Láska jako trám

Kouzelné filmové pohlazení, takové velice příjemné pokoukání, místy k pousmání, místy k bezuzdnému smíchu.. V několika okamžicích jsem měla pocit, že sleduji svého dědečka s babičkou, ti se také uměli zhádat, být na sebe naštvaní, ale pak uměli přijít, dát věci do pořádku a nejkrásnější na tom je, že spolu strávili celý život a na jejich zlaté svatbě jsem byla.. Herecký trojlístek - Jan Pivec, Jiřina Šejbalová, Bohuš Záhorský - fantastický, to, co tu předvádějí, je něco mimořádného.. (11.01.2021)

Dosti zajímavý počin, kdy komedie maskuje dosti šokující vyznění. Staří lidé tu jsou vykresleni jako přesluhovači, kteří chtějí stále pracovat či se bavit jako zamlada, což vede k oněm hádkám a situacím, kterým se smějeme. Hlášky stylu "tvuj bratr nám okopal vanu" nebo "kdybych nepojmenoval naše děti, tak se nijak nejmenujou" jsou podány naprosto vážně a realisticky, což ještě u mě potvrzuje dojem, že finální obraz (podpořený i záměrně nesladěnou hudbou) devalvuje všechny důchodce na úroveň hloupých dětí. Rozhodně je Láska jako trám film velice působivý. (06.10.2011)

Herecký koncert Jana Pivce a Jiřiny Šejbalové, na který se dá koukat stále a kolem dokola. Skutečná horoucí láska, která přetrvá půl století, je dnes velmi vzácná. Při shlédnutí v nemocnici mi málem popraskaly od smíchu štychy... Proti vzájemnému citu obou rodičů je tu velmi vkusně ukázána lhostejnost tehdejší mladé generace; pořád se cosi opakuje. (30.09.2015)

Holt to ani ve stáří nebude žádnej med. Z většiny věcí se stanou návyky a i společný život bude jeden z nich. I hádky, které patří ve stáří k jednomu z mála zpestření denního stereotypu. Jedna věc je totiž, když člověk chodí do práce a s partnerem se vidí až večer. Věcí druhou je, když jednoho dne jdou oba do důchodu, nemají do čeho píchnout a koukají na sebe celý den. To se pak snadno stane i to, co v našem filmu...80% (04.01.2012)

Kupovat nevkusný kabát manželce k významnému jubileu je vždycky riziko. A drahá polovička nad ním navíc může zůstat v rozpacích. V ošuntělém dárku z druhé ruky však Jan Pivec spatřuje to nejlepší možné řešení, jak manželce udělat radost. A když se vybíravé partnerce nelze zavděčit, tak raději půjde trucovat ke svému nejlepšímu kamarádovi, u kterého to všechno začalo nepodařenou koupí. Mistrný Jan Pivec dokazuje, jak si s tunou textu ve svém pokročilém věku, a zřejmě i s chatrným zdravíčkem, poradil jako starý mazák. S minimem střihu v každé, velmi často dlouhé scéně, na sebe strhával pozornost. Jiřina Šejbalová a Bohuš Záhorský také podali mimořádně kontrastní herecké výkony. Takové mistrovské výkony zdařile zaplátovaly poměrně řidčí a vlekoucí se děj. František Filip zase pro jednou odvedl dobrou režijní práci, ale přece jen některé scény mohly být důrazněji zredukované, protože byly až moc dlouhé a děj se, i přes vynikající herce, nepohnul z místa. Mé hodnocení: 60% (13.05.2013)