Klub rváčů

V osemnástich, keď som bol naštvaný na systém a ulietaval som na Doors (ako hudbe) a Pulp Fiction (ako filme), by bol Fight Club film môjho života. Ale dnes si nemyslím si, že by som nemohol byť filmová hviezda, keby som naozaj chcel a urobil pre to všetko. A v systéme som sa už pohybovať naučil. Čo je dostatočný dôvod k tomu, aby mi tento film pripadal iba ako veľmi efektne sfilmovaná blbina. (23.02.2003)

Celkem mi vyhovuje být spokojenou součástí systému, kolečkem, které drží stroj spolehlivě v chodu, ale to je jen venkovní póza. Já jsem totiž ve své podstatě trošku rebel, který nechce být systémem odhalen a zcivilizován. Proto nikdy nezaložím spolek, který si bude nekontrolovaným způsobem vybíjet zlost, ale pozvánku do něj bych nikdy neodmítl. Mně se prostě tahle nakládačka konzumnímu způsobu života hodně líbila, ale k nekontrolovaně nadšeným ovacím mne Fincher ještě nikdy nedonutil. A to mi přitom nasadil pořádnou podpásovku v podobě skladby Where is my mind od Pixies, pro kterou mám mimořádnou slabost, ale přesto zatnu zuby, udržím bolest a nechám to na čtyřech hvězdách. (10.11.2015)

Šialenosť a psycharčinu najväčšieho rangu nám naservíroval môj obľúbený Fincher a musím povedať, že tento film bol u mňa prvýkrát veľmi ťažko stráviteľný a vôbec, celkovú podstatu som pochopil až na druhý krát. Ono mi to najprv trochu svojim smerom pripomínalo Lyncha a spolu so záverom sa to aj potvrdilo. Na svoje si v tomto filme preto prídu uznávači azda všetkých žánrov. Pitt sa prekonal, Norton mu počas celého filmu nasadzoval latku a páni potvrdili svoje kvality. Ale kto ma veľmi prekvapil, bol Meat Loaf. 90%. (06.08.2006)

Interpretačně nejbohatší film, který znám. Kritika konzumu, satira na ultrapravicové a anarchistické spolky zároveň, či jen provokativní thriller o potřebě násilí? Možná všechno v jednom. Každopádně to chce mít pořádný kus génia v hlavě, aby to i přes tu svou vyblýskanou fasádu nepůsobilo podobně jako mladá rozhněvaná generace, která chce spasit svět s dlažební kostkou v ruce, ale spíše jako vážný antický filozof, který to má všechno do posledního detailu promyšlené. Ve dvaceti zlomový životní film, o dekádu později (už "jen") fantastická filmařská jízda bez kompromisů, která reflektuje finále devadesátek jako máloco. (21.11.2008)

Vzbudíš se. Někde. Někdy. Na datu nezáleží, den jako den. Celá tvoje zkurvená existence je dopředu nalajnovaná. Systém rozhoduje za tebe. Pak se jednou vzbudíš a řekneš Srát na pravidla. Celej svět na tebe čumí a tobě se to líbí. Jo, líbí se ti to. Jsem Jackovo adrenalinem napumpovaný tělo. Vidíš Fight Club a víš, že v tom nejseš sám. Jsem Jackovy užaslý obličejový svaly. Chceš nakopat pár zmrdů a cítit se okey. Konečně seš nezávislej. Nepotřebuješ peníze. Věci. Lidi. Na tobě záleží. Pak se zase vzbudíš. Čumíš na svět. Systém zmizel, tobě se to nelíbí. Najednou. Změna pohledu. Jsem Jackův studenej pot. Vidíš Fight Club. Jackovy obličejový svaly sou pořád užaslý. (18.07.2011)