Soul Kitchen

28.10.2010 ~ Proboha. O komedii mám tedy rozhodně jiné představy. A taky jsem si do teď myslel, že na festivalech mají šanci alespoň trochu normální filmy. A tohle na nějakém festivalu dostalo dokonce cenu za svoji komediálnost. WTF? Boha jeho. ~ Máme tu příběh mladíka a jeho slečny. No, mladík už není takovým mladíkem, ale což. Mladík má vizi, chce mít restauraci a tak koupí rozpadlou barabiznu kdesi a začne tam provozovat svoji špeluňku. Přítelkyně odlétá za prací do Číny a z vězení se vrací mladíkův bratr. Do půlky filmu se vlastně furt něco děje, ale není to ani vtipné ani nijak zajímavé. Teprve poté se mladíkovi za pomoci jednoho excentrického profesionálního kuchaře podaří ze špeluňky rozjet prosperující podnik (což je ovšem díky dosavadnímu průběhu příběhu naprostá blbost). Mladík se ale rozhodne jet za svoji přítelkyní do Číny, vztah se jim na dálku rozpadá, a předává otěže svému nespolehlivému bratrovi. Asi nejvtipnější část filmu má být ta, kdy na rozlučkovou party připraví excentrický šéfkuchař pokrm s nějakým afrodiziakem a všichni si v průběhu večera a dne zašukají. Není to vtipné, spíš ubohé. ~ Přítelkyně si našla jiného, po návratu se zjišťuje, že bratr restauraci prodal a tak se začne boj o její znovuzískání. A mladík to dá dohromady s fyzioterapeutkou. ~ Nejpitomější nejnevtipnější nejlacinější komedie za hodně, hodně dlouhou dobu. Německá komedie, a to vypovídá o mnohém. Boha jeho. (17.04.2012)

Fatih Akin silně zvolňuje a míří někam k jednodušší oddechové zábavě. Zklamání to rozhodně není, jen je škoda, že Soulová kuchyně víc připomíná pět let starou komedii "Kebab Connection", kterou napsal pro Anna Saula a produkčně zaštítil, než jeho ranou tvorbu, kterou mne kdysi okouzlil. Film disponuje pro Akina typickou směsicí zábavy, moralit a životního moudra, postavy jsou jasně ukotvené ve svém sociálním prostředí, nechybí aní reflexe východních kořenů a kulturních tradic: tentokrát důležité téma evropských migrantů reprezentují Řeci. Ale nějak mi to nestačí. Film se naštěstí nápaditě dotýká žánrových konvencí klasického filmu, což chápu jako jeho veliké plus. (17.07.2010)

Filmový klub nezklamal a naservíroval mi velice pěkný filmový zážitek. Rozhodně je tohle zatím nejlepší německá komedie, co jsem zatím viděl. Film je plný výborné hudby a skvělých (pro mě většina) neznýmých herců a Moritz Bleibtreu je velký sympaťák. Ano, člověk se u tohoto filmu nesměje pořád, ale někdy si u komedie nemusím ucrbovat do kalhot, aby byla na 5 hvězd. Pár klišé a podobných věcí jsem milerád přijal a film si prostě užil. (16.01.2012)

I když mám pocit, že vypjatá emigrantská dramata tak nějak pasují ke stylu Fatih Akina líp, tak i s komedií (což je dost diskutabilní, zda se to dá za komedii považovat) se vypořádal nadmíru dobře. Žádná velká řachanda se nekoná, spíše je to na sem tam pousmání se a zamyšlení se nad životní entuziasmem přistěhovalců, kterým dávaj nám - lenošným a šedým evropanům - slušně na prdel. (29.06.2012)

Borcovi se hroutí osobní život, zdraví, krachuje mu hospoda a navíc má na krku bráchu ve vězení. Zní to jako smutné drama ze života, ale ona je to vcelku povedená komedie. O němcích se říká, že nemají smysl pro humor, což je i vcelku pravda. Není to typ komedie, u které se popadáte za břicho celou dobu, ale má několik fakt skvělých scének, které to vynahradí. Já ti do tý polívky nachčiju a bude horká až až! (16.09.2015)