Klub rváčů

"...Do Klubu jste přicházeli slabí. Za pár týdnů jste byli jako ze železa...." Tak si s Tylerem říkám, jestli se má v souvislosti s tímhle filmem mluvit spíš o kameře, střihu, zvuku a tak, nebo o výkonech a scénáři. Já jsem pro druhé, Tyler pro první. Jo, vy nevíte, kdo je Tyler. To je vám jeden moc zajímavej chlápek. Tuhle jsem ho potkal v obchoďáku. Zrovna jsem si vybíral odstín látky na kobereček ke křeslu z IKEA před televizí, když se náhle vedle objevil tenhle člověk a začal se se mnou bavit, jestli si nemyslim, že je taková dečka úplně nahovno. Tak sme se dali do debaty až jsmer skončili u tohohle filmu. No a pak jsem dal tuhle Tylerovi nakonec za pravdu, že bych měl víc poslouchat tu normální skutečnou část svýho já, a ne tu první signální, kterou mi pořád okupujou různý reklamy, který mě nutěj dívat se na to jak voni ty v pozadí by chtěli. No a pak taky s Tylerem zažíváme takový všelijaký věci, ale vo tom se nesmí prej mluvit, takže jen co si votřu rozbitej nos, tak začnu psát třeba vo tom, že mi zrovna včera vybuchnul doma plyn, což je dost divný, poněvadž máme všechno na elektriku, no a tak se musim nastěhovat k Tylerovi. Byt ať vezme čert, teď jsem konečně našel sám sebe a taky dobrýho kámoše. Von teda vobčas trochu přemejšlí za nás voba, ale jinak jako mu to pálí, teda von taky pálí mejdlo a míchá třeba dusíkatý hnojiva a naftu, prej že zatočíme s finančním systémem a svět už nebude jako dřív a budem si muset jako lidi víc pomáhat a bejt k sobě upřímný a každej dáme ruku k dílu. Už se těšim, jak to s Tylerem začneme a další po nás budou pokračovat... "Teprve když nemáte co ztratit, dokážete všechno." (20.06.2006)

Myšlenkový labyrint. David Fincher usedl do režijního křesla s pozlaceným opěrákem s halucinogenně prošitým vláknem, kde s okamžitým usednutím se začal vítr obracet. Daleko před tím, než se Fincher chtěl vracet Zodiacem do škatulky temného thrilleru, vybavil si knihovničku ultimátím dílem Chucka Palahniuka. Svéráznou beletrii, postmoderní duchem i stylistikou převedl film, který pojednává o zdánlivě běžných věcech. Kdo by ostatně někdy nemohl usnout? Těžko se určuje, kde končí realita a začíná halucinace v každodenní rutině v pohlcení Edwarda Nortona s Bradem Pittem a Helenou Bonham Carterovou v dramatu s kterým jsme v kontaktu po celých 140 minut. Sofistikovaný snímek, který mě uchvátil a mám chuť' se už nikdy neprobudit. (12.11.2011)

„I am Jack's smarting revenge.” Mistr napětí, David Fincher ve vrcholné formě, z rukávu vytahující eso v podobě myšlenky Boj osvobozuje tělo a duši. Intelektuální scénář pohybující se na široké škále kontrovezních témat, hereckým koncert nejvyšší jakosti a nehorázně chytlavý vizuál. Klub rváčů je pro nové tisíciletí stejně podstatný film, jako Matrix bratři Wachowských. Režisérův opus magnum! (22.02.2008)

Tak tomuhle říkám nářez!!! Edward Norton a Brad Pitt tu předvádějí jedny ze svých nejlepších výkonů. David Fincher nám naservíroval neuvěritelně syrový, temný film, plný skvělých dialogů, který přímo přetéká nenávistí. Film, který ve mne zanechá neopakovatlný pocit na hodně moc dlouhou dobu...... Společně s Čistou duší nejlepší film o schizofrenii....... (13.12.2007)

Asi nejlepší filmová metafora o vyhořelosti tohohle (západního) světa a jeho odtržení od kořenů (lidské ztráty našich zvířecích pudů a přírodního v nás) a o krizi role současného muže v západní společnosti. Na podkladě - Pozor spoiler ! - schizofrenického rozdvojení osobnosti (která umožňuje Fincherovi tak efektní pointu) brilantně rozehrává příběh o moderním městském člověku, jenž si v sobě nese tisíciletou zkušenost předků, kteří uspokojovali své zvířecí pudy a adrenalin si do krve vháněli lovem, bojem a dennodenním zápasem o vlastní přežití, z čehož ovšem západnímu měšťákovi (muži) zbylo pouze sezení u ,,adrenalinových" sportovních pořadů a ,,vzrušující" popíjení piva... Přebytek nevybitosti a nespokojenost s takovýmhle světem řeší hlavní hrdina tím, že za asistence svého archetypálního alter ega začne vyhledávat adrenalinové aktivity, zejména všeliké bitky a souboje, z čehož nakonec pramení jeho úsilí o ustanovení pravidelné sešlosti podobně postižených mladých mužů a ustavení ,,klubu rváčů". Nedílnou součástí řešení této neudržitelné situace je vznikání podprahové zóny odporu a utváření drobných ohnisek ,,občanské neposlušnosti". Ve své podstatě velmi levicový až anarchistický film, který ale přesně popisuje problém mladých městských ,,jupíků". Chyba je totiž v systému. Bravurní a velmi efektní režie, skvělí herci, geniálně postižené podpovrchové téma této doby a tohoto světa. Rána do černého...ta podpovrchová vyprahlost civilizace, jejíž příslušníci již dosáhli všeho, mi silně narušila integritu spokojené životní sebereflexe... Vynikající adaptace kultovního románu Chucka Palahniuka, podvraceče systému... (30.01.2007)