Dokonalý smysl

Ten kdo psal oficiálního text distributora musel přijít nejen o veškeré smysly (včetně toho šestého), ale především o prostý zdravý rozum. A nebo musí ten film upřímně ze srdce nenávidět. Což je stejně nepravděpodobné jako že by Perfect Sense někdo upřímně miloval; na to jsou v něm originalita a forma příliš upřednostňovány na úkor všeho ostatního. Sice více zajímavé (a nedotažené) než opravdu dobré, ale naštěstí zajímavé tím správným způsobem. (10.03.2012)

Apokalyptická vízia v umeleckom rúchu, ktorá mi sprostredkovala neuveriteľný emocionálny zážitok. Obraz prvej dejovej línie, sústreďujúci sa na rodiaci sa vzťah medzi mužom a ženou, je dokonale podtrhnutý celosvetovou krízou galaktických rozmerov. Otázne je, či ide - ako máme možnosť vidieť v súčasnosti - o krízu ekonomickú, finančnú alebo o krízu morálnu a duchovnú. Dajú sa od seba vyčleniť? Perfect Sense je pre mňa významovo NAJ-dôležitejší film, aký v tomto roku vznikol, ťažiaci z aktuálnych svetových problémov, spracovaný opojným umeleckým spôsobom. Jemne poetický, myšlienkovo bohatý a transcendentálny, hudobne prekrásny a melancholický. Filmový skvost, ktorý nevylučuje možnosť hlbokého mravného úpadku, po ktorom bude ľudstvo schopné vstať z popola a začať žiť plnohodnotnejšie. Eva Green a Ewan McGregor boli v romantickej polohe viac než dôveryhodní a záverečná scéna je tým najkrajším možným vyvrcholením, plným nádeje a porozumenia. (20.01.2012)

"It's dark now. But they feel each others breath. And they know all they need to know. They kiss. And they feel each others tears on their cheeks. And if there had been anybody left to see them, then they would look like normal lovers, caressing each others faces, bodies close together, eyes closed, oblivious to the world around them. Because that is how life goes on. Like that. All beyond fat and flour." ________ Šálí mne snad můj šestý cinefilní smysl – anebo je snímek 'Perfect sense' jedno z nejpůvabnějších filmových lovestory, co jsem kdy viděl? Máš recht kurde, samozřejmě že je, protože nejde o klasickou stereotypní romanťárnu, ale o neobyčejně emocionálně poddajnou alegorii o nepřemožitelný síle lásky. Snímek zároveň polytematicky osciluje mezi melancholickým podobenstvím a jakousi kontradikcí, potažmo přímo antitezí katastrofického žánru – takže nejde ani o pompézní apokalyptický armagedon, ale o subtilní existenciální romanci, kde role syžetu o skomírajících lidských smyslech - tedy čichu, chuti, sluchu, a naneštěstí i zraku - je až druhořadou složkou. Má to paradoxně ale i svý světlý stránky – infikovaní si kupříkladu mohou labužnicky pochutnat na mýdle, nebo pěně na holení – při hladu se meze nekladou.... Režisér David Mackenzie tak doopravdy mistrně dokázal relativně nízkorozpočtovému projektu propůjčit jedinečný punc kultovní klasiky – stačilo pouze vymyslet originální fintu s apokalypsou, ukecat dvě herecká esa, a prodat lukrativně aplikovanou pointu, která může vyznít banálně, ale zato není implementovaná nijak prvoplánově: láska je tím nejdokonalejším smyslem, který přetrvává i poté, co nás ostatní smysly opustí – a hle, 'Perfect sense' žije! Což ostatně vybízí k stěžejní otázce: má život bez smyslů vůbec smysl? Tento filmový requiem za lidstvo vám možná nabídne odpověď, a zároveň vás usvědčí v tom, že Hollywood už dávno není monopolem v produkci žánrový kinematografie, a jeho post tak legitimně převzala Evropa.... No a fenomenální a zcela nezapomenutelná hudba Maxe Richtera umocňuje již tak mimořádně intenzivní zážitek - což platí dvojnásob pro neskutečně jímavou finální katarzi, která je hotovou emocionální ždímačkou, z níž budete mít až nesnesitelný nutkání uronit slzu. Mimochodem, krom toho, že zde můžem vidět cecky Evy Green a lofasa Evžena MekŘehoře, oba dva zde i explicitně souloží, takže si nejde moc na co stěžovat. Aneb kam se hrabe láska koronavirová.... // VERDIKT: JDĚTE SE OČIPOVAT! 8,9 roušek z 10 // (19.08.2021)

Už jen za tu odvahu pro koncept a obětování všech klasických diváckých klišé pro maximální emoční sílu, je vysoké hodnocení zasloužené. Ústřední dvojice je bezchybná a průběh rostoucí apokalypsy působí nejen věrohodně, ale také nebezpečně. Svět možná někdy skončí, ale člověk se neztratí, dokud bude cítit lásku k druhému, protože život je o pocitech a ne o fyzických věcech... Snad se najde dost diváků, kteří tuhle neobvyklou katastrofickou romanci ihned neodsoudí, bylo by to nespravedlivé. Osobně stavím Perfect sense vedle It's All about love, obdobně depresivní a experimentálně laděné. A stejně výjimečné. PS: hudbu má na starosti můj depresivně-emotivní skladatel číslo jedna, Max Richter, ale ta pomyslná špetka ji chybí. Nerozpláče, pouze rozesmutní... PPS: jdu si hodit kamenem... zase... (22.05.2012)

Na jednej strane tu máme Contagion – citovo chladný film, zameraný hlavne na zisťovanie a priebeh šírenia nákazy, na druhej práve opačne vystavaný Perfect Sense zameraný hlavne na dopad nákazy na psychiku ľudí, v tomto prípade hlavne dvojice ktorá sa spoznáva na začiatku šírenia nákazy, kde ľuďom odchádzajú postupne zmysly – chuť, čuch, sluch, zrak,... (28.02.2012)