Neklid

Pokud se mě zeptáte, co považuji za melancholický typ filmu, dám vám příklad právě Neklid. U tohoto dramatu od první minuty cítíte a tušíte, že směřuje k hořkému konci. Jeho tématem je smrt a pohled hlavních postav na ní, smíření se s ní. Celou tuto tématiku se snaží zaobalit do humorného hávu, ale stále je to snímek smutný, jenž nemusí sednout každému. Mezi herci to jiskří a funguje. Pár zajímavých námětů k zamyšlení se též najde, ale již jsem zřejmě viděl až příliš filmů na podobné téma, které prostě byly lepší. Čas ukáže, jestli si na Neklid vzpomenu jako na melancholický snímek pojednávající o tématu smrti, nebo pouze na jistý, konkrétní vnitřní pocit mého či jiného já. Uvidíme… 70% (31.03.2013)

Na Miu Wasikowskou se opravdu dobře kouká, ale to jsem si uvědomoval už dávno předtím, nejpozději od té doby, co ji Tim Burton obsadil do hlavní role své Alenky. Není tak fyzicky atraktivní, aby odváděla pozornost od svého herectví, ale je to typ sympatické holky ze sousedství, se kterou byste chtěli mít první rande a zažívat první romantickou lásku. Představuje největší plus filmu, který se bohužel podle mého až moc pohybuje v provařených vodách a spoléhá na neselhávající sentiment, který pociťujeme nad umírajícím člověkem. Jakkoliv se Gus Van Sant snaží, nevychází mu z toho nic víc než slušný průměr. Přiznávám se bez uzardění, že patřím k těm mužům, které vlastně i docela často přemůžou v kině emoce a ukápne mu slza v momentě, kdy vidí utrpení. Tady ale ani ťuk a nemyslím si, že by to bylo tím, že jsem v poslední době citově okoral. Prostě to není typ filmu, který by mě vtáhnul do děje a který bych žil s jeho postavami. O čtvrté hvězdičce jsem prakticky nikdy nezačal uvažovat. Celkový dojem: 60 %. (22.05.2016)

Totalni kycovina od mrtveho Japoncika s tragickymi vzpominkami na Nagasaki a neposlanym dopisem, pres sestru, ktera byla drive tak povrchni a jen diky Anabele prozrela az po obvinovani rodicu, teticky, lekare a nasledneho uznani, ze to neni jejich chyba...ach, jak dojemne...chybel uz jen mrtvy krecek (18.04.2012)

- Jako veverka bez oříšku a bez mámy - Jako jelen touží po říčce, Má duše touží po tobě, Bože - Nicrophorus americanus, americký hrobařík. Líbí se mi ten jeho knír. Je úžasný. - Proč myslíš? - Ucítí mršinu na kilometry daleko, ten pach smrti. Sameček a samička se u mršiny sejdou a seznámí se. Pak ji společně zahrabou. Spáří se a samička na tu mršinu snese vajíčka. Ale na rozdíl od ostatních brouků od těch vajíček pak neutečou. Vyhrabou si někde poblíž malou komůrku. A když se mláďata vylíhnou, rodiče jim předžvýkají kousky té mršiny a krmí je. Není to úžasné? Starají se o děti. ...po dlouhe dobe krasny romanticky film, citlive natoceny a vyborne zahrany, thx gus! .) (15.04.2012)

Čekal jsem romantickou komedii, dostal jsem melancholické drama které mě pohladilo po duši. Režisérovi se podařilo dovedně skloubit smutný osud a hravou lásku ze života, a natočit příběh který je nepateticky dojemný, a nenuceně veselý. Celým filmem se táhne zvláštně krásná nálada, díky níž působí vyprávění jako ze sna. A možná že je to sen. Mia Wasikowska předvedla svou obvyklou vysokou úroveň, a mě neznámý Henry Lee Hopper se jí nenechal zahanbit. Restless je přesně ten snímek, který vám ukáže, že svět je moc krásné místo, i když to tak zrovna na první pohled nevypadá. (03.02.2012)