Klub rváčů

Nejde o stejně smělou anarchii, jakou je vlepování pornografických políček do dětských filmů, ale přesto se mi líbí, jak Fincher pod záštitou velkého studia a s použitím reklamní estetiky nachcal líbivému světu komerce do tváře. Klub rváčů je vším možným, jenom ne filmem příjemným a uživatelsky přístupným. Alespoň na imaginární rovině nás vystavuje stejnému nepohodlí, do jakého je ze svého zaprdněného konformismu vtažen Jack. Realita Klubu rváčů je realitou nadopovanou steroidy. Intenzita některých scén se přenáší z předkamerového prostoru na samotný filmový aparát (obraz třesoucí se, jako kdyby chtěl filmový pás vyskočit z kamery). Nepřirozené CGI kamerové průlety od mikrodetailu k polocelku na jeden zátah vyvolávají pocit nevolnosti, okatě předváděná (a přesto jen zdánlivá) kontrola vypravěče nad příběhem ztěžuje naše skládání soudržné zápletky, neboť od hlavní linie je neustále někam odskakováno, případně se velké časové úseky přeskakují. Forma filmu se podobá životnímu postoji protagonisty – destrukce, nikoli konstrukce. Poselství Klubu rváčů už sice dnes, kdy se nihilismus a ironický odstup společnosti posunul o kus dál, nerezonuje tak silně jako na přelomu tisíciletí, ale otázky, které kniha a film kladou – například co v postmoderním světě zanikajících tradičních hodnot znamená být mužem (neboť nerovný zápas protagonista ve skutečnosti nevede se společností, ale se svým hypermaskulinním já) – mají stále dostačující relevanci. Za originální lze z hlediska gender studies považovat především fakt, že moc rváčů není reprezentována penězi, majetkem či politickým vlivem, ale jejich vlastními a zranitelnými těly, která s celým svým životem dávají všanc. Tělesnost je tak zbavena svých tradičních sexuálních a převážně feminních konotací. V ohrožení jsou muži, resp. samotný koncept maskulinity. 85% Zajímavé komentáře: kiddo, choze, RAPIDUS, Triple H, Olivier, ANTI-frog, Tatannka (06.05.2005)

Myšlenkový labyrint. David Fincher usedl do režijního křesla s pozlaceným opěrákem s halucinogenně prošitým vláknem, kde s okamžitým usednutím se začal vítr obracet. Daleko před tím, než se Fincher chtěl vracet Zodiacem do škatulky temného thrilleru, vybavil si knihovničku ultimátím dílem Chucka Palahniuka. Svéráznou beletrii, postmoderní duchem i stylistikou převedl film, který pojednává o zdánlivě běžných věcech. Kdo by ostatně někdy nemohl usnout? Těžko se určuje, kde končí realita a začíná halucinace v každodenní rutině v pohlcení Edwarda Nortona s Bradem Pittem a Helenou Bonham Carterovou v dramatu s kterým jsme v kontaktu po celých 140 minut. Sofistikovaný snímek, který mě uchvátil a mám chuť' se už nikdy neprobudit. (12.11.2011)

Scénář: Jim Uhls .. I am Jack's broken heart. _ Naprosto jedinečný film, s neporazitelným Fincherem, který tvrdě a nekompromisně sází ostrý úder omezené části lidstva, které dobrovolně naslouchá diktátu médii a reklam. Bravo! Jak tak čtu, někomu se líbí průběh filmu, ale ne pointa a někdo to má zase naopak. Podle mě by jedno bez druhého nefungovalo. Přiznám se že napoprvé jsem ten film nějak nevstřebal, ale po několikerém zhlédnutí jsem objevil spoustu úžasných věcí, vychutnal si Jackovy počáteční problémy se spánkem (tam jsem se až nepříjemně ztotožnil s jeho osobou) na které si našel zajímavou „léčbu" .. jenže ta také nevydržela dlouho, do všeho vstupuje žena - ovšem pak potká Tylera a konečně nastává zlom v jeho dosavadním životě! Po počátečních neshodách společně založí Fight Club, díky kterému se rozhodnou současnou společnost chytit za koule a ... !!! Pro mě nejlepší Fincher! Jeho mistrná režie, úchvatná kamera a pánské herecké duo vytváří mocnou sugestivní depresi nabourávající spoustu ideálů společnosti a třese jejími základy. Nutně vyžaduje mozek - jinak neručím za výsledek!.. 100%. (29.03.2005)

"...Do Klubu jste přicházeli slabí. Za pár týdnů jste byli jako ze železa...." Tak si s Tylerem říkám, jestli se má v souvislosti s tímhle filmem mluvit spíš o kameře, střihu, zvuku a tak, nebo o výkonech a scénáři. Já jsem pro druhé, Tyler pro první. Jo, vy nevíte, kdo je Tyler. To je vám jeden moc zajímavej chlápek. Tuhle jsem ho potkal v obchoďáku. Zrovna jsem si vybíral odstín látky na kobereček ke křeslu z IKEA před televizí, když se náhle vedle objevil tenhle člověk a začal se se mnou bavit, jestli si nemyslim, že je taková dečka úplně nahovno. Tak sme se dali do debaty až jsmer skončili u tohohle filmu. No a pak jsem dal tuhle Tylerovi nakonec za pravdu, že bych měl víc poslouchat tu normální skutečnou část svýho já, a ne tu první signální, kterou mi pořád okupujou různý reklamy, který mě nutěj dívat se na to jak voni ty v pozadí by chtěli. No a pak taky s Tylerem zažíváme takový všelijaký věci, ale vo tom se nesmí prej mluvit, takže jen co si votřu rozbitej nos, tak začnu psát třeba vo tom, že mi zrovna včera vybuchnul doma plyn, což je dost divný, poněvadž máme všechno na elektriku, no a tak se musim nastěhovat k Tylerovi. Byt ať vezme čert, teď jsem konečně našel sám sebe a taky dobrýho kámoše. Von teda vobčas trochu přemejšlí za nás voba, ale jinak jako mu to pálí, teda von taky pálí mejdlo a míchá třeba dusíkatý hnojiva a naftu, prej že zatočíme s finančním systémem a svět už nebude jako dřív a budem si muset jako lidi víc pomáhat a bejt k sobě upřímný a každej dáme ruku k dílu. Už se těšim, jak to s Tylerem začneme a další po nás budou pokračovat... "Teprve když nemáte co ztratit, dokážete všechno." (20.06.2006)

VAROVÁNÍ: KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILER Schizofrenie sem, schizofrenie tam, došlo mi, jak je to ve skutečnosti s Tylerem, ale spíš než aby mi to otevřelo oči, mě napadlo, proč si tuhle hovadinu nemohl Fincher odpustit. Už pomocí poblikávání Pitta během filmu a dalších "znamení" mě totiž napadalo, že by to "takhle nějak mohlo být", ale doufala jsem, že se pletu, protože pointu celého filmu jsem viděla někde jinde. Mám ráda filmy s podobně realistickým násilím, zvlášť, když je takhle hezky vykreslený. Ne, že bych si nějak libovala v uřezaných hlavách na filmovém plátně, ale undergroundové, gangsterské a podobné filmy jsou prostě mou krevní skupinou. Jenže tady to Fincher trochu přehnal. Na jedný straně vytvořil efektní podívanou, na té druhé pro mě příběh vyzněl naprosto do prázdna. Na podobné téma už jsem viděla mnohem zajímavější dílka; kvůli nespoilerování informací i o dalších filmech je ale radši vyjmenovávat nebudu. (01.09.2007)