Utrpení mladého Boháčka

„Máma mě honila do Děčína, jenže holky z Děčína zase chtěj kluky z Prahy, holky z Prahy zase chtěj kluky z Ameriky, jedině holky z Ameriky by třeba chtěly ňákýho toho kluka z Čičelic, ale zase nevědí kde to je, takže..“ Antonín Boháček jede a občas hraje „takový filky“.. Ale to není z mojí hlavy, to se občas má.. (19.09.2008)

Vynikající komedie, lék na špatný den. Pavel Landovský jako buran, kterému je maminkou předurčena nevěsta z Ouval, jejíž největší devizou je, že má ráda husu. Jenže do plánu se připlete slečna z Prahy, jako závan velkého světa...a komplikace na sebe nenechají dlouho čekat. Landovský jako Tonda je úžasný a vůbec ne nepřitažlivý- právě naopak, vypadá výborně a má své autentické charisma. Navíc způsob, jakým se zhostil této role nemá konkurenci- zejména způsob konzumace štědrovečerní večeře je nezapomenutelný:-) V právě vydaném DVD jsou i zajímavé bonusy, dozvíme se například, že v tomto filmu si zahrála Iva Hüttnerová. (22.06.2010)

Onen nemotorný chasník je předkládán jako více-méně normální typ („jeden z nás“), zároveň ho však od začátku nemohu vnímat jinak než jako devianta (nedůtklivá rádobyvzdorná oběť mateřské péče s extrémním nezájmem o ženy). Tato rozpornost zpočátku hatí věrohodnost jeho komediálního potrefování (zvláště chybí-li jakákoli kvalita, která by mu mohla propůjčit právo na deviantnost). U Landovského je však možné cokoli, tudíž to žeru. Všechno se schová za mámu, hlavně se taky musí všechno schovat před mámou. Ostatně tento deviant je charakter a svým způsobem gentleman, jinak by totiž po přiznání ženě, že nesnáší ženský, neodpověděl na její otázku proč „co je vám do toho“. Později se ukáže, že je to právě ono bytí společensky deviantním outsiderem, které tohoto mladého traktoristu disponuje k proniknutí k čemusi pravému v náhodném skorovztahu se světa znalou, inteligentní, zklamávanou leč vždy nad věcí jsoucí slečnou ze svobodomyslných kruhů. A naopak, totéž s ním nalézá ona. Cosi, co u svých, u „normálních“ nemají šanci nalézt. Ne proto, že by to nemohlo být, ale proto, že neexistuje cesta. Na jedné straně hypertrofované etiketální ohledy v kravíně (ecce, homo socialisticus rusticus), na druhé povrchně přízemní zájmy u rafinovaněji fundovaných frikulínů (ecce, homo liber). Tedy ne, že by toho „čehosi pravého“ ti dva spolu dosáhli – propast mezi nimi je přece jen nepřeklenutelná -, ale bylo jim dáno to alespoň zahlédnout. Paradoxně díky grotesknosti jejich seznámení, přičemž „běžně“ by se tito dva spolu seznámit vůbec nemohli. Nevěsta z kravína však rovněž „začne chtít“. Obě slečny jsou krásné a sympatické, což činí celou zápletku stravitelnou, o to však zapeklitější. Vytváří se neřešitelná rovnice: máma chce nevěstu, nevěsta ženicha, ženich svoji falešnou sestřenici. Řešení je na ní a tak slečna disponující moudrostí světa vrací vše do náležitých kolejí. Náležité koleje však nevedou k happyendu, pouze se sbíhají a rozbíhají v nekonečnu. Zbývá trapnost a smutek, náležité je rozpoznáno coby nenáležité. Končí sranda, začíná utrpení mladého Boháčka. Držme jim všem palce. /// Dnes už by takový příběh nebyl možný, tehdy to ještě šlo. Co se to stalo, že během čtyřiceti let přestaly platit osobnostně-konstitutivní společenské podmínky platné po staletí? Ne, že by byly „správné“. Ale byly nějaké. Budiž mi z této posice dovolena trocha nostalgie: V některých nejzdařilejších scénách pojednávaná komedie odhaluje (zřejmě nezáměrně) dojemný fakt, že společenským ideálem onoho pokročilého hominis socialistici je buržoazní standard (o nějž se klopotně snaží), zatímco mladí pohrobci buržoazie (včetně těch, kteří jsou tak pouze označováni socialistickou propagandou) tímto standardem ostentativně pohrdají. (13.08.2011)

One man show Pavla Landovského dopĺňa Stellinka Zázvorková svojou typickou maminkou, ktorá chce pre svojho syna len to najlepšie. Lanďák trúsi hlášky ako na bežiacom páse, to je pravda. Ale od príchodu Jany Pazderkovej sa začínam pomaly strácať a všetok humor akosi vyšumí. Ale aj tak veľmi silné 3*. (09.12.2010)

Rozhodně nejlepší komedie Pavla Landovského, určitě o třídu lepší než Svatba jako řemen. Asi pro mne zůstane trvalou záhadou, zda Tonda Boháček byl skutečně nesmělý nebo se neuměl vzepřít matce, dnes by byl zcela určitě natočen jako výjimečně kvalitní LGBT polomuž. Já si ale myslím, že to prostě se ženskými neuměl (čímž jsem ho o pár let později následoval), a tak mu nic nevycházelo a nakonec to muselo dopadnout pořádným trapasem se dvěma holkami na jednom smetišti. Reginu Rázlovou jsem snad taky neviděl v pamatovatelnější roli (snad kromě Nejmladšího z rodu Hamrů, kde se opět setkala s J. Satoranským). A Jorga Kotrbová byla vlastně pěkná holka, no, když mi bylo šestnáct, tak mi připadala hrozně stará... Pět hvězdiček. (22.07.2019)