Hra

Skvělé mystifikační drama. Z konce jsem byl opravdu paf, ale zároveň jsem cítil velkou úlevu. Teprve pak mi vše došlo a vše se postupně pospojovalo. nezbývá než ocenit geniální scénář. Nikde nic ndrhne, vše je dokonale seskládané k dokonalému závěru.A Douglas to zmákl skvěle. Jak vidno, mít se zas až tak moc dobře také není žádná výhra. Člověka pak napadají z nudy blbiny a mohl by si chtít zahrát GAME. * * * * (20.02.2013)

Originální nápad a myšlenka, toho si ve Hře užije každý. V průběhu filmu jsem hltal každou další zápletku, stále nové a nové nápady, byl jsem ohromen, často i pobaven humornými hláškami, vystresován bezvychodností situace, napjatý neustálým očekáváním. Hra je v té neskutečně vyrovnané první pětici Fincherových dokonalých filmů snad nejpůsobivější a jediné, co mě na ní mrzí, je to, že bylo téměř nemožné nevystavit se brutálnímu útoku spoilerujících maniaků (televize Nova, příbuzní), kteří svojí šanci prozrazovat děj daleko dopředu, využívali více, než je zdrávo. (28.03.2006)

Po štvrťstoročí Douglas opäť vrávorá po uliciach San Francisca, tento krát mystifikovaný majstrom Fincherom. Po všetkých stránkach výborný triller, ktorého glorifikovaná pointa zďaleka nie je tak "šokujúca" ako sa povráva. Ale vzľadom k zručnosti režiséra nevadilo ono niekoľko násobné nastavovanie v podstate len dvoch možností. Nepredvídateľný film. (03.01.2007)

Komentář obsahuje SPOILERY. Fincher se po veleúspěšném Sedm vrací k motivu manipulace hlavním hrdinou - v níž nebyla hlavním tématem - manipulace jemnější, přesnější... manipulace tak jemné a přesné, že je to až k neuvěření. Naprosto. Docela rozdíl, od Sedmičky - tam věřit šlo. Dost dlouhou dobu jsem podezříval autory, že i přes tu zjevnou nemožnost naši důvěru žádají. Nebo si stačí uvědomit, že scénář a režie vládne postavám, diktuje jim, co mají říct, kam mají jít, co tam mají udělat, ba co si mají myslet. I Nicholas van Orten to již brzy zjistí. Veden na nitkách Fincherem pletených koná, jak je do detailu předvídáno, vlastně předurčeno. I uvědomění vlastní ovladatelnosti mu bylo vštípeno zvenčí, stejně jako jeho nutně k neúspěchu odsouzený pokus se vládě pera vzepřít. Ba falešný pocit, že Hra končí a jeho finální proměna osobnosti, stejně bizarní jako jeho předchozí dobrodružství - i to je dílem Pánů jeho. Hra přesahuje hru... Člověk běžně samozřejmě chápe, že tvůrci a ne postavy doopravdy rozhodují, obyčejně však je po něm jako po divákovi požadováno, aby na tuhle skutečnost při sledování filmu blahosklonně pozapomněl a pořádně se vcítil. Zpětná reflexe prožitku díla ve světle uvědomění, že nejenom Nicholasem, ale i Subjektivem je manipulováno - fajné. Hru jsem si přesto příliš neužil. Tam, kde třebas Mrtví Rosencrantz a Guildenstern diváka od počátku směřují k pohledu mimo dění k tvorbě, k ukotvení jejich světa do našeho světa, neúplnosti jejich světa atd., tam Hra až příliš dlouho člověka provádí po událostech, jejichž smysl možná později odhadne, ale do té doby předpokládá, že sleduje nepříliš důvěryhodný thriller, který jej nenapíná, neboť začne tušit, že Nicholase doopravdy nic neohrožuje a zároveň se společnosti CRS nemůže doopravdy vymanit. A to, prosím, trvá film 2 hodiny. Když přeci jen přijde na myšlenky z počátku komentáře (pokorně: "Možná nepravdivé, určitě neúplné."), řekne si: "Aháá, tak takhle," a zažije chvilkový pocit radosti z poznání, zkalený uvědoměním možné falešnosti toho poznání. Ta možnost Subjektiva ale trápit nemusí, onen pocit stejně po pěti minutách beze stopy vyhnije. Nebo mu přece jen někdo bude chtít namluvit, že jde o hyperbolu důsledků ovládání obou směrů informačního toku jednou osůbkou/skupinou? Možná by mu uvěřil, ale co by to změnilo? Filmové zažívání ne. (01.05.2011)

To proč u mě Hra neazfungovala je prosté. Příběh je příliš daleko za hranicí uvěřitelnosti, než jsem ochoten akceptovat. Fincher napínat umí. V tomto ohledu je v současné době jeden z nejlepších, ale film Hra má nastavená taková pravidla, na které jednoduše nemůže můj mozek přistoupit. A tak ony dramatické scény vyzní na prázdno. Takhle nějak diváky pohupoval Hitchcock, jenže ten uměl silnou koncentraci nereálna naředit špetkou nadhledu a tak vznikl ten správný mix. Hra je moc vážná na to, aby ji člověk bral s nadhledem. (22.06.2009)