The Game
Hra
Režie:
David FincherKamera:
Harris SavidesHudba:
Howard ShoreHrají:
Michael Douglas, Sean Penn, Deborah Kara Unger, James Rebhorn, Peter Donat, Carroll Baker, Armin Mueller-Stahl, Anna Katarina, John Aprea, Kimberly Russell (více)VOD (4)
Obsahy(2)
Multimilionář, bankéř Nicholas Van Orton (Michael Douglas), dostane od svého zhýralého bratra originální dárek k narozeninám: hru - ďábelskou, nebezpečnou, která se nedá ani dohrát. Hru, která naruší jeho soukromí a zničí jeho kariéru. Nicholas chce za každou cenu zjistit, kdo tahá za nitky, a hru zastavit. To však nelze. Jakmile do hry vstoupil, musí ji dokončit, ať je konec jakýkoliv... (Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.))
(více)Videa (1)
Recenze (1 420)
Já teda nevim, celý dějový koncept je naprosto uhozený a i když se film snaží o velice ponurou, depresivní atmosféru, tak já se furt gebil jak to Douglas kupuje. Třeba v nemocnici se najednou zhasne a stovka lidí zdrhne během sekundy, nebo taxikář zamkne dveře, začne se šíleně nepříčetně gebit pak vyskočí z auta a pošle Douglase přímo do vody. A když se ke konci Michael Douglas probral v Mexiku a jel se zkrachovalym ksichtem domů autobusem tak jsem smíchy fakt nemoh. Kdyby tohle někdo udělal jako komedii s Luis DeFunesem nebo Jimem Carreyem, tak by to byl film století. ()
Komentář obsahuje SPOILERY. Fincher se po veleúspěšném Sedm vrací k motivu manipulace hlavním hrdinou - v níž nebyla hlavním tématem - manipulace jemnější, přesnější... manipulace tak jemné a přesné, že je to až k neuvěření. Naprosto. Docela rozdíl, od Sedmičky - tam věřit šlo. Dost dlouhou dobu jsem podezříval autory, že i přes tu zjevnou nemožnost naši důvěru žádají. Nebo si stačí uvědomit, že scénář a režie vládne postavám, diktuje jim, co mají říct, kam mají jít, co tam mají udělat, ba co si mají myslet. I Nicholas van Orten to již brzy zjistí. Veden na nitkách Fincherem pletených koná, jak je do detailu předvídáno, vlastně předurčeno. I uvědomění vlastní ovladatelnosti mu bylo vštípeno zvenčí, stejně jako jeho nutně k neúspěchu odsouzený pokus se vládě pera vzepřít. Ba falešný pocit, že Hra končí a jeho finální proměna osobnosti, stejně bizarní jako jeho předchozí dobrodružství - i to je dílem Pánů jeho. Hra přesahuje hru... Člověk běžně samozřejmě chápe, že tvůrci a ne postavy doopravdy rozhodují, obyčejně však je po něm jako po divákovi požadováno, aby na tuhle skutečnost při sledování filmu blahosklonně pozapomněl a pořádně se vcítil. Zpětná reflexe prožitku díla ve světle uvědomění, že nejenom Nicholasem, ale i Subjektivem je manipulováno - fajné. Hru jsem si přesto příliš neužil. Tam, kde třebas Mrtví Rosencrantz a Guildenstern diváka od počátku směřují k pohledu mimo dění k tvorbě, k ukotvení jejich světa do našeho světa, neúplnosti jejich světa atd., tam Hra až příliš dlouho člověka provádí po událostech, jejichž smysl možná později odhadne, ale do té doby předpokládá, že sleduje nepříliš důvěryhodný thriller, který jej nenapíná, neboť začne tušit, že Nicholase doopravdy nic neohrožuje a zároveň se společnosti CRS nemůže doopravdy vymanit. A to, prosím, trvá film 2 hodiny. Když přeci jen přijde na myšlenky z počátku komentáře (pokorně: "Možná nepravdivé, určitě neúplné."), řekne si: "Aháá, tak takhle," a zažije chvilkový pocit radosti z poznání, zkalený uvědoměním možné falešnosti toho poznání. Ta možnost Subjektiva ale trápit nemusí, onen pocit stejně po pěti minutách beze stopy vyhnije. Nebo mu přece jen někdo bude chtít namluvit, že jde o hyperbolu důsledků ovládání obou směrů informačního toku jednou osůbkou/skupinou? Možná by mu uvěřil, ale co by to změnilo? Filmové zažívání ne. ()
Originální nápad a myšlenka, toho si ve Hře užije každý. V průběhu filmu jsem hltal každou další zápletku, stále nové a nové nápady, byl jsem ohromen, často i pobaven humornými hláškami, vystresován bezvychodností situace, napjatý neustálým očekáváním. Hra je v té neskutečně vyrovnané první pětici Fincherových dokonalých filmů snad nejpůsobivější a jediné, co mě na ní mrzí, je to, že bylo téměř nemožné nevystavit se brutálnímu útoku spoilerujících maniaků (televize Nova, příbuzní), kteří svojí šanci prozrazovat děj daleko dopředu, využívali více, než je zdrávo. ()
