Utrpení mladého Boháčka

Cudák Tonda,takovou matku bych nikomu nepřál.Musí to být peklo.Mám kamaráda který má taky problém najít si ženskou a dostal od ní ultimátum že pokud si nenajde ženskou do 25 tak ho vystěhuje z baráku.Tak mu zbejvá už jen 6 měsíců, no nevim nevim.?:-))Tak sem se aspon díky tomuhle zdařilému snímku vžil do role takových neštastníků. (13.03.2009)

Bylo to úsměvné a tragikomické. Mě toho Tóni bylo tak líto, díky mamince byl jak ve svěrací kazajce a bez samostatného myšlení. V jádru dobrý kluk, co se chová trochu neobratně, zato roztomile. V momentě vztahového čtyřúhelníku, kdy se najednou ocitl sám mezi třemi ženami, se mu nedivím, že z toho byl vedle. Paní Zázvorková hrála skvěle a Landovský mi alespoň zde byl celkem sympatický. (02.11.2009)

Film má tu smůlu že jeho uvedení v televizi se rovná svátku. A přitom je to báječná komedie, jejíž téma je nadčasové a aktuální v kterékoli době. Nesmělému mládenci Tondovi Boháčkovi je přes třicet a ještě nemá úmysly se oženit. Jeho maminku to trápí a shání mu děvče na inzerát. On se za ním vydá a po nevydařeném ranďáku za hustého deště vezme půvabnou stopařku. Dostane nápad. Vezme ji domů a představuje ji mamince jako tu dívku na inzerát. Jenže to není všechno. V hlavní roli opravdu září Pavel Landovský, který svou postavu ani nehraje, ten ji prostě žije. Příjemná atmosféra na vás dýchne a připraví vám vynikající oddechovou zábavu. (11.05.2006)

Jestliže Pierre Brice zůstal Vinnetouem, Michele Mercierová Angelikou a Vladimír Brabec majorem Zemanem - Pavel Landovský pro mne zůstane navždy Tondou Boháčkem. Hřejivá a přirozená komedie o starém mládenci, kterého chce matka, jíž by sotva někdo zahrál lépe než Stella Zázvorková, stůj co stůj oženit! A jak pasuje do úvodní analogie František Filip? Jednoduše! Ten zůstal vždy Františkem Filipem - mistrem lidskosti a pohlazení po duši. Jen jedno mu mohu vytknout. Že takových filmů nenatočil mnohem víc… (19.09.2008)

Názor, že vůbec nejtěžším žánrem Thálie je právě komedie, prozrazuje takřka neomylně nositele, který je hlouběji zasvěcen do skutečných vztahů, poměrů i možností zákulisí, toho, co, vidět není, ale jasně přitom určuje kvalitu nabídky tvůrce diváku, konzumentovi. Jméno Františka Filipa je známo především z televizní dramatiky třetí a čtvrté čtvrtiny minulého století. UTRPENÍ MLADÉHO BOHÁČKA se stalo ojedinělou možností, šancí, jak přesvědčit o oprávněnosti i jeho filmových ambicí. Výsledkem je sevřený, cudný film, který charakteristickým, pro Filipa nezaměnitelným způsobem líčí příběh ne z města, ne z velkého prostředí hraničních vášní a situací, ale naopak ze zdánlivě zanedbatelně pominutelné stojaté skutečnosti venkova - lhostejno, zda v pohraničí, jak naznačuje film, či kdekoliv ve vnitrozemí, jak se to také mohlo stát i udát - vypovídá mnohé o době svého vzniku. O rovnosti ve vztazích, o slušnosti mezi lidmi, o světlech i méně osvětlených místech jejich povah uprostřed všedního dne, v němž úporně hledají sami sebe a své místo v životě. I tyto postavy se už zařadily mezi naše zklasicizované předky a tvoříce jakési pandány např. ke Kleinově homolkovské trilogii, jsou traktovány v lidské, hřejivě úsměvné poloze, která vždy Filipovi byla tak vlastní. Mládí, které tu také dostalo svou šanci, se odvděčilo řadou pozoruhodných výkonů, jež patří k vrcholům civilní herecké školy šedesátých let. Pomineme-li Pavla Landovského, pro nějž to byla jeho snad vůbec největší - zlomová - příležitost v českém filmu československého období, nelze nezaznamenat Stellu Zázvorkovou, která se tehdy postupně přehrávala do rolí starší ženské generace, a kupodivu i Regínu Rázlovou, jež tu naznačila svůj mimořádný herecký talent, jenž posléze utonul v jejích normalizačních angažmá. Nepřehlédnutelnou kráskou-ztělesnitelkou mladé ženy své doby byla již tehdy dlouholetá potomní smíchovská herečka Jorga Kotrbová. Venkovský svět JZD, nabírajících tehdy dech a postupně se vzpamatovávajících z nejhorších následků násilné kolektivizace padesátých let, dostal v tomto neokázale mimořádném filmů svůj obsah, rozměr a tehdy ještě i perspektivu. Komunistická skutečnost, jejíž obraz zachytil, by byla bez tohoto skromného, ale původního a hlubokého svědectví hned o jeden důležitý polodrahokam faktu chudší. Zbytečně a nevratně. (17.09.2007)