Život po životě

Tvůrčí počiny Clinta Eastwooda si moji pozornost získávají již léta, tudíž už před rokem 2010 jsem tento snímek vyhlížel s očekáváním. Díky rozporuplným reakcím jsem si jej ovšem nakonec nepustil. Až nyní. Nemohu říct, že by šlo o špatný film, neboť má své světlé okamžiky, které dokáží zapůsobit. Chválím prolnutí všech příběhů i nadnesení otázek ohledně života po životě, avšak od Eastwooda jsem po zkušenostech s ostatními jeho snímky očekával něco daleko silnějšího, působivějšího a mnohem více odzbrojujícího. Zkrátka počin, který jen tak nedostanete z hlavy. To se naneštěstí nestalo a proto nemohu hodnotit lépe. P. S. Matt Damon se svým civilním hereckým výkonem rozhodně stojí za zmínku. (23.03.2018)

Na negativní kritické ohlasy jedinců, co nepochopili, nedejte, je to skvělý film. Eastwood se vyrovnává s podzimem svého života, kdy člověk musí chtě nechtě být konfrontován s nevyhnutelným fenoménem umírání a činí tak, jak to umí on nejlépe, tj. velmi citlivě a empaticky. Nastiňuje Moodyho pohled na fenomén smrti a života po životě, ale nenásilnou formou, nevnucuje svůj názor a skrze osudy tří lidí poznamenaných ztrátou blízké osoby, či životní zkušeností klinické smrti, citlivě vypráví svůj příběh. A musím říci, že ještě nikdy jsem neměl takové potěšení z herectví Matta Damona – jeho příjemně tlumený herecký projev zralého muže mě překvapil a potěšil. (03.03.2011)

Přímá setkání se smrtí napříč světem mně nějak extra nedostala. Ovšem to neznamená, že film nemá své kvality. Realita smrti je každému naprosto jasná, ale bližší informace o "onom světě" už nemusí brát lidé tak reálně, jako smrt. Proč také, jsme zvyklý na náš hmatatelný svět a všudypřítomní šarlatáni, nás jen utvrzují v tom, že se to každý musí nakonec dozvědět sám. Nemáte-li samozřejmě po ruce Matta Damona, který zde není vůbec špatný. Film jsem sledoval na HBO a musím přiznat, že francouzskou část jsem si díky půl vteřiny trvajícím titulkům moc neužil. Závěrečné (možná až moc náhodné) setkání všech zúčastněných, je docela dojemné. Pro mně určitě kvalitní průměr. (05.10.2012)

[imdb: 7.0/10] | me: Pomalý film pohrávajúci sa s témou "života potom". Je spracovaný bravúrne a hoci sa nejedná o zložitý scenár, celý čas pútavo ponúka pohľad na životné osudy hlavných hrdinov. Film plynie a napriek svojmu pomalšiemu tempu má stále čo ponúknuť. Nekomplikované spracovanie komplikovanej témy, ktorej hĺbka sa črtá len okrajovo je práve to čo robí tento film ľudským a zaujímavým. Je to jemný film, ktorý sa nehrá na nič (múdre) nehrá. Neprirovnával by som ho ku Clintovej poslednej tvorbe, pretože toto je opäť niečo iné a opäť svojské a celkom príjemné. Na mňa trošku sladký koniec, ale celkovo som si to vychutnal. [3 a pol *] (09.03.2011)

Jednou tam musíme všichni. To si řekl Clint Eastwood a natočil film o lidech, kteří zažili setkání se záhrobím. Ocitnout se na druhé straně je téma fascinující, ale Eastwood ho doslova prohospodařil za vydatného přispění ledabylého a povrchního scénáře Petera Morgana. Matt Damon hraje muže, který po operaci v dětství získal psychotronické schopnosti. On to však nebere jako dar, ale jako prokletí. Dokáže navázat spojení se zemřelými, promlouvat s nimi a jejich vzkazy předávat jejich živým příbuzným. Stačí mu na to jen chytnout živého člověka za ruce, a hned je spojení s nebožtíkem navázáno. Jenže to je za dvě hodiny asi ta nejdramatičtější scéna, jakou ve filmu uvidíme. A rozjezd s vlnou tsunami je přitom tak slibný a je to nejlépe natočená katastrofická scéna, jakou jsem kdy ve filmu viděl. A pak už nic. V klinické smrti se asi ocitla i většina herců na place. Damon hraje, jak kdyby ho opakovaně v karavanu probírali a polévali studenou vodou po bujarém večírku a on si protíral obličej a před budícími asistenty říkal " aha, jo já vím, já bych chrápal až bych brečel, ale musím jít hrát". Bryce Dallas Howard, která už dávno neplatí za ošklivku a dceru ošklivého režiséra sice hraje ze všech nejlépe, ale výskyt její postavy je záhadnější, než to co nás čeká po smrti. S rovnými vlasy a nalepenými řasami připomíná modelku, která krátce nevysvětlitelně navštíví kurzy vaření, kde se seznámí s Damonem, a ten pak s ní udělá seanci, a ona pak stejně nevysvětlitelně z filmu zmizí a už o ní nepadne jediné slovo. Cécile De France jsem v roli moderátorky posedlé zážitkem z klinické smrti ani nepoznal a hlavně její postava byla neskutečně otravná a jen brzdila děj. Další postavy byly tak hrozné, že nemá smysl se o nich rozepisovat s čestnou výjimkou Jay Mohra, který psychotronikova bratra hrál dost přirozeně. Tempo filmu bylo ubíjející a přesně symbolizovalo vláčně se pohybujícího Eastwooda tentokrát (díky bohu) jen za kamerou. Tam asi v přestávkách trénoval skoky do rakve, a proto si usmyslel na sklonku života natočit film s tématem o životě po životě. Jenže vůbec nic v něm neřešil, nic jsem se nedozvěděl, zajímavé téma to nikam neposunulo a přišlo mně, že film se věnuje všemu, jenom ne a ne se s vervou pustit do toho hlavního. Na co pak tento film vznikl?! A ani se už nedivim, že propadl a naopak se divím, že soudnosti pozbyli Spielberg s Marshallem jako producenti. Povrchnější a nudnější film obsahující jednu vynikající, a tak trochu samoúčelnou scénu se tsunami, se jen tak nevidí. Pane Eastwoode jen tak dál. Točíte krásně povrchní filmy na usnutí. Nasedněte do toho Vašeho Gran Torina a odjedtě už někam do prdele. 40% (10.03.2011)