Láska jako trám

Do dnešní doby ve filmovém umění podle mého nikdy nikdo nepřekonal umění dvojice Jana Pivce a Jiřiny Šejbalová v tomto nádherném snímku. S takovým přesvědčivým, dokonalým a vyspělým hereckým uměním Šejbalové a Pivce spolu s dobovými hereckými kolegy Bohušem Záhorským (Náš dědek Josef), Marií Rosůlkovou (Taková normální rodinka) a tehdy ještě mladým Josefem Vinklářem, či v tomto snímku nezúčastněnými Danou Medřickou a Karlem Högerem (Romeo a Julie na konci listopadu) se v naší kinematografii asi hned tak rychle nesetkáme. Bohužel. Pravda, šedesátá léta byla na herecké špičky (mimo výše zmíněných i Marvan, Kemr, Růžek, Filipovský, Zázvorková, Bek, Pešek, ... adt.) mimořádně štědrá a zanechala nám v podobě filmových pásů mnohdy nadčasové vzkazy. Čtěte se mnou mezi "filmovými řádky" komedie Láska jako trám a mějte všichni na paměti slova Johna Galsworhyho, která měl herec Jan Pivec v roli Rudolfa této slavné televizní komedie na psacím stole pod sklem: Tímto světem projdu jen jednou. Proto každé dobro a laskavost, kterou mohu prokázat kterékoliv lidské bytosti či němé tváři, nechť vykonám nyní a nechť je neodkládám. Neboť nepůjdu znovu touto cestou..." (09.03.2009)

Je možné žít s jedním partnerem 50 let ? Aneb udělat radost tomu druhému, je to nejhezčí, co můžeme udělat. Chce to ovšem správné nadšení, rozhodnost a hlavně pochopení toho, komu chceme radost udělat. Přípravy na zlatou svatbu plné rozepří, bilancování, ale i nádherného usmiřování. Naprosto brilantní manželská dvojice, která u mně aspiruje na vrchol všech filmových dvojic, skvostný humor, vynikající dlouhé scény se skoro nepřetržitými dialogy, lehké rozjímání i drama. Vše mistrovsky sehrané. (12.05.2013)

Tento oslavovaný televízny film som videl pred siedmimi rokmi, takže spomienky naň sú už primerane vyblednuté. Dve veľké osobnosti českého divadla a filmu v ňom rozohrávajú príbeh, ktorý ma dosť odpudzoval. Nemám dobrý pocit, keď sa lakomosť, šetrnosť za každú cenu a schopnosť vykecať sa z akéhokoľvek prúseru považujú za tolerovateľné, hlavne nech je veselo. Takže voči herectvu dvoch velikánov nemám najmenšiu výhradu, ale vyznenie celého TV filmu si odo mňa viac ako tri hviezdičky nezaslúži. (03.08.2020)

Jeden z vrcholů československé televizní zábavy, který dokáže z jednoduché situace kolem koupeného starobylého kabátu vytěžit překvapivě mnoho. Dá se říct, že vytvořený obraz manželského soužití na konci života si svou emotivní i tematickou plastičností nezadá s Hubačovým Babím létem. Příběh se pohybuje od trochu sentimentálního romantismu, přes hořkou komedii, k hluboce tragikomické reflexi, až k opravdu černohumornému finále. Vše doplňuje autenticita dialogů a prostředí navazující na filmové preference 60. let, což se otiskuje i do překvapivě civilního herectví Pivce a Šejbalové, které zavání až improvizací. Jejich nepředvídatelně proměnlivé interakce přesně odpozorované ze života právem náleží na vrcholek českého hereckého Olympu. (07.04.2013)

Na konci filmu se sám sebe ptám, zda bych si takovou věc dal znova. A protože se mi podařilo odpovědět kladně, musím dát pět hvězd. Samozřejmě nezůstává u jediného důvodu. Dalšími jsou především herecké koncerty Jana Pivce, Jiřiny Šejbalové a Bohuše Záhorského. Na příběhu manželů je také položena celá řada otázek týkajících se lásky a manželství na než si musí manželé nebo páry zákonitě odpovědět, chtějí-li spolu žít a dožít se zlaté svatby. Nejlépe asi odpovídá Bohuš Z. Janu P., když jsou oba v posteli. Stačí ale dobře poslouchat. Nejde jen o hádky manželů. Je toho řečeno hodně. Málokterá televizní inscenace z dob komunismu pokládá a zároveň se snaží odpovídat na velké životní otázky a přitom si k tomu přizve dobrý scénář a skvělé herce. (25.01.2021)