Baekyahaeng

Škoda rozvleklé a příliš zamotané první poloviny filmu, která je ve velkém kontrastu s o mnoho lepším závěrem. I když je mi jasné, že se tím snažili zvýraznit dramatičnost a zahrát na city, tak zbytečně natahované objasnění událostí, které jsou přitom divákovi brzy jasné, sráží dojem. U hodnocení váhám mezi lepšími 3* či horšími 4*. Nakonec se s přimhouřenýma očima a za tu druhou polovinu filmu přikláním k tomu vyššímu. (05.01.2012)

Co všechno se dá v životě ztratit? Kam až je člověk ochoten zajít? Co vše je možné zadusit uvnitř sebe? A co dělat, když překročíte hranice, za kterými se už nedá žít bez bolesti? Ye-JIn Son v úplně jiné roli a zase další, jiný a výborný jihokorejský film. ■ P.S. Chci to vidět znova, protože na začátku jsem se trochu ztrácel, neorientoval mezi postavami, nedošel mi jeden dějový prvek. (01.06.2010)

Strašne pomaly rozprávaný film. Nie nudný, len si tým tempom obzvlášť pri twistoch podráža nohy, pretože kým prídu, tak už ste ich skrátka stihli odhadnúť. Tiež nerozumiem, prečo snaď 80 percent stopáže venuje detektívke, keď má (a chce) fungovať hlavne ako sociálna dráma. Scéna “pamätaj si moje telo” geniálna, myšlienka normálneho života za každú cenu tiež fajn, ale muselo by to byť inak natočené. 65% (04.11.2020)

Těžká romance, povedený vizuál, skvělá práce s hudbou (i když Labutí jezero = sázka na jistotu), dobří herci a uzemňující finále - toť velké klady. Problém, který se mnou White Night má, není o stopáži ani o nepřehledném ději první poloviny - je o emocích, o které jeho zaměření vysloveně žadoní a jejichž potenciál není využit, a také o nedotaženosti v detailech, což mě nutí vracet si zas a znova drobné, avšak pro mě důležité nedořečenosti, které svádí k myšlenkám o samoúčelnosti a scénáristické bezradnosti, jenž budou možná příčinou opětovné projekce, jelikož nemám ráda neuzavřené případy ve vlastní hlavě. (25.03.2013)

Abych pravdu řekl, docela mě to zklamalo. První polovina mě vyloženě znechutila, ztrácel jsem se ve změti jmen, událostí a motivací a vůbec nevěděl vo co gou. Druhá "vystvětlovací" část leccos zachranuje, ovšem když člověk polovinu filmu neví kdo je tam ten a proč ten dělá tohle a další támhleto, k postavám si nevytvoří ani za těch 135 minut vztah a těžko pak budou fungovat dojemné momenty v závěru. Film také postrádá nějaké extrémně silné scény, prostě něco co by mě šokovalo, zarazilo do sedačky. Hudba pěkná a několikrát dokonce její souznění s obrazem evokovalo Oldboye, avšak jenom v náznacích, protože to je přece jenom vyšší liga. (02.04.2010)