Klub rváčů

Čo piješ, Fincher? Hovoriaci tučniak, nadržaná Helena Bonham Carterová ako návštevníčka klubu pacientov s rakovinou semenníkov, mydlo, anarchia, chaos - a predovšetkým vynikajúci spôsob, ako dať výpoveď zo zamestnania a ešte na tom poriadne zbohatnúť (ďalej napr. AMERICKÁ KRÁSA). Kino Považan 2000 (01.11.2004)

Interpretačně nejbohatší film, který znám. Kritika konzumu, satira na ultrapravicové a anarchistické spolky zároveň, či jen provokativní thriller o potřebě násilí? Možná všechno v jednom. Každopádně to chce mít pořádný kus génia v hlavě, aby to i přes tu svou vyblýskanou fasádu nepůsobilo podobně jako mladá rozhněvaná generace, která chce spasit svět s dlažební kostkou v ruce, ale spíše jako vážný antický filozof, který to má všechno do posledního detailu promyšlené. Ve dvaceti zlomový životní film, o dekádu později (už "jen") fantastická filmařská jízda bez kompromisů, která reflektuje finále devadesátek jako máloco. (21.11.2008)

Pokud jde o Chucka, jsem Faidřiny vlhký kalhotky. Jedná-li se o Davida, jsem Faidřino dobrovolně znásilněné blazeované vědomí, že čemu bych se v šestnácti možná ukláněla až pod zem, je o desítku let později skvěle natočená, odehraná a vcelku zábavná... póza. Která zůstává pózou až do závěru bez ohledu na to, že ten se autorovi předlohy zamlouval víc než jeho vlastní. I když slova anarchie, cynismus a nihilismus skloňuje i v neexistujících pádech, film mi na rozdíl od knihy nenabídl skličující poznání, že i zdánlivé osvobození je jen hryzání se do vlastního ohonu, a otevřel mi dveře dokořán, místo aby mi je se škodolibým zachechtáním přibouchl před nosem. A to mi sem krutě nesedí. Protože bez ohledu na to, co si jistí publicisté myslí, některé věci nebyly nikdy cool. Ani před 11. zářím. (18.05.2011)

Naprosto odzbrojující příběh, začínající jako malá revolta osobnosti, jež nemůže usnout a končící jako revolta celé společnosti, která se potřebuje probudit. Ba co příběh, tohle není jen cool blbinka, tohle je vizitka postpoderní generace, tenhle film nás svým způsobem definuje, tohle dílo můžeme zvednout nad hlavy a pak si s ním navzájem vymlátit zuby. Klub rváčů zvedne ze židle nejen inspirativním dějem, ale i dokonalou filmařskou prací. Genialita! 10/10 (07.12.2007)

Na tento film sa vopred vyzbrojte termoskou silnej kávy, nenechajte sa vytočiť v práci a hlavne sa doň ponorte s dobrou náladou, pretože Fincher si tentokrát pripravil ťažké sústo a za utrpené následky na divákovi neručí. Jedna depka za druhou, dokonale nabúraný systém ľudskej osobnosti, duševné trosky čerpajúce silu z krvi, bolesti, utrpenia. Ťažký námet, avšak jeho spracovanie sa podarilo na výbornú. Fincher je majstrom hrôzy a ľudskú dušu roztriešti na márne kúsky. Máte pocit, že to formálne i obsahové dusno, do ktorého ste vtiahnutí, dokážete vydržať bez väčšej psychickej ujmy na zdraví? Prečo som po vzhliadnutí tejto snímky nadobudla pocit, že mi Fincher rozbil dôkladne vybudovanú psychickú rovnováhu? (18.02.2009)