Mitte Ende August
Sometime in August
Režie:
Sebastian SchipperScénář:
Sebastian SchipperKamera:
Frank BlauHudba:
Vic ChesnuttObsahy(1)
Třicátníci Thomas a Hanna, stále zamilovaní jako první den, se rozhodnou koupit starý dům na venkově, kde chtějí společně strávit léto. Pro Hannu je ze všeho nejdůležitější být s Thomasem, ten ale nečekaně pozve svého bratra Friedricha, kdysi úspěšného architekta, kterého právě opustila žena s dítětem. Když krátce poté přijíždí na návštěvu ještě Hannina mladá kmotřenka, zavládne v chemii partnerských vztahů zmatek. Erotikou nabitý příběh milostného čtyřúhelníku tak nabírá spád…A láska Hanny a Thomase je uprostřed tajných objetí, kradmých polibků, tísně a zklamání vystavena těžké zkoušce.
Dvě ženy, dva muži, jeden dům a jedno léto: o tom vypráví film Sebastiana Schippera (Kámoš) Na sklonku srpna volně inspirovaný Goethovým románem Spřízněni volbou. „Vešel jsem do velké vily s názvem Spřízněni volbou a ukradl všechno, co se mi tam líbilo.“, říká o tom sám režisér. Výsledkem je příběh páru, který prožívá svou lásku jako nejkrásnější dar, ale také jako největší výzvu svého života. [Der Film 2009] (oficiální text distributora)
(více)Recenze (25)
Film mi pripadal dosť nedotiahnutý, i keď chvíľami bol zaujímavý. Neskutočne ma však rozčuľoval Thomas, pretože takého primitívneho, vyprázdneného, neschopného a lenivého zmrda človek hneď tak nevidí. A to bol aj dôvod, prečo bol pre mňa celý príbeh málo uveriteľný. Tá základná idea, vytiahnuť manželský pár na odľahlé miesto, pridať k nim ďalšiu dvojicu a sledovať, čo to spraví so vzťahmi je síce zaujímavá, ale nie som si istý, či sa ju podarilo naplniť. ()
SEBASTIAN SCHIPPER, NA SKLONKU SRPNA (2009) _____ Současná německá kinematografie nepostrádá drive; Tykwerovi & spol. šlapou na paty mladí studenti i studentky. Mitte ende august je variace na Goethovo Spřízěni volbou, která pokrevně převíjí vztahy románové předlohy. Svěží, odlehčená, a přece dramatická. Namísto smrti, vyvržení a opětovné schvácení, neklidný puls vzájemného milostného sevření. _____ "Co máš na mě nejraději, co by ti chybělo, kdybych tu nebyla." Nevázaný, bezstarostný a právě tak i milující Thomas , kterého si nejspíš pro toho "věčně hravého kluka v něm" Hanna i vybrala, není poeta, bezradně hledá, a nenalézá, správnou odpověď. A tak mlčí, mysl mu naprázdno šrotuje, vůbec nic ho nenapadá. Trochu proti své vůli konečně vyhrkne, že: Nejraději má Hannu "celou", a také její "hebké vlasy". Hanna se od něho bezeslova odvrátí na svou půlku postele... Pocit, že, aniž by tušil čím to, řekl něco, co neměl, a že narozdíl od včerejška mu dnes Hanna rozhodně "po vůli" nebude, je pořádně hmatatelný... ___ Trochu mi tohle náhlé rozklížení do sebe zapleteného připomíná, v odlehčené podobě, Bergmanovy neúprosně přesné vztahové variace ve Scénách z manželského života, kdy se ještě dlouho před tím, než vypukne konflikt, začnou projevovat drobná, zatím sotva patrná nedorozumění, nesoulady, míjení se - vlasové praskliny, místa, ze kterých se vztah následně pod zesíleným pnutím rozerve... Zdá se, že Schipper dokáže (nejen) tyhle takřka podprahové pohyby na plátně přesvědčivě rozkrýt a delikátně s nimi zacházet... [napsáno před dvěma lety, tedy 11.ledna 2011, zeditováno] ()
Rodinné drama. Epizoda s nevěrou. Svědectví o naší době, kdy všichni mají partnerské vztahy nekvalitní a v troskách a šestatřicetiletá žena si vlastně dost pošetile představuje, že se usadí a založí rodinu. --- Civilní, realistické, jenže nevýznamné. Charaktery a dialogy postrádají hloubku, nezaujmou. ()
Banální, vyprázdněné postavy, uniformní ve svých všedních strastech a slastech, si ospravedlňují svou existenční oprávněnost jen tím, že něco ničí. I rekonstrukci domu zahajují ničením a den za dnem, vystaveni nesnesitelné volnosti venkova, boří a rozkládají dál – své svazky, své osobnosti, své hodnoty. To vše je ve filmu zahaleno mlhovinou naturistického i civilního lyrismu, podbarvováno záběry na bezduché obličeje předstírající přemýšlení a konvenčním zpřítomňováním rádoby erotických prožitků: za maskami však není snad ani tříšť frází přežvýkaných nad prohýbajícími se stoly a milostně zde nezakouší nikdo nic. Pád do objetí je stejně navyklý jako kterékoliv jiné „životní“ gesto. Manekýni. ()
Nechápu asi německý drama-romantický film. Těžko jsem uvěřil, že Hanna je zamilovaná do Thomase, který uměl sice roztočit zábavu, ale působil dojmem, že je pro praktický život nepoužitelný. Jeho bratr Friedrich, který byl málomluvný, ale přitom jakoby "usiloval" o Hannu, protože neměl ještě vyřešen předchozí vztah. Myšlenkově si více rozuměl s Hannou. Pustil se do práce (na domě, lodi atd.) a tím si získával náklonost Hanny. Mladičká kmotřenka Augusta, hrála pohodovou nekonfliktní 18-letou slečnu, která si chce užívat léta. ()
Reklama