Tamara Drewe

Námět není vlastně ničím originální: Hlavní hrdinka se po mnoha letech vrací do rodné vesnice, aby nejdříve tamní obyvatelé zjistili, jak moc se změnila, a aby v sobě i ona následně začala objevovat část svého starého já. Naštěstí je to ale celé zabalené do takového zvláštního indie kabátku a spíše než na zevrubnou studii jedné postavy se to zaměřuje na vykreslení celého maloměsta. Jinými slovy hlavní hrdinka je na plátně přibližně stejně často jako některé vedlejší postavy, čímž Fears příjemně načrtává hned několik příběhových linií, které se vždy čas od času propletou. Bohužel ze zajímavé struktury šlo podle mě vytežit víc a především závěr, kdy se náhle scénárista rozhodl všechny nitky rozmotat a dát postavičky do takových párů, jaké nám film v průběhu nenápadně předhazoval jako ideální, mě mírně zklamal. K Tamaře Drewe se tak sama asi nevrátím, rozhodně ale nemám pocit ztracených 107 minut. A pokud mi tento Frearsův počin v budoucnu ještě jednou skříží cestu, klidně se na něj podívám znovu. (23.05.2013)

Britská komedie prodchnutá suchým humorem se točí okolo bývalého ošklivého káčátka, jež se do rodné "díry" vrátilo v podobě mladé krásné slečny. Atmosféra je celkem zdařile poetická. Okouzlující Gemma Arterton v titulní roli vyvolává dráždivé, vzrušující a inspirativní dojmy. Vedlejších postav je ale zbytečně moc a zápletka působí překombinovaně. (15.02.2011)

Gemma Arterton se mi celkem líbila v již několika filmech, takže jsem se vrhnul i na Tamaru. A výsledek ? Ženská je to pěkná, ale tentokrát o nějakém kvalitnějším herectví nemůže být řeč. Britský humor je mi (až na pár výjimek) nějak cizí a dosud jsem jej příliš nepochopil. Ani v tomto případě nevím, proč vlastně Tamaru Drewe řadit mezi komedie. Pár světlejších okamžiků se tu sice najít dá, ale humoru je tady opravdu poskrovnu. Jde spíše o takovou sondu mezi venkovské obyvatele a vztahy mezi nimi. Já dávám 40%. (18.02.2012)

Stephen Frears je velmi schopný chameleon. Skáče z žánru do žánru, vždy odvede poctivou práci a občas je to i výjimečný zážitek. Tamara je takový velmi příjemný film plný britského humoru. Hlavní roli ve filmu hraje sympatická díra Ewedown, kde chcíp pes a klid je tam takový, že tam jezdí neúspěšní spisovatelé hledat nápady či jenom azyl. Složení charakterů je naprosto klasické od vilné barmanky, přes místní drbny až po světáckého spisovatele. Zažité pořádky nabourá návrat Tamary, jež je skvěle ztvárněná čím dál víc sympatickou Gemmou. Frears se soustředí na pointované dialogy a idylické prostředí, pod jehož povrchem bublá kotlík emocí a podezření - jen se vylít. Film je naplněn příjemnou britskou kytarovkou a kamera si hraje s pastelovými barvami. Není to vždy dokonalé, méně zblázněných slečinek, více scén Lukea a Gemmy a možná ne tolik od začátku jasných zápletek. Ale je to takové příjemně pozitivní, hezky se na to kouká a rozhodně tím čas neztratíte, naopak užijete si ho. Je to tu díra, ale včera dorazila Tamara, nejdřív si nabrnkla známýho bubeníka, pak starýho (ale zajištěnýho) pisálka, jenže mi všichni víme, že vlastně chce pořád Andyho, ale ten zase běhá za barmankou, co myslíte, jak to dopadne... 70% (09.03.2011)

„Why does the asshole always get the girl?“ Odvěká otázka, na kterou ani Frearsův úsměvný kousek o škodolibé reciprocitě příčin a následků nedokázal najít odpověď. Tok Thomas Hardy - grafická novela - filmové plátno ukočírován s přehledem a odzbrojující upřímností, až jsem měl chvílemi pocit, že si do Dorsetu přijeli léčit tvůrčí krizi Woody Allen a Terry Zwigoff. No jo, když jsou vztahy a sex postavené na trucu, jsou slova: „Nedala bych ti, ani kdybys byl poslední muž na Zemi po atomový zimě!“ jen takovým plácáním do větru.. (22.02.2017)