Útes smrti

Andrew Traucki se podruhé představuje coby autor "realistického" animal horroru, jen krokouše vyměnil za žraloka. Jinak je příběh prakticky stejný, jen mi v tomto případě chybělo souznění s hrdiny, prakticky o nikoho z nich jsem se nebál, jejich často retardované chování mi vadilo a nějvíce mou pozornost držel podivný vysoký přístroj na ostrůvku, ke kterému přeživší směřovali. A to, jak jistě uznáte, je ve žraločím horroru trochu divné. (10.02.2011)

Plavat deset mil širým oceánem s vědomím, že za zadkem vám zrovna čenichá pětimetrová krvelačná potvora, opravdu není nic moc příjemného. Své o tom vědí nejen ti, co měli osobně tu čest, ale australští filmaři vtloukli tímhle nenápadným snímkem podobný pocit úzkosti i do mé nevinné hlavy. Nečekejte krvavá jatka a dostanete 90 minut intenzivního a trpělivě budovaného napětí, nakažlivého strachu z děsivého nepřítele a několika skvěle natočených útoků žraloka na člověka, které si možná nelibují v červených detailech, ale vyznívají tak reálně, až z toho mrazí. A navíc se to celé obejde bez známých béčkových klišé, bez digitálních monster a bez protivných hrdinů, kterým tentokrát toho žraloka za prdelí nepřejeme o nic víc než sami sobě. Stopáž by sice místy potřebovala trochu zkrátit a úvodních deset minut je vlastně zbytečných vidět, ale jinak velmi příjemné překvapení, který bych mohl vidět klidně víckrát. 70% (25.08.2013)

Dovolím si volně parafrázovat profesora Suzukiho: Kvalita filmu se měří intenzitou jeho prožitku. Takže moje hodnocení je jasné, protože takhle napnutý jsem u filmu už dlouho nebyl. A bylo to napětí úplně jiného druhu, než u filmů typu nedávného Shallows nebo jemu podobných, u kterých je mi neustále zřejmé, že jde "jen" o film. Tady šlo totiž o skutečnost. A čerta starýho řeším to, nakolik skutečná a scénáři podobná byla ona "skutečná událost", podle které film vznikl. The Reef má prostě existenciální sílu hraného dokumentu. A je to jeden z ukázkových příkladů toho, jak málo (ca pár tisíc babek?) stačí k natočení dobrého filmu... tedy kromě dobrého nápadu samozřejmě. (25.10.2016)

Konečně někoho napadlo využít záběrů National geografic, promíchat je s filmem a vysrat se na používání těch nafukovacích žraločích maket, co vyhráli loni při tombole na pouti. Výsledek je tak naturalistickej, že se budu ve vaně koupat už jenom s harpunou a to navíc za dohledu mé sbírky cínových vojáčků. Jediným vroubkem Sharkyho je, že žere lidi přesně podle holyvůdskýho schématu - toho sežeru prvního, protože má divnou ofinu a zatím měl jenom tři repliky; pak sežeru támletu blondýnu, jelikož její bratr je indián a navíc je ošklivější, než ta druhá blondýna; toho sežrat nemůžu, protože musí nejdřív dostat tu hezčí blondýnu z plavek... (06.10.2011)

Tak krokodýl byl vyměněn za žraloka... Asi jedinný podstatný rozdíl mezi The Reef a předešlým Trauckiho snímkem Krvavá laguna... Jinak příběh je v podstatě stejný (co taky v animal horroru "podle skutečných událostí" vymyslet), jen postavy jsou méně sympatické, chovají se jako idioti a v podstatě jsou divákovi ukradené... A to je hodně smutný příběh, protože atmosféru Traucki vytvořit umí a podvodní záběry jsou nádherné... (14.03.2011)