Tajemství jejich očí

(Ne)obyčejná detektivka. V něčem připomíná Fincherova Zodiaca, ale mnohem větší roli v ní hrají osobní vzpomínky, dlouho skrývaná tajemství a politika (k vraždě dochází rok po smrti Peróna). Film se úspěšně vyhýbá jednoznačným závěrům a v interpretování některých událostí nabízí stejnou volnost, jakou mají (a využívají) postavy. Naše verze celého příběhu jen doplňuje skládačku, která nikdy nebude úplně kompletní. Stejně jako žádná z postav nedokáže naplnit svou touhu (po pomstě, lásce, přátelství…). I když s Espositem trávíme nejvíce času a v důsledku bude mít právě on největší podíl na podobě naší verze, není jediným vypravěčem. Okamžiky, kdy předává slovo druhým jsou stejně nepostřehnutelné jako momenty, kdy kriminální thriller přechází v buddy movie. Tajemství jejich očí je vyzrálým počinem, který se dotýká mnoha konkrétních i obecnějších témat. Možná až příliš mnoha, ale koho by nezaujal obsah, může obdivovat formu. Zejména „našeptávající“ kameru, která v záběru-scéně z fotbalového stadionu předvádí kousky vyvolávající podezření z užití černé magie. A magie, akorát ne černá, film s jeho délkou a tématickým záběrem nadnáší a chrání před těžkopádností. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Radek99, Bluntman, ZkuKol, JohnFarst (05.12.2010)

Úžasné, kolik rovin a významů v sobě spojuje tento argentinský snímek (a čerstvý držitel Oscara) a jak je to přesto celistvý a konzistentní celek. 1. metažánrový film, který by bylo velkou chybou vnímat jen jako pouhou kriminálku. Spojuje v sobě hned několik žánrů (detektivní, romantický, komediální, politický, historický), přičemž jejich významovému rozložení porozumíte teprve až s úplným závěrem snímku. 2. postmoderní snímek, který je vyprávěn kontinuálně ve třech rovinách (současnost, minulost a její reflexe prostřednictvím stylizace románového pohledu), které se ale pozvolna proplétají a místy je lze snadno zaměnit, vytvářejí navíc prostor glosovat a reflektovat dění, které má charakter současnosti. 3. velmi osobitá variace s odkazy latinskoamerického magického realismu, kde nechybí tradiční atributy - osudová žena, láska přetrvávající dekády, prvek pomsty jakožto jediného principu bytí, výjimečně silný příběh, úkladné vraždy, různorodá interpretace reality, narační světy... 4. rámcová kompozice pointovaná dvojitým závěrem, který snímek a celý příběh skutečně korunuje a svádí do jednoho řečiště rozložité povodí dějových linek 5. skutečně zdařilou estetiku snímku a stylizaci do 70. let minulého století, pod níž tiše probublává šedé bezčasí peronismu a následných vojenských diktatur, tedy polototalitní a totalitní režim, který přímo ovlivňuje události v příběhu. 6. neobvykle silně vyvážená forma a obsah - snímek působí skutečně jako homogenní tvar, od použitých kamerových clon, autentické mizanscény coby dobové kulisy, nenápadného střihu, gradace, členění do několika celků ukončených vždy patrnou minizatmívačkou, několika stylizovaných pasáží, hereckých výkonů, scény na fotbalovém stadionu...až po výše popisovaný pouhé kriminálce neadekvátní obsah. Skutečně silný a sugestivní film se výraznou stopou artového směrování... PS: Hanekeho Bílá stuha si ale Oskara zasloužila víc... (10.03.2010)

Jsem nadšen. Dvě drobné chybičky již velmi trefně pojmenoval Marigold - taky mně mírně zchladila místy až příliš okatá práce maskéra a nepatrné náběhy k telenovelové melodramatičnosti. Z řemeslného hlediska ale jde o tak nechutně dokonalý film, až mi z toho běhal mráz po zádech. A to je pocit, na který jsem v poslední době téměř zapomněl. Umně propletený, ale nezmatený scénář evokuje tísnivou atmosféru nostalgie - nostalgie po tom, co jsme promrhali a ztratili, nejen po lidech a věcech, ale i situacích, příležitostech a nadějích. Tato éterická příchuť je ale "pouhým" bonusem ke krásné poctě oldschoolovým krimifilmům - filmům, v nichž kralovaly ostře vykreslené postavy (Sandoval!) a hrubý realismus akce. Každý pětihvězdičkový film musí obsahovat hned několik scén, které mě trefí na solar - zde jsou tři z nich : strhující one-shot záběr honičky na fotbalovém stadionu / jemně rozehrané vzrušení a následné zklamání mladé právničky v okamžiku, kdy si Esposito přijde promluvit o "jedné věci" / Sandovalova oběť. ¡Viva Argentina! (16.05.2010)

Na Oscarové hodnocení jsem předem nebral zřetel a tak jsem si tenhle zajímavý propletenec žánrů docela užil. Příběhu moc vytknout nemůžu, ale občas mě překvapila velmi různorodá kvalita jednotlivých scén. Přesto je snímek zajímavý, ale trošku nevyvážený a možná i díky tomu, že režisér chtěl do toho filmu nacpat tolik. Něco mezi 3-4* hvězdičkami a po delším zvážování se přikláním k vyššímu hodnocení a doporučuji zvídavým divákům. [ PŘÍBĚH: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (03.12.2012)

Nevím, proč se ode mě čeká, že si budu automaticky ucvrnkávat do kalhot z toho, že malá kinematografie se zmohla na něco, co bychom v případě USA nebo jiné profláklé filmové země považovali za vcelku slušný detektivkový standard. Sbírka žánrových klišé postavených vedle sebe bez nějakého odůvodnění nebo ozvláštnění. Motiv pomsty, posedlosti, osudového případu (do poslední čtvrthodiny se však jedná o nijak nenormální záležitost) viděn stokrát a lépe a bez půlhodinového závěru. Co je na programu dál? (29.07.2010)