Jedna kočka za druhou

Děvkař, invalida nebo zbabělec? Toť otázka, ale já se spíš ptám, bylo-li to bance Moravia třeba tolik zhyzdit český film? Bez jejího vkladu by zřejmě byla Jedna kočka za druhou solidním TV počinem, podobně jako Zámek v Čechách, ale takto jsou některé dílčí klady utopeny ve zbytečně nejisté režii a vpravdě negativně okořeněny výkony hysterické Postlerové, nevšedně špatného Postráneckého, tragické Zawadské a neuvěřitelného Vydry. (27.04.2011)

Další z filmů, který mi stačil vidět jednou, protože stejně jako žaludek bolí ze záběrů na unavené pochoutky z nádražní putyky, srdce bolí z přehlídky těch nejhorších povah, co se mezi lidmi vyskytují. K údajnému přehrávání Simony Postlerové bych jen dodala, že kdyby se mě nějaká milá paní, po takovém zážitku, zvědavě a s úsměvem dotazovala, jestli byl starej nebo mladej a oznámila mi, že jsem nezvládla být dobývána, tak ani neřvu, ale rovnou po ní skočím a utrhnu jí hlavu. Komedie? Ani smykem. (10.05.2021)

Film rozháraný stejně jako byly divoké devadesátky, začalo to už patronací krachují a vytunelované banky. Nezdravé povahy, neuspokojivé vztahy, chorobné ambice, dluhy a to se odehrává v prostředí rozpadající se vily. Sem tam zábavná situace, vše zachraňují oblíbení herci, takže se na to dá dívat (nejen) jako na doklad doby vzepětí a pádu všeobecných nadějí... (22.03.2021)

V dnešní době je už moc přebohdalkováno, že už mě to pomale leze krkem. Tohle je ovšem pro Jiřinu Bohdalovou mega mega sólo a celej film s přehledem utáhne jen ona sama. Výborná je i Simona Postlerová v roli afektované Eriky. Film byl distribuován do kin a pamatuju si, že v 93. na něj vyšla recenze v Cinemě a tam to pěkně zplivali. Já jsem po delší době snímek shlédnul znovu a musím říct, že vůbec není špatný, právě naopak! Divadelní představení Jiřího Hubače "Dům na nebesích" jsem sice neviděl, ale tohle rozhodně žádný průser není. Koneckonců František Filip byl vždy zdatný filmový i televizní režisér a svoje kvality potvrzuje i zde. Tohle je vyloženě příběh ze života a vypravuje o všem, co život obnáší. Radost, starost, hořkost i smutek. Krásné motto, které zazní téměř v závěru je k zamyšlení... "Čím víc se známe, tím míň toho o sobě víme"....Jiří Hubač - znalec lidských srdcí. (10.05.2021)

Tahle hořká komedie o prodavačče nádražního bufetu Kláře, ženě co "nesnáší dvě věci a to když s ní souhlasíš a když ji odporuješ" hodně stojí, stejně jako původní divadelní hra Jiřího Hubače Dům na nebesích, na skvělé Jiřině Bohdalové. Schválně jsem v jeden den viděl jak tento film tak onu výbornou divadelní předlohu a musím říct, že i když některé hlášky z původní hry ve filmu zazní (viz třeba hláška "To jsem musela být v hlubokém bezvědomí."), akcentována je zde spíš ta dramatická linka příběhu a celá řada pěkných hlášek a frků se do filmu prostě nedostala. Co mi tedy přišlo hodně divné, že postavu otce hlavní hrdinky zde hraje Josef Somr, kerý je dokonce o 3 roky mladší než samotná Bohdalová. Miloš Kopecký v divadelním zpacování z VInohradského divadla byl rozhodně lepší. Přesto celkově je tohle Zelenkovo zpracování velmi kvalitní. I díky hudbě Jiřího F. Svobody. (09.05.2021)