kočka za druhou solidním TV počinem, podobně jako Zámek v Čechách, ale takto jsou některé dílčí klady utopeny ve zbytečně nejisté režii a vpravdě negativně okořeněny výkony hysterické Postlerové, nevšedně špatného Postráneckého, tragické Zawadské a neuvěřitelného Vydry. (27.04.2011)

Film rozháraný stejně jako byly divoké devadesátky, začalo to už patronací krachují a vytunelované banky. Nezdravé povahy, neuspokojivé vztahy, chorobné ambice, dluhy a to se odehrává v prostředí rozpadající se vily. Sem tam zábavná situace, vše zachraňují oblíbení herci, takže se na to dá dívat (nejen) jako na doklad doby vzepětí a pádu všeobecných nadějí... (22.03.2021)

"Čím dýl se známe, tím míň holt toho vo sobě víme." To říká Klára v podání Jiřiny Bohdalové na konci této tragikomedie. K zasmání toho mnoho není, možná jen opilecká epizodka Petra Nárožného. Klára je totiž "zgruntu hodná" ženská, což značí klasickou fúrii, s níž vydrží jen rodinní příslušníci (jelikož je Klára živí) a paní domácí(jelikož Kláru potřebuje). Klára je posedlá snem, že se jednou stane majitelkou vily, v níž žije. Tomu podřídí celý svůj život, je nepříjemná, zlá, ale "ona to tak nemyslí". Film možná nedrží úplně pohromadě jak by měl, ale vévodí mu výtečné výkony Bohdalové, Jiráskové, Somra, Nárožného a dalších. Bylo by škoda ho jen tak hodit přes palubu. 75% (21.09.2010)

František Filip je mistr (navíc skromný) a ani tentokrát nezklamal. Jedna kočka za druhou věrně kopíruje život a to je jeden z aspektů umění. Tento snímek patří mezi nejlepší českou desítku 90. let. Jiřina Bohdalová hraje tak dokonale, až si člověk říká, že snad ani nehraje, ale je taková. Jiřina Jirásková tradičně skvělá, Petr Nárožný vynikající. (18.04.2005)

Úspěšná divadelní hra Jiřího Hubače Dům na nebesích naplňovala během neuvěřitelných rekordních sedmi let hlediště pražského Divadla na Vinohradech a tak se myšlenka na její filmovou verzi vlastně sama nabízela. Nejsem schopen posoudit, nakolik se celovečerní adaptace odchýlila od původní jevištní úpravy, neboť jsem bohužel zatím neměl příležitost k oboustranné konfrontaci, nicméně se domnívám, že film nabízí bez ohledu na aktualizace totožný dějový příběh, který zůstává dominující hodnotou celého díla. Pokud mě paměť neklame, scénář napsal ve spolupráci s režisérem Františkem Filipem, který stále patřil k největším oporám televizní dramaturgie počátku devadesátých let, Jiří Hubač čili veškeré argumenty, týkající se nedokonalosti scénáře považuji za bezpředmětné. Hra - i film - vypovídají spíše dramatický než komediální životní příběh udřené a léty zavedenou praxí devalvované, skutečně lidové obsluhovačky nejen nádražní jídelny, ale i trochu sobecké paní domácí, která nachází smysl svého života v nekonečném obskakování druhých a teprve v závěru zjišťuje, že ne všichni z jejího okolí si tuto péči zasluhují. Jak už tu bylo mnohokrát přede mnou řečeno, vpravdě herecký koncert zde divákům připravila nedostižná Jiřina Bohdalová, která mohla postavu Kláry pojmout jen jako dodatkový bonus k předcházejícím sedmi létům na jevišti, ale naopak do ní vložila nové a svým způsobem originální pojetí a výsledkem je exaltovaný portrét jedné nešťastné ženské. V rámci tohoto hvězdného vystoupení bychom ovšem neměli přehlížet ani další interprety, zejména vynikajícího Petra Nárožného, Josefa Somra a dlouholetou oporu vinohradské činohry Jiřinu Jiráskovou, která s grácií degradované aristokratky ztělesnila sarkastickou majitelku rozpadající se vily. Opakovat neopakovatelné se zdá být pošetilé, ale někdy i pošetilost mívá své opodstatnění a má-li za spojence takové osobnosti jakými jsou Hubač, Filip a Bohdalová, pak nezbývá, než složit zbraně a s úžasem i obdivem sledovat, jak tvoří opravdoví mistři. (26.07.2010)