Na doraz

No zadna komedie roku nebo neco takovyho se ani omylem nekona. Proste stokrat omletej pribeh o nesourody dvojce, v tomhle pripade vecne zamracenej architekt a vymletej herec s coklem, ktery jsou donuceny nekam cestovat a samozrejme se musi postupne sblizit. Takze je to takovej sled scenek ultimatni kokotina, hadka, udobreni a tak furt dokola. A popravde receno, celkove tu tech foru zas tak moc neni a tech ultimatnich jeste min. Film se ale nastesti muze oprit o skvelou dvojku, Downey se k Galifianakisovi dobre hodi a skvele si nahravaj na jednotlivy fory. Takze ackoliv sem se nijak zvlast nenasmal, tech 90 minut se u toho da v pohode zabavit. (31.01.2011)

Robert Downey a Zach Galifianakis se sešli v tak trochu bláznivé "road movie" komedii. Peter chtěl původně letět za svou těhotnou manželkou do L.A, která má těsně před porodem. Jenže plány mu zkřížil neomalený Ethan, který má namířeno tamtéž, ale kvůli herecké kariéře, i když nemá ani za mák talentu. Na letišti Petera díky Ethanovi potká nepříjemný incident, kvůli němuž je nebohý Peter umístěn na černou listinu pasažérů. Nezbývá mu nic jiného, než vzít odvoz s člověkem, který je zodpovědný za jeho patálie. Jenže cestujte s chlápkem, který vedle vás masturbuje, kupuje si trávu a vozí sebou v plechovce od kávy popel svého nebožtíka táty. Přesto mezi těmito dvěma muži vznikne zvláštní pouto, a navíc Peter musí bezpodmínečně stihnout porod své ženy. Specialista na komedie Todd Phillips natočil celkem vyzrálou komedii, která se prezentuje velmi inteligentním humorem, ale současně se ani tentokrát nevyhýbá extrémům, a tak úplně neusiluje být za každou cenu originální. Do hlavních rolí obsadil svého oblíbence Zacha Galifianakise a poprvé také spolupracoval s Robertem Downeym, na němž není nikdy poznat, jestli ho film šíleně baví nebo šíleně štve. Humorné čí akční situace se střídají s velmi citlivě natočenými pasážemi postupného sbližování mužů, kteří se před tím neznali, ale v podstatě už nikdy potom bez sebe nemůžou být. Tandem Downey-Galifianakis je perfektní a zábava je zaručená. (05.02.2011)

Ve filmu se sice najde několik málo akčních scén, ale o akční komedii se rozhodně nejedná. Příběh je navíc plný klišé, scenáristické lenosti a logických děr, takže veškerá odpovědnost leží na humoru. A s tím je to takové polovičaté. Sem tam se sice objeví slušná bomba, ale stejnou mírou musíme trpět stokrát omleté frky a nějaké konstantní uculvání mezi těmi bombami se také zrovna nekoná. Na horu tak film táhnou především Downey a Galifianakis, kteří jsou jako vždy výborní a je zkrátka radost sledovat konfrontace jejich protichůdných charakterů. Právě oni dva táhnou všechen ten průměr o stupínek nahoru. Ve výsledku tak jde nakonec o celkem příjemnou, i když těžce průměrnou, jednohubku. (22.02.2011)

Čekal bych, že Phillips po nalezení svého divácky životního filmu zopakuje schéma v průměrnější (stravitelnější) podobě. Místo toho jde v duchu českého názvu daleko za všechny rozumové hranice, neustupuje před nepochopitelně fekálními gagy a humor celého filmu nakonec spolehlivě schovává do škatulky "divný". Ani několik vážnějších momentů vlastně moc nedává smysl, protože jsou sice jasně rozpoznatelné, ale okamžitě shozené a scénář si tak podtrhává nohy v obou rovinách. Chvíli po skončení tak člověku dochází, že být na Downeyho místě někdo neznámý, je vlastně Due Date totálním debaklem. Druhá hvězda tak svítí čistě za zásluhy Iron Mana, který si dokáže udržet tvář a charisma i při rvačce s invalidou nebo tváří v tvář masturbujícímu psovi. P.S.: Když Galifianakis před lety nesměle mentoroval a opatrně hláškoval v Tru Calling, byl strašně fajn. Když se stal známým díky komediální poloze, přál jsem mu to. Ale když hraje počtvrté, popáté zarostlého opilého/zfetovaného blba, nemůžu ho ani vidět. Za tohle Phillipsovi těžké mínus. (14.12.2010)

"Hele, vole, tvůj pes honí"... Neuvěřitelně okatá sázka na jistotu a spolu s ní hrozné zklamání. Zatímco Pařba ve Vegas byla spontánní a navzdory vší té zhovadilosti, která se v ní odehrávala, byla vlastně velmi inteligentní. Na doraz je oproti ní vypočítavé, neupřímné a navíc ne moc zábavné. Bere si to nejokatější a nejprovařenější z nezávislých hořkých komedií a road movie a kombinuje to s tím nejprůměrnějším z klasických hollywoodkých rychlokvašek, kterých vznikají tucty do roka (film typu Vrahouni, Exmanželka za odměnu a spousty dalších, které k nám díky bohu ani nejdou). Výsledek je roztahaný nedodělek, který není ani z poloviny tak vydařený, jak by si sám přál být a už vůbec ne tak zábavný. A snaha tvůrců přesvědčit nás o pravděpodobnosti vzniku přátelství mezi hlavními hrdiny je o to bolestivější, o co evidentnější je, že je naprosto vymodlená a nefunkční... (11.12.2010)