Zatmění všech sluncí

Nenapadá mě nic, co bych tomuto filmu vytkl. Film je skvělý od úvodních po závěrečné titulky. A bych dosvědčil, že si nevymýšlím, tak musím zdůraznit, že mě v úvodních titulcích potěšil efekt ztemnění titulku, který oznamoval název filmu „Zatmění všech sluncí“. Kvalita titulků vynikne zejména při srovnání s titulky k filmu „Žralok v hlavě“ (http://www.csfd.cz/film/178908-zralok-v-hlave). Film má plynulý spád. Nevím, jestli mají mladší diváci představu o platech a cenách zboží v roce 1987 a jestli vědí, co to byly tzv. bony. Cena předváděného videa představovala přibližně 10 měsíčních platů. Nedá mi to a musím upozornit na část dialogu, který navazoval na předváděné video. Galatíková: „Nakonec, co byste si to nedopřáli. Vždyť je to bezvadný. Děti nemáte, tak co Vám chybí?“ Dvorská: „No, třeba právě ty děti.“ Líbí se mi, že se v rozhovuru kladou děti nad materiální statky. Ovšem nejvíc na filmu hodnotím to, že divák má možnost také vidět, kam vede spáchaní nějakého tresného činu. Hodně je ve filmu věnováno lítosti, úvahám pachatelky a členů její rodiny. Tím se dnešní filmy jaksi chlubit nemůžou. V nich se vraždí, krade, nabourávají auta a pořád je všechno jaksi OK. V nejlepším případě se takové věcí odbývají floskulí, že mi to je moc líto. (čtvrtek 24.09.2009) (24.09.2009)

Pamatuji si to ještě z doby svého mládí. Už tenkrát se mi zdáli všichni přehnaní - ona přehnaně naivní a obětavá, on přehnaně laxní a pak přehnaně žárlivý, obě děti přehnaně rozmazlené a dcera k tomu ještě přehnaně blbá. Viním za to scénáristu i režiséra rovným dílem. Herci se velmi snažili. Paní Galatíková hraje tu husičku dokonale. Tři * dávám proto, že přes všechny výtky (nebo možná právě díky tomu) jsem si to pamatovala skoro 30 let. A to se musí ocenit. (29.09.2016)

Kradnúť sa nemá. Každý to vie a predsa každý kradne, dnes, aj za socializmu. Keď to bolo neúnosné, tak mal potenciálnych zlodejov odradiť takýto film. A možno aj odradil, lebo ten dopad na rodinu a vzťahy je vykreslený skvele. Scenár a herci aj pri tak banálnej zápletke s krádežou zdanlivo malej sumy vytvorili hustú atmosféru vyšetrovania a väzenia, že by sa inscenácia nestratila ani v konkurencii známejších filmov. –––– Ahoj mami. Moc tě pozdravuju. Už se těším až zase budeš doma. Táta s Ivetou se snažej vařit, ale moc jim to nejde. –––– Pane doktore, je možné, aby se děti zřekli svý mámy, když udělá něco, jako já? (01.09.2016)

Zajímavý scénář (Miloš Kratochvíl) , který se zaměřuje na psychologii postavy a rodinné vztahy, povyšuje Věra Galatíková svým hereckým výkonem téměř k dokonalosti. Jednoduchý rozjezd odrážející každodennost 80. let zesiluje ve druhé půli (hrdinka ve vazbě) a má skvělý závěr (vnitřní monology matky a dětí). Výborně hrají i Simona Stašová (spoluvězenkyně) a Jakub Štěpán (syn). (19.09.2009)

Dceruška chce nový hadry, synáček chce nový sluchátka a jejich matka to jejich neustálý kňourání už jednoho dne nevydrží a v práci zpronevěří nějakej nábytek za 20 litrů. Z dnešního pohledu těch 20 litrů nevypadá jako nic hroznýho, ale tenkrát za to hrozilo až 10 let za mřížema. To bych si asi dvakrát rozmyslel. Samozřejmě se poměrně rychle zjistí, že ten nábytek někde chybí, takže maminka kvůli pár hadříkům a sluchátkám skončí v kriminále, což neni zrovna dvakrát veselá situace pro nikoho z rodiny. V 70. a 80. letech se podobnejch televizních inscenací tady natočila hromada. Na většinu z nich si po pár dnech ani nevzpomenu. Tahle patří k tomu lepšímu. Jsou to takový lepší 3 hvězdy. Skoro jsem měl nutkání přidat ještě hvězdu za naprosto krutopřísnou mikinu asymetrickýho střihu, ve který přišel frikulín Zounar, ale přecejenom na 4 hvězdy tohle neni. Jinak tady vidim, že existuje ještě nějaký pokračování Kdoví, kdy začne svítat. Asi se na to taky podívám. (07.09.2013)