Utopím si ho sám

Snad jen u nás mohl vzniknout film o dvou dědcích, co si po večerech vypráví nemravné historky, jeden z nich je blbej jak troky, druhej vychcanej jak mraky a konec mě zvedl mandle heverem... toto je slabší Svěrákův pisatelský koutek, kam vtěsnal elegantní nudu skloubenou se starosvětskou nostalgií nad emhádéčkem, svůj lehce úsměvný humor a pořádnou dávku toxicky jedovatých rozhovorů. Kdyby party obou rentiérů nehráli Brodský/Kopecký, tak by nestačili ani dva Svěráci k udržení mé pozornosti. Navíc Uhlíř tu částečně vykrádá S čerty nejsou žerty (jeden motiv je skoro úplně opsaný). Celkově sečteno a podtrženo: ačkoli pro mě Svěrákův humor a styl představuje vrchol kvalitní čssr zábavy, tento film je ryzí průměr, spíše než "úsměvná komedie" se mi sem hodí "hořká tragédie". (04.04.2011)

Oslava mužského priateľstva napriek všetkému, a vlastne priateľstva ako takého. Alebo sa na film dá pozerať aj ako na výstrahu pred dôverčivosťou seniorov, o ktorej počúvame v správach stále veľmi často. Konflikt medzi usporiadaným životom podľa susedy Uriášovej a veselým životom po hospodách podľa kamaráta Chouňa vystihol Zdeněk Svěrák výborne a pri filme určite nemôžem ísť pod štyri hviezdy. A nie je to kvôli hereckým hviezdam ani režisérskemu menu, jednoducho ten príbeh a hlavne jeho záver má v sebe tú silu. –––– To je lahůdka, když si může člověk sám bez cizí pomoci bafnout. –––– Pane vrchní, já vám řeknu, tohle není žádná hospoda, to jsou Lurdy! (03.03.2018)

Od scénáře Zdeňka Svěráka sice člověk čeká nápaditější scénář a zajímavější pointu, nicméně i tak nejde o vůbec špatný příběh. Na soužití Vlastimila Brodského a Miloše Kopeckého je radost koukat a je fajn, že oba hrají velmi civilně a střídmě - nic ve stylu "A teď vám ukážeme pořádný herecký koncert!" – a přitom krásně, příjemně, místy až dojemně. Což platí i o Stelle Zázvorkové a Jiřině Bohdalové, které se občas přidají. Hlavně Bohdalka má kouzelné průpovídky. Utopím si ho sám je typický "lidsky hřejivý" film, u kterého si tyto přívlastky nezaslouží ironii. (02.01.2008)

Zdeněk Svěrák po Případu Platfus opět napsal Františku Filipovi scénář k filmu s Vlastimilem Brodským v hlavní roli. A opět ten scénař nějak zapadl. Není moc nikde zmiňován a asi to bude tím že je zase takový ,,Nesvěrákovský.´´ Místrův rukopis bych sám nepoznal ale musím říct že se opět neutnul. Sledovat vzájemné soužití dvou dědku je radost, pokud ty dědky hrají panové Brodský a Kopecky co se vzájemně skvěle doplňujou, celé je to tak milé i s tou televizní režií pana Filipa a skvělými vedlejšími roličkami paní Zázvrokové, Rosůlkové a Bohdalové. Ono sledovat už samotného Brodského má své kouzlo, stačí mu málo k tomu aby zaujmul, byl to nesmírně příjemný a dojemný člověk. Když se dozví že (Pozor Spoiler!) jeho nový spolubydlící je několiktrát trestaný zloděj a vykradl mu všechny úspory krom peněz na pohřeb (Konec Spoileru!) tak to je fakt síla a já mu to trapení děsně věřil. Závěr v soudní síni je jen třešničkou na dortu, možná zamrzí akorát otevřený a podivně useklý konec. (19.09.2019)

Vlastimil Brodský svým hereckým stylem, naturelem a nakonec i fyziognomií přímo sváděl scénáristy, aby mu psali postavy vzbuzující lítost a soucit přímo na tělo. Namátkou: Smích se lepí na paty, Případ Platfus, Babí léto atd. Jeho postavy tak, alespoň u mne, trpí schématismem a přesto, že jsem si vědom jeho mistrovství, je to důvod proč ho nemám ve své první desítce českých herců. Symbióza s Milošem Kopeckým, zde neuvěřitelně zchátralým je však zajímavá a originální. Film je však pro mne dost fádní a za to odebírám po jedné hvězdičce jak Františku Filipovi, tak i Zdeňku Svěrákovi. Všichni víme, že oba jsou schopní vyšší kvality. (05.10.2008)