Láska jako trám

Když jsem tento film viděla poprvé (někdy v roce 1968), tak jsem se tak strašně smála, hlavně scéně, kdy si pan PIVEC s paní ŠEJBALOVOU vyčítají navzájem své rodiny. To je totiž úlet hádek v každé rodině, když dojdou jedné nebo druhé straně argumenty. Film je to tak vynikající, že nemohu absolutně pochopit, jak jej může někdo hodnotit jinak než 5*. Buď tomu filmu nerozumí, anebo je na toto téma příliš mlád. V tom případě bych doporučovala : než hodnotit hloupě, nehodnotit vůbec. Já patřím ke starší generaci a některé dnešní filmy (jako Rafťaci nebo Snouborďáci atd.) nehodnotím vůbec, poněvadž takovému humoru nerozumím a nechci mladému divákovi brát iluze. (08.10.2007)

Do dnešní doby ve filmovém umění podle mého nikdy nikdo nepřekonal umění dvojice Jana Pivce a Jiřiny Šejbalová v tomto nádherném snímku. S takovým přesvědčivým, dokonalým a vyspělým hereckým uměním Šejbalové a Pivce spolu s dobovými hereckými kolegy Bohušem Záhorským (Náš dědek Josef), Marií Rosůlkovou (Taková normální rodinka) a tehdy ještě mladým Josefem Vinklářem, či v tomto snímku nezúčastněnými Danou Medřickou a Karlem Högerem (Romeo a Julie na konci listopadu) se v naší kinematografii asi hned tak rychle nesetkáme. Bohužel. Pravda, šedesátá léta byla na herecké špičky (mimo výše zmíněných i Marvan, Kemr, Růžek, Filipovský, Zázvorková, Bek, Pešek, ... adt.) mimořádně štědrá a zanechala nám v podobě filmových pásů mnohdy nadčasové vzkazy. Čtěte se mnou mezi "filmovými řádky" komedie Láska jako trám a mějte všichni na paměti slova Johna Galsworhyho, která měl herec Jan Pivec v roli Rudolfa této slavné televizní komedie na psacím stole pod sklem: Tímto světem projdu jen jednou. Proto každé dobro a laskavost, kterou mohu prokázat kterékoliv lidské bytosti či němé tváři, nechť vykonám nyní a nechť je neodkládám. Neboť nepůjdu znovu touto cestou..." (09.03.2009)

No skvělá televizní hra....velice jemný humor.....geniální herci "staré" školy! To je podívaná.. Bohužel jedno z posledních představení se před kamerou Mistra Pivce, více mu nedovolili, a možná by i dovolili, ale režisérům tehdejší doby se nehodil. PS: Ten konec mohl být na komedii uvolněnější.. :-)) (06.08.2007)

Předtím, než jsme se díval na film, odložil jsem knihu (Martin Walser: Jenseits der Liebe), a to zrovna v okamžiku, kdy "hrdina" poslouchá (v Anglii) anglický vtip o lordovi, kterému zemřel v noci sluha a ráno si jde koupit nový kartáček na zuby, protože starý už nepění. Samozřejmě se mi to propojilo i s hlavní postavou filmu - Rudolf (Jan Pivec) není zdětinštělý, protože nikdy nebyl dospělý. Zdětinštělý je pouze jeho herecký projev - ostatně: z celé trojky byl nejlepší Bohuš Záhorský. Navíc oslava "zlatého svatebního pohřbu" byla naprosto nestravitelná. (15.04.2021)

Na konci filmu se sám sebe ptám, zda bych si takovou věc dal znova. A protože se mi podařilo odpovědět kladně, musím dát pět hvězd. Samozřejmě nezůstává u jediného důvodu. Dalšími jsou především herecké koncerty Jana Pivce, Jiřiny Šejbalové a Bohuše Záhorského. Na příběhu manželů je také položena celá řada otázek týkajících se lásky a manželství na než si musí manželé nebo páry zákonitě odpovědět, chtějí-li spolu žít a dožít se zlaté svatby. Nejlépe asi odpovídá Bohuš Z. Janu P., když jsou oba v posteli. Stačí ale dobře poslouchat. Nejde jen o hádky manželů. Je toho řečeno hodně. Málokterá televizní inscenace z dob komunismu pokládá a zároveň se snaží odpovídat na velké životní otázky a přitom si k tomu přizve dobrý scénář a skvělé herce. (25.01.2021)