Libanon

Ponorka v tanku prakticky neopustí klaustrofobické útroby železného monstra. Všechna akce venku se dokonce odehrává skrze zaměřovač. Psycho výlevy čtvěřice v tanku jsou proto sice snáze pochopitelné, ale ani tak se nejde ubránit dojmu, že dotyční se nechovají jako vojáci ale jako banda blbců, kterým by jeden nejraději nafackoval. 7/10 (12.11.2010)

Žiadne akčné spektakulárne boje, zato psychologicky nekompromisný a to je hlavný žáner, s ktorým pracuje. Film utečie rýchlo a nevadí, že hodina a pól je len vo vnútri tanku. Občas je síce k podivu sledovať, ako člen posádky odvráva veliteľovi, čo sa dá len ťažko predstaviť, alebo že zajatca dajú do tanku. Pre potreby filmu je interiér Centurionu Sho’t Kal podstatne väčší, než v skutočnosti, a obecne mnohé detaily v interiéry sú odlišné (strelcov kríž zameriavača, panel kontroliek u šoféra...). „Štartuj, potrebujem výkon, nemôžem strieľať bez výkonu!“ Hmm, takto použiť manuálne ovládanie práve pre takéto prípady? Navyše Centurion má záložný zdroj energie. A ten tank by ste mali naozaj zvnútra upratať. (16.05.2021)

Před tímto filmem bych nevěřila, že se vydržím dívat na film, který se odehrává, buď uvnitř tanku, nebo zaměřovačem ukazuje, co se děje okolo tanku...."To člověk je vytvořen z oceli, tank je jen kus železa." "Mezinárodní úmluvy zakazují použití fosforových bomb. Budeme to respektovat a nebudeme říkat slovo "fosfor". Od teď jim místo toho budeme říkat "kouřové bomby"....poprvé mě to moc nevzalo, po druhém zhlédnutí to oceňuji mnohem víc a hodnocení zvedám na 4* (28.11.2010)

Izraelsko - libanonský konflikt v komorním válečném izraelském filmu - čtyřčlenná posádka tanku, která válku pozoruje skrz periskop zaměřovače. Půlku filmu jsem si musel zvykat na třesoucí se kameru, ale pak je to síla. Syrová záležitost, která válku přiblíží dokonale ikdyž minimalisticky a klaustrofobicky (08.11.2020)

Ale... že by z tohoto snímku čerpal inspiraci David Ayer pro svůj válečný klenot, Fury?:) Izraelci jsou fešní chlapi a sluší jim to, i když jsou špinaví až za ušima. Charaktery jednotlivých postav jsou načrtnuty výborně, i když možná nejdou až tak do hloubky, jak by mohly, ale i tak to vlastně postačí na to, abychom si o nich udělali nějakou představu. Zohara Strausse jsem prvně zaznamenala v dramatu Einaym pkuhot. V Libanonu shodil ty obrovské fousy a ukázal svou "hezčí" tvář:) Snímek se v podstatě celou dobu odehrává v interiéru tanku a dění a hrůzy kolem sledujeme zaměřovačem, tak jako jedna z postav. A že je to drsný, realistický a smutný pohled. Nejvíce se mi líbila historka o učitelce. To bylo krásné...:) (17.04.2016)