Život po životě

Jednou tam musíme všichni. To si řekl Clint Eastwood a natočil film o lidech, kteří zažili setkání se záhrobím. Ocitnout se na druhé straně je téma fascinující, ale Eastwood ho doslova prohospodařil za vydatného přispění ledabylého a povrchního scénáře Petera Morgana. Matt Damon hraje muže, který po operaci v dětství získal psychotronické schopnosti. On to však nebere jako dar, ale jako prokletí. Dokáže navázat spojení se zemřelými, promlouvat s nimi a jejich vzkazy předávat jejich živým příbuzným. Stačí mu na to jen chytnout živého člověka za ruce, a hned je spojení s nebožtíkem navázáno. Jenže to je za dvě hodiny asi ta nejdramatičtější scéna, jakou ve filmu uvidíme. A rozjezd s vlnou tsunami je přitom tak slibný a je to nejlépe natočená katastrofická scéna, jakou jsem kdy ve filmu viděl. A pak už nic. V klinické smrti se asi ocitla i většina herců na place. Damon hraje, jak kdyby ho opakovaně v karavanu probírali a polévali studenou vodou po bujarém večírku a on si protíral obličej a před budícími asistenty říkal " aha, jo já vím, já bych chrápal až bych brečel, ale musím jít hrát". Bryce Dallas Howard, která už dávno neplatí za ošklivku a dceru ošklivého režiséra sice hraje ze všech nejlépe, ale výskyt její postavy je záhadnější, než to co nás čeká po smrti. S rovnými vlasy a nalepenými řasami připomíná modelku, která krátce nevysvětlitelně navštíví kurzy vaření, kde se seznámí s Damonem, a ten pak s ní udělá seanci, a ona pak stejně nevysvětlitelně z filmu zmizí a už o ní nepadne jediné slovo. Cécile De France jsem v roli moderátorky posedlé zážitkem z klinické smrti ani nepoznal a hlavně její postava byla neskutečně otravná a jen brzdila děj. Další postavy byly tak hrozné, že nemá smysl se o nich rozepisovat s čestnou výjimkou Jay Mohra, který psychotronikova bratra hrál dost přirozeně. Tempo filmu bylo ubíjející a přesně symbolizovalo vláčně se pohybujícího Eastwooda tentokrát (díky bohu) jen za kamerou. Tam asi v přestávkách trénoval skoky do rakve, a proto si usmyslel na sklonku života natočit film s tématem o životě po životě. Jenže vůbec nic v něm neřešil, nic jsem se nedozvěděl, zajímavé téma to nikam neposunulo a přišlo mně, že film se věnuje všemu, jenom ne a ne se s vervou pustit do toho hlavního. Na co pak tento film vznikl?! A ani se už nedivim, že propadl a naopak se divím, že soudnosti pozbyli Spielberg s Marshallem jako producenti. Povrchnější a nudnější film obsahující jednu vynikající, a tak trochu samoúčelnou scénu se tsunami, se jen tak nevidí. Pane Eastwoode jen tak dál. Točíte krásně povrchní filmy na usnutí. Nasedněte do toho Vašeho Gran Torina a odjedtě už někam do prdele. 40% (10.03.2011)

Dej sa vyvíjal príliš pomaly, veľa statických prázdnych scén... a vizuálne efekty? ak sa myslí tých pár rozmazaných flashnutí s čiernymi siluetami postáv, ten blur s bielim svetlom a tá voda na začiatku, tak nič moc teda... ešte aj ten scenár a dialógy boli tak predvídateľné, že koniec bol jasný už v úvode. Mňa to teda neoslovilo. (30.09.2011)

Nesdílím zdejší vlažné přijetí. Čirou náhodou jsem se kompletně odpoutal od pozitivního očekávání, když jsem si při spouštění v pořadníku už zahnívajícího filmu s průměrným hodnocením ani nevzpomněl, že je z dílny Clinta Eastwooda. Jsem lucky bastard, protože takto jsem byl mile překvapen námětem, obsazením i starostlivostí o detaily. Evidentně velká očekávání zaslepují mozek. Jedná se o docela ponurý, ale plně mysteriózní film o životě po smrti a daru komunikace se zesnulými. Ona smrt a smutek z ní plynoucí hraje v tomto filmu na nejhlasitější strunu, neoznačoval bych ale tento snímek citovou vydíračkou, takže já jsem velmi spokojený, i když přiznávám, že jsme od Eastwooda zvyklí na lepší trháky. Doporučuju si o filmu nic nezjišťovat a odpoutat se od zvučných jmen, dostane se vám milého překvapení stejně jako mně. 85% (19.11.2013)

[imdb: 7.0/10] | me: Pomalý film pohrávajúci sa s témou "života potom". Je spracovaný bravúrne a hoci sa nejedná o zložitý scenár, celý čas pútavo ponúka pohľad na životné osudy hlavných hrdinov. Film plynie a napriek svojmu pomalšiemu tempu má stále čo ponúknuť. Nekomplikované spracovanie komplikovanej témy, ktorej hĺbka sa črtá len okrajovo je práve to čo robí tento film ľudským a zaujímavým. Je to jemný film, ktorý sa nehrá na nič (múdre) nehrá. Neprirovnával by som ho ku Clintovej poslednej tvorbe, pretože toto je opäť niečo iné a opäť svojské a celkom príjemné. Na mňa trošku sladký koniec, ale celkovo som si to vychutnal. [3 a pol *] (09.03.2011)

Vůbec jsem netušil, do čeho jdu. O filmu se pořádně nikde nemluvilo a najednou bum. Máme tady drama střižený s nadpřirozenem, kde hlavní roli má celá řada zajímavých herců a především i hereček. Obsah jsem nečetl, prostě jsem jenom viděl Clint Eastwood a film jsem chtěl vidět. Život po životě mě ale v samotném začátku dost překvapil, protože se v něm objeví obrovská tsunami. Clint to docela trefil. Vydává film, začínající s obrovskou vlnou tsunami v době, kdy se Japonsko z jedné takové vzpamatovává. Jasné, jak to ale při natáčení mohl tušit...Tady se ale sešlo daleko víc náhod. Například nechápu, jak je možný, že se o filmu vůbec nemluví. Vždyť je to Clint Eastwood. Dokonce i samotná myšlenka filmu musí stát za to, jí vidět. No a nakonec zdejší hodnocení je tady úplně mimo. Proč proboha? Že by souhra až tak moc blbých náhod? Nevěřím tomu. Mně se film líbil. Byl nápaditej hlavně v tom, jak zajímavě vyprávěl tři zajímavé příběhy, ve kterých byl největší problém především v tom, že každý dokázal zaujmout jinak. Některý víc, některý pro změnu míň. To byl podle mě ale jedinej důvod, proč jsem filmu nedal pět hvězd. Nebylo to vůbec tak špatný, jak to tady na první pohled vypadá. Jenom je to zase něco naprosto jinýho a v některejch ohledech i těžko stravitelnýho. (19.03.2011)