Na doraz

Tedy, musím říci, že jsem příjemně překvapena. Čekala jsem, že Na doraz bude víceméně trapnou záležitostí s křečovitým a přisprostlým humorem a zatím se mi dostalo vcelku nenucené, velmi zábavné a příjemné road movie s patřičným nášupem hlášek a humorných, leč mnohdy nepravděpodobných situací. Zachovi Galifianakisovi se poslední dobou daří poflakovat se ve společnosti těch nejfešnějších Hollywoodských chlapů (Downey, Cooper). Todd Phillips to zase pojal po svojem a vytvořil tak snímek stylem podobný Pařbě ve Vegas, který mi však přišel mnohem uvolněnější, upřímnější a celkově se mi líbil snad i více, než právě Pařba ve Vegas. (17.11.2013)

Ve filmu se sice najde několik málo akčních scén, ale o akční komedii se rozhodně nejedná. Příběh je navíc plný klišé, scenáristické lenosti a logických děr, takže veškerá odpovědnost leží na humoru. A s tím je to takové polovičaté. Sem tam se sice objeví slušná bomba, ale stejnou mírou musíme trpět stokrát omleté frky a nějaké konstantní uculvání mezi těmi bombami se také zrovna nekoná. Na horu tak film táhnou především Downey a Galifianakis, kteří jsou jako vždy výborní a je zkrátka radost sledovat konfrontace jejich protichůdných charakterů. Právě oni dva táhnou všechen ten průměr o stupínek nahoru. Ve výsledku tak jde nakonec o celkem příjemnou, i když těžce průměrnou, jednohubku. (22.02.2011)

Scénář: Alan R. Cohen, Alan Freedland, Adam Sztykiel, Todd Phillips .. Taková přesvědčivá sedmdesátka, kterou rád zaokrouhluji nahoru - jelikož jsem Due Date viděl v dvojbloku se sedmým HP, který mne opravdu znechutil a znudil, takže tohle přišlo jako svěží, zábavný a vtipný vyproštovák! A tím také po většinu času je, byť Downey nejde tak na drsno jako Galifianakis a občasným momentům by slušelo dopracování. (11.12.2010)

Režisér Todd Phillips se po poměrně svěží Pařbě ve Vegas stylově i žánrově vrátil ke svému 10 let starému debutu Road Trip. Na doraz ale postrádá jakékoliv kvality Pařby, jedná se jen o nenáročnou, předvídatelnou, skoro až primitivní buddy komedii, která bez jakékoliv invence využívá těch nejhorších klišé a typických žánrových postupů road-movies. Scénář je neskutečná křeč. Cesta dvou nesourodých charakterů je nesmírně nudná, povinné zastávky tvoří bez výjimky nudná a zbytečná camea. Vztah hlavních hrdinů se pak celou stopáž pohybuje na ubíjející linii nesnášim tě–nejsi tak špatný–fakt tě nesnášim–nejlepší kámoši. Ne že by takový recept nefungoval, stačí připomenout dnes již klasickou komedii Letadla, vlaky, automobily z roku 1987, kterou ostatně Na doraz nepokrytě imituje. Tomuto filmu je lepší se vyhnout. (02.12.2010)

I když se to horko-těžko rozjíždí, stejně je na poměrně nudný začátek záhy snadno zapomenuto... Třeskuté gagy zejména v druhé polovině snímku jsou totiž tak zábavné a solar-plexusně úderné, až z toho běhá (takový ten příjemný) mráz po zádech. Phillips znovu dokazuje, že umí zručně dávkovat zdravý, nepřehnaně explicitní humor, a vstříkává do žil tu pravou dávku komediálního adrenalinu. V mém případě tudíž na uvodní "zívací" dvacetiminutovku milerád zapomenu: to, co předvádí Due Date v následujících minutách, je prostě nezapomenutelný legrační odvaz v režii dvou totálně rozdílných individuí, cestujících v jednom (malém) autě napříč USA. Po hangoverovské trefě do černého zasáhnul režisér pomezí osmičky a devítky... (16.12.2010)