Výtečný thriller. Hned po Se7en můj 2. nejoblíbenější film z dílny Davida Finchera. Originální myšlenka, napínavá, mrazící a postupně gradující atmosféra + naprosto dokonalá klavírní hudba, která ji pomáhá navozovat, výborné herecké výkony Douglase a Penna a skvělý (myslím že pro většinu diváků i překvapivý) konec. Nesouhlasím s tvrzením, že je tento film na jedno použití (Hru jsem viděl 4x). Protože ikdyž už pointu znám, tak si stále vychutnávám tu nezaměnitelnou atmosféru a také si všímám detailů, které jsem předtím třeba nepostřehl, a díky nim si tu ďábelskou (H)hru uživám ještě víc než při předchozích promítáních (ale je fakt, že na poprvé mi to docela vyrazilo dech ;-)). ()
Galerie (76)
Zajímavosti (47)
- Když Nicholas (Michael Douglas) vstoupí do hotelu Nikko, v televizi se mihne Tony Tedeschi. (Kulmon)
- Ruky, ktoré sa objavia pod dverami v kúpeľni, patrili kameramanovi Harrisovi Savidesovi. (Spilvo)
- Michael Douglas najprv váhal s akceptovaním roly v tomto filme, pretože spoločnosť PolyGram sa mu zdala málo známa na distribúciu filmu. Akonáhle však súhlasil, jeho prítomnosť vo filme pomohla reklame sama. (Arsenal83)
Natáčení Vetřelce ³ se stalo pro celovečerně debutujícího Davida Finchera synonymem pro noční můru, již tehdy zkušený klipař a reklamní tvůrce (bez žádné filmové školy!) rázem uvažoval o předčasném ukončení filmové kariéry, scénář k Sedm ho ovšem rychle donutil změnit názor, kdy si Fincher mohl do portfolia zapsat právem jeden z nejvíce vychvalovaných filmů v historii kinematografie a získat si jméno režiséra, kterého se v budoucnu vyplatí sledovat. I kdyby nutně kvality Sedm nedokázal předčit. Fincherův třetí film Hra měl v roce 1997 smůlu právě v tom, že přišel po Sedm. I když ovšem Fincher rozhodně natočil několik lepších filmů, na Hru by se přeci jen zapomínat úplně nemělo. Fincher se po Sedm mohl opět osvědčit jako tvůrce, který je schopen pracovat s atmosférou i napětím, dostávání se hrdinům pod kůži i gradování vyprávění. Stejně jako u pozdějších Fincherových filmů Úkryt a Zmizelá šlo snadno vydedukovat, že Fincher inspiruje a tak trochu i vzdává poctu mistrovi napětí Alfredu Hitchcockovi a především byla radost sledovat Michaela Douglase a jeho fenomenální podání hlavního hrdiny Nicholase van Ortona, kdy se Douglas mohl skrze své herecké podání naprosto uvolnit a podat velmi komplexní výkon, kdy dochází i k poměrně svěžímu charakternímu vývoji, který ovšem působí naprosto přirozeně a ukazuje, že Hra na svém hlavním hrdinovi stojí zhruba stejně jako na hře s napětím a atmosférou. Hra je film, kde dochází ke konfrontaci mezi realitou a paranoiou, u hlavního hrdiny je velmi patrná zoufalost, deprese a atmosférou by se rázem málokterý současný film dokázal Hře vyrovnat. Do toho hraje správně mrazivý soundtrack Howarda Shorea (především hudební motiv s názvem Harlequin Clown), který v průběhu filmu dokazuje, že je klavír nádherný hudební nástroj a především se u Hry ukázalo, že Fincher skutečně perfekcionisticky dbá na audiovizuální stránku. A i když si díky tomu časem vysloužil pověst tvůrce, se kterým již brzy žádné studio nechtělo pracovat a proto se Fincher uchýlil na Netflix (kde si díky neschopným dramaturgům a účetnímu vedení může téměř každý točit, co chce), diváci už na počátku Fincherovy filmové kariéry dostávali jen to nejlepší ovoce. Hra má bohužel jeden zásadní handicap - svůj závěr. V samotném základu by závěr mohl fungovat jako poměrně překvapivá a přeci jen dojemná tečka, háček je ovšem v tom, že se spolu s ním objeví i několik děr v zápletce a ze Hry se rázem stane tak trochu podívaná, která snahou o finální zvrat zničí vše, co celou dobu budovala. Hra s divákem je v tomto případě dost možná i synonymem pro facku, do velké míry i pro ledovou sprchu. Onen závěr se pochopitelně s odstupem času dočkal rozporuplného přijetí, kdy někomu tahle hra s diváckou důvěrou přijde skvělá a jsou odpustit všechny ty díry v zápletce. I díky svému finálnímu rozuzlení a následnému povědomí o závěru není Hra film, který by vlastně vybízel k opakovanému sledování. Což se třeba právě o Sedm či dalším filmu Finchera Zmizelá říct nedá. Čerstvý šedesátník David Fincher za svou kariéru rozhodně natočil lepší filmy, Hra si ovšem své uznání 25 let od premiéry zaslouží. Fincher tehdy po Sedm sice divákům nenaservíroval další michelinské menu, natočil ovšem minimálně thriller, který je dodnes právem ceněn a po celou dobu v něm skvěle funguje napětí i práce s atmosférou. Jen je u něj škoda, že někdo zapomněl vystřihnout posledních pár minut.... () (méně) (více)