Stalingrad

Čistě německý náhled na východní frontu, díky čemuž není Stalingrad tak patetický, jak by mohl být, pokud by se ho ujali ruští soudruzi. Zároveň není tak ideologický, ani výlučně válečný. V první řadě přináší v celém běsnícím pekle projev lidskosti, což u někoho nepochybně vyvolá rozhořčení, protože jak je velmi dobře známo, lidskost nejde s Třetí říší úplně dohromady, obzvlášť pokud je řeč o Waffen SS, Einsatzgruppen a dalších mírumilovných skupinách. O této legendární bitvě vím prozatím poměrně málo, proto si netroufám hodnotit případné historické nepřesnosti, nicméně věřím, že vzhledem k podmínkám, v jakých se Němci nacházeli, probudily u některých ztracenou morálku a lidskost. Možná zazněly otázky tipu: ,,Za co to kurva vlastně bojujeme?", či ,,co jsme to udělali?". A o tom všem víceméně Stalingrad je a nejpůsobivěji to vyobrazí závěrečná scéna, která mi zůstane v paměti navždy. Depresivní, místy psychologická záležitost s velkou výpovědní hodnotou. (12.10.2009)

Bylo nebylo v zemi Dědy Mráze okupované nacisty... Filmů z pohledu armády Třetí říše není mnoho, resp. těch lepších, takže plus pro Stalingrad. Minus pak v tom, že je to ší-le-ně dlouhé, ani by mi tak nevadilo, že víc než akčních a bojových scén je tu pohled do ztrápené duše vojáka Wehrmachtu. Jenže tady se často jen prázdně plká, popojde kousek dál za jiný zasněžený val nebo za další (rozuměj stejný) rozbořený barák, a zase plká. Ale svoje kvality film má, ani moc nezestárl, jen jsem měl pořád problém soucítit s lidmi, kteří celej tenhle bordel rozpoutali. Každopádně nečekat žádný happy-end, tady, v zemi Ivana, byla 'naděje' sprostý slovo... (30.11.2017)

Stalingrad, slovo, které ještě dnes nahání nejen v Německu husí kůži. Právě zde začal začátek konce třetí říše. A o to víc je zajímavé sledovat osudy vojáků právě z německé strany. Ono i po více jak 45 lety byla odvaha natočit film právě z tohoto města ze starny utlačovatelů. A já osobně musím říct, že se to celé povedlo náramně. A o to víc jsem byl překvapen, že na folmu spolupracovala i česká strana. Tak zaprvé, co se týče vizuální stánky. Výtečné. Rozbité továrny a všude kolem ty sračky, až mi to nahánělo hrůzu. Nebo třeba ten přepad tanků v zimě. Ono v tom filmu byly zakomponovány všechny prvky točící se okolo bitvy o Stalingrad (městské boje, zimní pochody, chaos na letišti, atd.). A použít tyto prvky do příběhu čtveřice vojáků bylo výborné. Rozhodně po této stánce na německé poměry unikát. Herecké výkony taktéž super. Hlavně Tom Kretschmann a Karel Heřmánek. A vše utvrzovala paradní a zároveň děsivá hudba. 90%. (22.01.2011)

A nebavilo. Mě fakt nebaví dívat se na česko-německé herce, jak jdou nepředstavitelným mrazem. Kromě toho, herci do jednoho hráli slabě a natočené to bylo taky mizerně. Mně to přijde stupidní a pořád dokola. Válka už je za námi. Na co se pořád k tomu vracet. Stejně to tak, jak to líčí tento film, nebylo, tak na co to řešit. Karikatura války a to platí o všech válečných filmech. Když tam naběhl Heřmánek jako německý důstojník, neubránil jsem se zakoulení očima jak Hurvajs. Chtělo se mně brečet, jak debilní to bylo. Pane režisére, už, prosím, nikdy nic netočte, a když tak pro sebe, případně pro německé publikum, které může mít radost, jaký jste kretén. Předem děkuji za kladné vyřízení mé žádosti. 20% dávám za přesvědčivé hučení větru při pochodu vojáků vánicí. Jinak bída. (02.05.2012)

Stalingrad je působivě natočené válečné drama, které dokáže z minima vytěžit maximum. Ve filmu chybí velkolepé epické válečné scény, soustředí se spíše na malou válku v tunelech, namísto velkých srážek techniky se objeví jeden T-34, ale tím víc mi snímek přišel působivější. Neukazuje stalingradskou bitvu jako gigantickou obkličovací operaci, ale popisuje boj o město na osudech jednotlivců a dostává tak do děje lidský prvek, který mu rozhodně neškodí. Každopádně je to zajímavá změna oproti častým válečným velkofilmům, navíc je zajímavé, že Karla Heřmánka obsadili do role hauptmanna Wehrmachtu, když většinou hraje hebrejce a loví srnce. Ale rozhodně neudělali chybu. (27.06.2016)