Klub rváčů

Šialenosť a psycharčinu najväčšieho rangu nám naservíroval môj obľúbený Fincher a musím povedať, že tento film bol u mňa prvýkrát veľmi ťažko stráviteľný a vôbec, celkovú podstatu som pochopil až na druhý krát. Ono mi to najprv trochu svojim smerom pripomínalo Lyncha a spolu so záverom sa to aj potvrdilo. Na svoje si v tomto filme preto prídu uznávači azda všetkých žánrov. Pitt sa prekonal, Norton mu počas celého filmu nasadzoval latku a páni potvrdili svoje kvality. Ale kto ma veľmi prekvapil, bol Meat Loaf. 90%. (06.08.2006)

Jsme průměrný děti historie. Lidi, který jsou k ničemu. Nezažili jsme válku, velkou depresi. Naše válka je duchovní válka. Naše deprese je náš život. Byli jsme televizí vychovaný k víře, že jednou se z nás stanou milionáři, filmoví bozi nebo rockový hvězdy, ale kdepak... my si to uvědomujeme... a začínáme bejt dost vzteklí...... KULT a iné slová sú viacmenej zbytočné. Perfektná myšlienka, parádna atmosféra a pocit, že s nami Fincher poriadne vyjebal. Jeden z najlepších filmov čo som kedy videl..... Seznámili jsme se ve velice zvláštním období mého života. (09.09.2011)

Myšlenkový labyrint. David Fincher usedl do režijního křesla s pozlaceným opěrákem s halucinogenně prošitým vláknem, kde s okamžitým usednutím se začal vítr obracet. Daleko před tím, než se Fincher chtěl vracet Zodiacem do škatulky temného thrilleru, vybavil si knihovničku ultimátím dílem Chucka Palahniuka. Svéráznou beletrii, postmoderní duchem i stylistikou převedl film, který pojednává o zdánlivě běžných věcech. Kdo by ostatně někdy nemohl usnout? Těžko se určuje, kde končí realita a začíná halucinace v každodenní rutině v pohlcení Edwarda Nortona s Bradem Pittem a Helenou Bonham Carterovou v dramatu s kterým jsme v kontaktu po celých 140 minut. Sofistikovaný snímek, který mě uchvátil a mám chuť' se už nikdy neprobudit. (12.11.2011)

Geniálně dokonalá a dokonale geniální Fincherovská mystifikace. "Rváčská" atmosféra, nápaditý a originální scénář, který je natřískaný mistrovskými dialogy, myšlenkami a proslovy. Klub rváčů je generační zpověď. Realistický portrét celé hierarchie společnosti je zde znázorněn přesně tak, jak spolehlivě funguje už po celé generace. Konzum společnosti, anarchie, vzpoura proti konvencím a systému. Co vše dokáže člověk vytvořit, a čeho je schopen, když se setká s osobou, jako je Tyler Durden. Ten člověku, jako je Jack, ukáže netušené možnosti vlastního já, a tím ho tak pomalu začne přetvářet k obrazu svému. A to, co v závěru tento obraz odhalí, je zcela nečekané. Zároveň to ještě více podpírá hlavní myšlenku filmu. Chvíle strávené ve společnosti Jacka a Tylera a v Klubu rváčů patří mezi mimořádné filmové zážitky. Jedna z nejlepších rolí Edwarda Nortona i Brada Pitta (He is here just like sexy beast:) A Helena Bonham Carter zde právě rolí "Marly, the big tourist" započala svou éru temných, podivných a bizarních postav. Zde jsem ji prvně poznala a hned jsem si ji zamilovala. Člověk se musí na Klub rváčů podívat několikrát, aby si postupně všímal a odhaloval všechny ukryté detaily, vodítka a náznaky, které při prvním zhlédnutí vůbec nezaregistroval. To je jedna z věcí, které dokazují, že Fincher je filmový machr nejvyššího stupně. Fenomenální soundtrack povyšuje už tak dokonale vybroušený anarchistický klenot do kultovního statusu. Že bych radši hned začala pracovat na tom, čím se chci opravdu stát? Než si mě někde Tyler odchytne, promluví mi do duše a sebere mi řidičák? Proč někdy, když máme na něco talent a umíme v něčem víc, než ti ostatní, se bojíme nebo jsme líní, jít za svým cílem? Jeden z filmů, které odmítám zhlédnout s dabingem. "I want you to hit me as hard as you can.", "If I could wake up in a different place, at a different time, could I wake up as a different person?", "You are not special. You are not a beautiful or unique snowflake.", "The things you own end up owning you." (16.04.2007)

Zajímavej film, ale když se nad tim trochu zamyslim, tak je to naprostá blbost. Magor s rozdvojenou osobností úplně v pohodě přesvědčí davy lidí, který jinak žijou celkem normální život, aby mu dělali poskoka a bezhlavě plnili jeho absurdní rozkazy. Na druhou stranu musim uznat, že i když má film celkem brutální stopáž, tak to docela svižně ubíhá (i když najdou se i nudný pasáže). Hlavně se u toho nesmí moc používat mozek. Klub rváčů je takovej ideální film pro případy, kdy má člověk 2 promile alkoholu v krvi a je schopen překousnout i nějaký naprosto absurdní situace. Obávám se, že tvůrci tuhle debilitu ovšem mysleli vážně. Hodnocení je pro mě dost těžký. Po první projekci (byl jsem vožralej) jsem tady filmu udělil 4 hvězdičky, teď bych dal tak 2. Takže zlatej střed - 3 hvězdičky. (06.08.2008)