Nafukovací panna

Sice jsem se pětihvězdičkově nebavil, zato ve mně zůstaly pětihvězdičkové pocity. Hluboká existenciální výpověď, která s odzbrojující přímostí klade ty nejjednoduší, ovšem zároveň nejpalčivější, otázky. Doona Bae je jako gumová panna dokonalá, jak zvládnutím pohybů, tak i mimiky. Vnímavý, chápavý divák si jistě bez větších potíží dokáže nalézt paralelu k jakémukoli (klidně sebefádnějšímu) životu, zejména v této odosobněné době, a jediný skutečný rozdíl mezi životem hlavní hrdinky a životem obyčejného (především velkoměstského) člověka, lze - slovy filmu - charakterizovat spalitelností, či nespalitelností zbylého odpadu. Scéna s nafukováním Junichiho je logickým vyústěním, byť souhlasím s Jansenem, že do dynamiky snímku tak úplně nezapadá (výsledný efekt je ale působivý a předpokládám, že i takto zamýšlený). Výtku, že vedlejší příběhy nedostaly dostatečný prostor, nepovažuji za opodstatněnou - pro film nejsou vůbec důležité a slouží především pro lepší orientaci diváka při přenosu zkušenosti a principů (vlastně by se dalo říci, že jsou ve filmu obsaženy spíše pro ty méně chápavé).. Hudba od World`s End Girlfriend je skvělá, na chvíli se dějem mihne 65-tiletá Junko Fuji a poslední záběr (nádhernou kameru jako takovou netřeba zdůrazňovat) by mohl fungovat jako samostatný obraz. Pomalé a intenzivní... (27.05.2010)

Adaptace mangy asi nemohla vypadat a hlavně dopadnout jinak. Šílené japonské komiksy sice znám jen z rychlíku, ale jejich podstata, kde se jemná poetika střídá s až neuvěřitelnou krutostí tak trochu odpovídá japonskému naturelu.  Přesto mi to vyústění tady  tak úplně nesedlo, protože mi to celé  přišlo podobně prázdné jako stín nafukovací panenky. A to jsem si při básni, která  nejprve vtipně (a chytře)  začala i skončila větou "Život je.." opravdu plesal a Nozomi jsem celou dobu fandil. Nejdojemnější pak byla scéna s osamělým starcem toužícím po lidském dotyku...Přesné pokračování básně "Život je" mi vypadlo, a to jsem si jej chtěl zapamatovat, ale tak snad mi odpustíte parafrázi : Život je příběh, který nikdo nenapíše sám..  (07.06.2024)

Koncept pomalého rozprávania podporovaný pomalými jazdami kamerou je zjavný od prvých minút. Nečakajte žiadnu prechádzku ružovým sadom, jedná sa o silnú existenciálnu drámu, kde sa rozpitváva pocit osamelosti a nezdolná túžba po teple ľudského srdca. V tomto zmysle sú azda najsilnejšie scény so starcom. (02.10.2010)

Problémem bylo možná moje vysoké očekávání, na tento film jsem se těšil alespoň půl roku, takže jsem chtěl něco nadpozemského. Nakonec jsem zasedl v kině a dostal výborný film, jen mu něco chybělo. WaraiOtoko to pěkně popsal, to jemné oťuknutí vedlejších příběhů nebylo dostačující, byly totiž moc zajímavé na to, aby byly přehlížené. Vše vyrovnávala jako vždy dokonalá Doo-na a s originalitou a provedením nápadu jsem byl nadmíru spokojen. World's End Girlfriend tam zakomponoval i pár skladeb ze starších alb, jinak vše složil přímo pro film, ale myslím, že se mohl víc vydovádět, ale zase jeho hudba podtrhávala tu jemnost a nevinnost. (28.03.2010)

Ten námet mi skoro privolal infarkt, niečo bizarnejšieho len ťažko nájsť. Po pravde som čakal nejakú klasickú Japonskú úchylačinu. Ani len vo sne ma nenapadlo, že mi nakoniec táto snímka naservíruje úprimnú existenciálnu drámu ktorá hľadá odpovede pre zmysel života a dokáže mi privolať slzičku na krajíčku oka. Príjemné prekvapenie ktoré odporúčam fanúšikom existenciálnych drám. (12.09.2016)